Prostředky k dosažení ekologické transformace jsou v Evropě k dispozici, je však třeba stanovit nová pravidla, shodli se v rozhovoru pro magazín Planet generální ředitelka společnosti Veolia Estelle Brachlianoff a Pascal Canfin, předseda výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu.

Ekologická transformace je v centru pozornosti obyvatel Evropy, kteří jsou stále více znepokojeni současnou situací. Téměř 80 procent z nich považuje rostoucí nedostatek zdrojů a znečištění životního prostředí za vážné riziko. Jakou roli by v tomto ohledu měla hrát Evropa a jak lze skloubit evropskou soběstačnost s ekologickou transformací?

Pascal Canfin: Zelená dohoda pro Evropu, klimatická neutralita, nulové emise uhlíku, energetická soběstačnost a strategická nezávislost Evropské unie jsou v naprostém souladu a vzájemně se nevylučují. Současná energetická krize, kterou provázejí prudce rostoucí ceny energií a tlak na jejich množství a dostupnost, je opětovným připomenutím naší závislosti na fosilních palivech. Úkolem je najít řešení, které nebude nahrazovat stávající závislost na dodávkách fosilních paliv z Ruska jinou závislostí, ať již na USA, Kataru, či Alžírsku, nebo závislostí na kritických surovinách, kterých nemáme dostatek. 

To je důvod, proč Evropská komise předložila loni v březnu soubor právních předpisů, prosazujících větší míru recyklovatelnosti a recyklace. Rovněž musíme diverzifikovat naše dodavatele kritických surovin. Jednou z možností by mohla být „zodpovědná“ těžba. Pokud k výrobě elektrických baterií potřebujeme lithium a ve Švédsku jsou jeho naleziště, proč nezískávat lithium v Evropě? A konečně, pokud si stanovíme jako základní cíl, že budeme méně závislí na surovinách, kterých nemáme dostatek, nesmíme se spokojit s tím, že je umíme recyklovat, nebo dokonce těžit v Evropě, ale musíme pro ně rovněž najít alternativy. A to je to, oč tu běží.

Velkým problémem současné Evropy je ovšem energetika. Jak se hodlá Veolia obejít bez uhlí a plynu v elektrárnách, které provozuje, a to zejména v Evropě?

Estelle Brachlianoff: Máme dva zásadní závazky: dekarbonizovat naše vlastní aktivity a pomáhat našim klientům snižovat emise uhlíku pocházející z jejich činnosti. Pro stanovení těchto cílů a jejich vyhodnocování používáme dva nástroje, kterými řešíme jednak naše vlastní emise CO₂ a jednak emise, s jejichž předcházením, snižováním nebo odbouráváním pomáháme našim klientům. Zavázali jsme se, že do roku 2030 přestaneme v Evropě spalovat uhlí a nahradíme uhelné elektrárny zařízeními využívajícími energetický mix plynu, biomasy a alternativních zdrojů energie. Jde o program, který pro naši skupinu představuje investici ve výši 1,5 miliardy eur. V roce 2023 tak budeme například investovat 300 milionů eur do přestavby uhelné elektrárny v německém Braunschweigu, která dodává městu dálkové teplo a elektřinu, na biomasu. V roce 2022 jsme investovali zhruba stejnou částku v polské Poznani.

S biomasou ovšem souvisejí některé otazníky. Jak je její používání ekonomicky opodstatněné?

E. B.: V našem mixu jde o biomasu z odpadů, takže nezabíráme zemědělskou půdu na úkor pěstování plodin určených pro lidskou spotřebu nebo jako krmivo pro zvířata. Jako náhrada za uhlí slouží nevyužitá biomasa z lesního, zemědělského nebo domovního odpadu, což je potenciál, který v Evropě není doposud dostatečně využíván. Biomasa samozřejmě nenahradí 100 % energetického mixu fosilních paliv, ale může k tomu významně přispět. Například ve Francii energie získávaná z tuhého alternativního paliva (TAP) odpovídá téměř 15 % plynu, který se dříve dovážel z Ruska. Co se týče bioplynu z čistíren odpadních vod a skládek, tato produkce odpovídá 25 % dřívější spotřeby ruského plynu. Jenom tyto dva alternativní zdroje představují celkem 40 % alternativní energie. V závodě Solvay v Lotrinsku Veolia nahradila uhlí tuhými alternativními palivy, čímž snížila emise CO₂ o 50 %. Energie z biomasy pochází z místních zdrojů, je cenově dostupná a obnovitelná; kromě toho splňuje řadu podmínek včetně strategické soběstačnosti našich zemí.

