„Nechci, aby si lidé pletli bio a eko s netoxicitou, protože v tom je velikánský rozdíl,“ říká populární herečka a zpěvačka, kterou můžeme vídat např. jako Adélku v televizním seriálu Zoo, v představeních pražského divadla Kalich i jinde. Dříve trpěla atopickým ekzémem, ale říká, že non toxic životním stylem ho dokázala dostat pod kontrolu.

Non toxic life se stává fenoménem, jak jste si k němu našla cestu?

Nejde to dělat jen občas nebo na chvilku, protože to je úplně odlišný životní styl. Vždycky jsem byla silný atopik a po druhém porodu v roce 2018 jsem dostala obří ataku ekzému. A protože jsem kojila a nemohla jsem — ani nechtěla — užívat kortikoidy, jako tomu u mě bylo od mala, hledala jsem alternativní cesty. Začala jsem se vzdělávat v přírodní a non toxic kosmetice a postupně objevila úplně nový svět a lifestyle týkající se chodu celé domácnosti. 

Také jsem tenkrát začala chodit na akupunkturu, baňky, užívala jsem byliny podle tradiční čínské medicíny a hodně jsem upravila stravu. A protože to přinášelo výsledky, začalo mě to bavit a našla jsem se v tom. 

Dnes už přesně vím, co mám či nemám používat. Fázi studování a testování mám už za sebou, stejně jako už nepřemýšlím o tom, jaké nakoupit jídlo, protože Roman má bezlepkovou dietu (hereččin manžel je herec a zpěvák Roman Tomeš). 

Bezlepkovou dietu, kterou u nás držíme, už dnes neberu jako omezení, ale naopak jako inspiraci přemýšlet i o jiných než běžných potravinách a kupovat jídlo, které je opravdu kvalitní. Určitě to prospívá i našim klukům — Kristián je už v první třídě a mladší Jonáš půjde do školy letos. Ani na ně bych nenapatlala nic, co není nox toxic, vlastně nic jiného doma ani nepoužívám.

Jak tedy funguje vaše non toxic domácnost?

V dobách mého objevování jsem si například doma sama vyráběla non toxic tablety do myčky z prekarbonátu sodného a kyseliny citronové, dnes si podobné tablety z časových důvodů kupuju. Stejně tak si chodím do drogerie s nádobou pro non toxic přípravek na nádobí, takže mě přitom ještě blaží pocit, kolik ušetřím plastových lahví. Stejné to je s přípravky na praní a místo aviváže používám s úspěchem už několik let máchadlo s esenciálním olejem. Před praním přidám pár kapek esenciálního oleje z geránia nebo jasmínu a prádlo to nádherně provoní. Také doma používáme difuzér, takže vonné oleje osvěží celý náš dům. A čím uklízím? Nejčastěji vodou s octem a také hodně používám jedlou sodu a kyselinu citronovou.

Když se na to člověk dá, musí si projít fází, kdy je třeba studovat složení produktů, zatímco když hledáte „jenom“ bio výrobky, stačí vám orientovat se podle různých certifikátů a značek. Jenže ne každá bio věc je také netoxická, a naopak některý zcela konvenční a běžný výrobek požadavky non toxic splňuje a v tom je třeba se zorientovat. Když někdy ještě tápu, mám svoji non toxic guru, která mi poradí, což bych také každému doporučila.

Toxiny se ale uvolňují ze všeho čili také z umělých látek, z koberců, nábytku atd., přemýšlíte o tom i v těchto souvislostech?

Snažím se nenakupovat ve fast fashion, což je podle mě jeden z pilířů udržitelnosti. Oblečení si nejraději pořizuji v second handech nebo od českých mladých návrhářů, kteří pracují s přírodními látkami, a ráda je podpořím, i když jsou to třeba dražší kousky. Preferuju hlavně bavlnu a len. Přemýšlím ale o všech textiliích, které si domů pořizujeme, i o nábytku.

Zajímalo by mě, jak to děláte při líčení v divadle nebo při natáčení. Běžná dekorativní kosmetika non toxic bohužel není…

Do divadla si nosím svoji vlastní kosmetiku a líčím se sama a před natáčením mám v maskérně ve své taštičce také svoje přípravky splňující moje požadavky. A pokud líčení někdy netoxickou kosmetikou úplně nahradit nejde – např. v Divadle Bez zábradlí hrajeme představení Cabaret, kde mám na obličeji po celou dobu bílý make-up a žádný netoxický, co by na tváři vydržel celé představení, není — dám si pod něj alespoň svoji kvalitní bázi. Hrajeme to jednou za měsíc, a když je to jen nárazové a po představení make-up hned smyju, pleť to zvládne.

Vyrostla jste v Praze na sídlišti a dnes se svojí rodinou žijete ve vesnici za Prahou. Nechybí vám ruch velkoměsta?

Jsem v Praze skoro denně, protože mám buď představení, natáčení, dabing atd., takže doma si naopak užívám oázu klidu. Příroda mi dává opravdu hodně, a kdybych to měla říct jedním slovem, je to spočinutí. Dojíždění do města mi za to určitě stojí. Jsem společenský člověk a lidi mám ráda, ale na zahradě nebo v lese pak zase můžu být sama se sebou a utřídit si myšlenky. Jít do lesa je podle mě vždycky dobrý nápad. Buď tam chodím s našimi pejsky anebo s kluky a pak v lese hrajeme bojovku. Pole i les máme jen kousek od domu.

Co vaše zahrádka?

Na jaro se těším a samozřejmě mám řadu plánů, jak naši zahradu opět zvelebit. Během covidu, kdy jsme trávili více času doma, Roman na zahradě zasadil jabloň a meruňku a také tam máme angrešt, černý rybíz, borůvky, a dokonce i goji – kustovnici čínskou a rakytník, který je výborným zdrojem vitamínu C. A všechny plody využívám v kuchyni. Také si piplám bylinkovou zahrádku, protože miluju byliny — například yzop, šalvěj nebo tymián jsou skutečné poklady. Ze zeleniny určitě letos vysadím sazeničky rajčat a cuket a možná přidám i něco dalšího. Od farmářů jsme také brali biobedýnky, ale pak u nás zrušili jejich výdejní místo, takže budeme hledat nové.

Čím záhonky hnojíte?

Chemii bych tam nikdy nedala, ono stačí, že máme blízko pole, odkud se hnojivo dostává samovolně i k nám. Všechno nám roste dobře, a když opravdu vidím, že je potřeba přidat do půdy živiny, zajedeme si jednou za sezónu do pražské zoologické zahrady pro pytel se sloním trusem, což jsou opravdu maxi bobky. Anebo se dá přihnojit lógrem z kávy, jenže u nás kafe nepijeme, takže lógr máme jen výjimečně, když k nám přijde návštěva a dá si kávu.

A když už se bavíme o ekologii, asi před rokem jsme si také pořídili fotovoltaickou elektrárnu, takže máme panely na střeše pergoly a pomáhá nám to s vytápěním. Když svítí sluníčko, máme i v zimě plné baterky, a když elektřinu nevyužijeme, prodáme ji zpátky do elektrárny. Myslím, že to je dobrá investice, jejíž návratnost je relativně rychlá.

Foto: Michale Tomešová