Ekologická transformace je hlavně změna životního stylu, říká Pavel Míčka, který je jedním z nové generace “zelených šéfů” ve velkých firmách. Ředitel pro ekologickou transformaci pro střední a východní Evropu ve společnosti Veolia byl hostem lednového dílu našeho talk-show Green Apéro v prostorách Green Table.  

Nejužitečnějším udržitelným konceptem je podle Pavla Míčky šetření a snaha nepotřebné věci vůbec nevyrobit. Jak se toto snaží propsat do byznysu velkého vodárenského, energetického a odpadového hráče? Co si myslí o radikalismu ve věci udržitelnosti a co o mikroplastech? O tom všem byla řeč

Pavel Míčka strávil svůj dosavadní profesní život v energetické divizi Veolia a ředitelem pro ekologickou transformaci se stal před rokem a půl. “Já jsem 20 let pracoval v energetice, jsem odkojen na uhelném a tepelném hospodářství. A tak mě nabídka této funkce od našeho ředitele upřímně překvapila. Ale Phillipe Guitard řekl: “Ty tomu rozumíš, tak to budeš dělat dobře,” vypráví Míčka, jak jeho jmenování proběhlo.

Vzhledem ke své původní profesi Pavel Míčka na radikalismus a plané sliby nevěří. “Ano, musíme naše kroky směrem k udržitelnosti zvýraznit a zrychlit. Ale musíme to dělat racionálně a nevymýšlet skoky či kroky, které nikam nevedou,” říká.

Přesto uznává, že radikální protesty aktivistů mohou mít smysl, zvláště pro upozornění na akutnost a aktuálnost určitých skutečností ohledně klimatu a stavu životního prostředí. Od politiků se ale radikalismu děsí. Ti se podle něj musí držet toho, co je technicky a ekonomicky možné, aby jim lidé mohli dále důvěřovat. “Ano, upozorňujme na ta témata klidně i drastickými ukázkami, fotkami, marketingem… ale nerealizujme radikalismus na platformách, které mají ty věci řešit,” shrnuje.

Už i kolegové myslí jinak 

Ekologická transformace je pro Pavla Míčku změna životního stylu. “Stejně jako se před nějakou činností zamyslím, zda je to bezpečné a nemůžu sobě či někomu jinému ublížit, tak se nyní také zamyslím, zda tu činnost dělám tak, abych nezhoršoval stav životního prostředí,” popisuje změnu myšlení, kterou prý pozoruje i u svých kolegů.

Jako cestu k větší udržitelnosti vidí šetření a snažit se nepotřebné věci vůbec nevyrobit. Snaží se v tomto jít příkladem i v osobním životě. “Z hlediska šetření si myslím, že patřím k těm lepším,” říká a za příklad dává krátké sprchy nebo to, že si na nákup vždy bere svou tašku.

Češi jsou ohledně udržitelnosti často alibističtí a mnoho jich nevěří, že jednotlivec může něco změnit. Případně, že Evropa jako “zanedbatelný” znečišťovatel nemusí nic dělat. Pavel Míčka zastává opačný názor. “V Evropě si na sebe musíme vzít ten díl zodpovědnosti. Když všichni budou říkat, ať to udělá ten druhý, kdo to udělá? A když to nebudu dělat já osobně, tak mi to nikdo nebude věřit, Veolii to nebudou věřit, Evropě to nebudou věřit,” argumentuje zapáleně.

Hlavní úkoly

A jak se tedy k udržitelnosti staví Veolia? Pavel Míčka zmiňuje podstatné transformační projekty ve všech třech divizích Veolia. Energetická část se zavázala k odklonu od uhlí do roku 2030. To vyžaduje miliardové investice do energetické a teplárenské infrastruktury, jež by za výsledek měly mít snížení emisí tun CO2 na polovinu ze současných 10 milionů tun CO2 ročně v zóně střední a východní Evropy. 

Ve vodárenství v Česku začíná být podle Míčky velkým tématem ubývání zdrojů vody. “Česko skutečně vysychá, začíná mít citelný deficit,” nastiňuje velké téma pro Veolii ČR na další roky. Z hlediska emisí CO2 hraje velkou roli snižování ztrát pitné vody při cestě k zákazníkovi.

Třetí divizí Veolia jsou odpady, jež loni získala silnou posilu v podobě akvizice společnosti Suez. Tady je jasné zaměření na recyklaci, jež je také důležitou součástí oběhového hospodářství. “Dále využíváme synergie mezi našimi divizemi. Vyrábíme třeba teplo a elektřinu z lokálního nerecyklovatelného odpadu,” popisuje Míčka.

• 

• 

Co s mikroplasty

Publikum dále zajímalo, zda Veolia nějak vnímá a řeší problém s mikroplasty v odpadních vodách. Ač to Míčka za problém považuje, tato otázka není na pořadu dne. Zatím totiž chybí v této tematice bližší data a jakékoli instrukce z Evropské Unie.

V závěru setkání Míčka zdůraznil důležitost odborné diskuze nejen v tématu udržitelnosti. “Komunikujme, vysvětlujme si věci. Mám zkušenost, že lidé, kteří jsou v diskuzi velmi agresivní, často o věcech mnoho neví. Dávejme proto prostor erudované diskuzi.” Vždyť právě kvůli tomu ostatně existuje web Ecoista, v jehož rámci fungují projekty jako je Green Apéro či nedávné lednové sympozium v kladenském Future Tower na téma “Budoucnost vody”.

Foto: Pavel Novák