Stále se zpřísňují pravidla v oblasti energetické účinnosti…

E. B.: Energetická účinnost je jednou z hlavních oblastí naší činnosti a spočívá v pomoci našim zákazníkům s úsporami energie. V březnu 2022 jsme například začali uskutečňovat plán ReSource, který počítá s masivními investicemi do našich vlastních zařízení i do zařízení našich zákazníků po celém světě. Během dvou let hodláme snížit spotřebu energie o 5 % a její výrobu zvýšit o 5 %. Abychom dosáhli tohoto cíle, budeme například instalovat na uzavřené skládky fotovoltaické panely a urychlíme výměnu zastaralých, energeticky náročných zařízení za moderní, energeticky úspornější řešení.

Jak je možné, že se z oběhového hospodářství stalo nejen ekologické a ekonomické téma, ale i geopolitický a strategický nástroj?

P. C.: Recyklace a nakládání s odpady obecně představují pro Evropu nepochybně strategické téma. V současné době například připravujeme právní rámec týkající se ekodesignu výrobků. Výrobek je tím lépe recyklovatelný a recyklovaný, čím lépe byl navržen, tedy bylo-li při jeho vývoji a návrhu zohledněno ekologické hledisko. Urychlení tohoto procesu umožní snížení nákladů a zároveň podpoří oběhové hospodářství. Rovněž je třeba standardizovat všechny výrobky denní potřeby a postupně požadovat nejenom vyšší míru
recyklovatelnosti, ale i skutečnou míru recyklace nebo opětovného použití, přičemž jedno nevylučuje druhé. V Evropě budou v tomto legislativním období přijata nová pravidla, která v celosvětovém měřítku patří k těm nejpřísnějším.

E. B.: Oběhové hospodářství představuje řešení zásadního problému, jímž je nedostatek přírodních zdrojů, jako je voda, některé kovy a prvotní suroviny obecně. Energetická tranzice například závisí na niklu, kobaltu a lithiu, které potřebujeme pro výrobu baterií a dalších zařízení. Téměř polovina veškerého lithia se těží v Číně a druhá polovina pak v Chile. Nikl pochází z Ruska a kobalt zase z Konga… 

Chceme-li tuto závislost snížit, jedním z řešení je oběhové hospodářství. Musíme využívat zdroje obsažené v námi produkovaných odpadech, což povede mimo jiné i ke zkracování dodavatelských řetězců. Bude bezesporu obtížné nahradit recyklací veškeré lithium, které dnes dovážíme, ale může to významně přispět k celkové bilanci jeho výroby. V tomto případě hrají klíčovou roli inovace: v současné době investujeme do závodu na recyklaci baterií do elektromobilů nedaleko Met ve východní Francii. Jde o první vlaštovku, kdy se nám po letech výzkumu a vývoje v oblasti hydrometalurgie podařilo nalézt způsob separace a čištění strategických kovů – jako je lithium, kobalt a nikl – obsažených v akumulátorech elektromobilů.

P. C.: Pokud jde o tuto problematiku, soustřeďujeme se na provázanost inovací, za něž jste zodpovědní vy jakožto výrobci, s nastavením nových pravidel, za což jsou zodpovědní politikové s rozhodovacími pravomocemi. Díky jejich vzájemnému dialogu jsme na dobré cestě k vybudování evropského průmyslu na výrobu recyklovatelných baterií. Pokud se nám podaří dohnat existující zpoždění, mohli bychom se stát druhým největším výrobcem baterií na světě hned po Číně.

Jaké jsou rozhodující předpoklady pro úspěch ekologické transformace?

E. B.: Naše zkušenosti jakožto lídra v oblasti environmentálních služeb dokazují, že fungování takového systému vyžaduje zapojení všech zúčastněných stran. Musí k tomu být také splněny následující tři podmínky. Za prvé musí být zakázáno znečišťování a odhazování čehokoliv kamkoliv. Za druhé je to zapojení průmyslových podniků, které budou, stejně jako Veolia, investovat do technologií umožňujících čištění a recyklaci. A za třetí je to poptávka ze strany průmyslových podniků, jež budou používat recyklované výrobky k jejich opětovné výrobě. V Evropě to vyplývá z povinnosti používat recyklované materiály v nových výrobcích. Některá průmyslová odvětví se však obávají ztráty konkurenceschopnosti v důsledku dovozu výrobků, které nepodléhají stejně přísným ekologickým předpisům.

P. C.: Bidenův plán z roku 2022 – Inflation Reduction Act neboli Zákon o snížení inflace – svědčí spíše o opaku, protože znamená začátek skutečné konkurenční bitvy především mezi Evropou, USA a Čínou o lokalizaci technologií a nízkoemisních průmyslových odvětví. Američané investují 400 miliard dolarů do rozvoje domácího dekarbonizovaného průmyslu jenom proto, aby vyráběli ekologický vodík, baterie pro elektromobily a bezuhlíkovou ocel. Evropa uplatňuje prostřednictvím Zelené dohody a jednotlivých národních plánů obnovy obdobný přístup, zatímco Čína jde vlastní cestou. Tato obchodní válka již začala a doprovázejí ji důležitá rozhodnutí o budoucích investicích. Bitvu o klima vyhrajeme pouze tehdy, bude-li mezi námi existovat určitá míra konkurence. Závod s časem začíná a my se ho musíme účastnit. Cílem evropské koncepce, kterou právě připravujeme, je posílit investiční kapacity našeho kontinentu. Dekarbonizace je správná cesta k obnovení průmyslové výroby ve Francii a v dalších evropských zemích.

Na závěr se věnujme problematice nedostatku vody. Proč stále existuje tolik překážek pro opětovné využívání odpadních vod?

E. B.: Loni v létě si Francie a její obyvatelé naplno uvědomili, že voda je vzácná komodita. V jiných částech světa na to přišli již dříve. I v tomto případě naše řešení vychází z kombinace nástrojů včetně opětovného využití odpadních vod, které má obrovský potenciál. Ve Francii se znovu využívá méně než 1 % odpadních vod, zatímco ve Španělsku je to 15 %, v Itálii 7 % a v Izraeli celých 85 %. Máme k dispozici technologie a prostředky, které nám umožňují zavádět naše řešení rychle a ve velkém. Realizujeme významné projekty v Kalifornii, ve Středozemí a v Jordánsku, kde zajišťujeme 10 % zavlažování zemědělské půdy opětovným využíváním odpadních vod. Klíčové slovo dnešní doby je proto „Rychlost“.

P. C.: Právě na toto téma předložila Evropská komise loni na podzim nový legislativní návrh týkající se čištění a recyklace odpadních vod, který je součástí Zelené dohody pro Evropu. Já osobně schvaluji povinnost, nebo alespoň možnost opětovného využití odpadních vod v souladu s příslušným právním rámcem a stále náročnějšími cíli EU, což však do původního návrhu textu nebylo zahrnuto.

E. B.: A to je opravdu škoda! Z objektivního hlediska neexistují žádné hygienické ani technické překážky: vodu umíme opětovně využívat, a navíc využívání recyklované odpadní vody je absolutní nutnost. Odpor či určité obavy souvisí s nepochopením závažnosti problémů a nutnosti celý proces urychlit. Po zkušenosti z loňského léta došlo konečně k posunu kolektivního povědomí, protože si lidé uvědomili, že je nutno jednat. Proti výhradám zdravotníků a hygieniků můžeme argumentovat dvacetiletými zkušenostmi v oboru, které jsou navíc podložené vědeckými, lékařskými a hygienickými důkazy. Při správném používání a dodržování příslušných postupů nehrozí žádná zdravotní rizika. Vodohospodářství je jedním z nejpřísněji kontrolovaných průmyslových odvětví, což je ostatně zcela namístě. Nyní však nastal čas posunout se vpřed. Například ve Francii zahájila Veolia pilotní projekt, jehož cílem je opětovné využívání odpadních vod na základě instalace kompaktních jednotek na recyklaci vody v čistírnách odpadních vod. Jedná se o krok kupředu. Nyní je třeba zavádění tohoto řešení urychlit a rozšířit ve velkém.

Foto: Veolia