Jak Zuzana Melicharová našla kašmírskou kozu a rozjela značku lásky
Značka JUSTLOVE se původně měla jmenovat NO jako výstražné „ne“, značící kudy se značka vydat rozhodně nehodlá. „Ne“ bylo míněno pro fast fashion, zneužívání dětské práce, neférové mzdy ve sweat shopech či používání syntetických materiálů. Jak z NO vzniklo JUSTLOVE a je zakladatelka značky, Zuzana Melicharová, skutečně tak umíněná, jak by se mohlo zdát?
Jak se to z manažerky v bankovnictví stane majitelka módní značky?
Určitě to nebylo něco, co se stalo přes noc, spíš to k tomu všemu směřovalo už od okamžiku, kdy jsem s diplomem z Univerzity Karlovy v oboru anglistika a bohemistika zjistila, že na mě svět vlastně nečeká. A tak jsem si řekla, buď se musím dobře vdát, nebo se musím poměrně rychle naučit, jak se vydělávají peníze. A tak jsem se vydala do Japonska studovat MBA.
To je poměrně neobvyklá cesta…
Těch důvodů ale bylo samozřejmě více, jedním z nich určitě finance, protože studium MBA je poměrně drahá záležitost. Mně v Japonsku dali stipendium, a tak jsem to měla o dost jednodušší, než když se už samotným studiem musíte zadlužit. Z MBA pak vedla cesta do bankovnictví v Čechách, ve kterém jsem poznala, jak funguje korporát, se všemi jeho plusy i mínusy. A zjistila jsem, že asi nejsem úplně korporátní člověk.
Takže jste se rozhodla založit si vlastní značku?
Ano. Tím finálním nakopnutím byla zkušenost z Rohlíku, kde jsem poté pracovala. Zcela konkrétně si vzpomínám na rozhovor s Tomášem Čuprem, v rámci kterého se mě zeptal, zda mě skutečně baví to, co v Rohlíku dělám. A já po spoustu letech, kdy člověk tak trochu dospělácky uzpůsobuje svoje odpovědi, upřímně odpověděla, že ne. K mému překvapení mi Tomáš vyšel maximálně vstříc, pochopil, že to se mnou jinak nepůjde, a dokonce mi poskytl první investici na moje podnikání.
Jak to bylo s tím názvem? Skutečně se značka nejdříve měla jmenovat NO?
Je to tak. Procházela jsem takovým dramatickým obdobím, kdy jsem si četla o tom, jak funguje oděvní průmysl, jak vznikají materiály, ze kterých se vyrábí oblečení, jak a jestli funguje recyklace. Upřímně řečeno byla jsem v šoku, že je ta situace tak špatná. Tak například pouze jedno procento z veškerého vyrobeného oblečení se recykluje zpátky na oblečení. To je šokující. Stejně tak mzdy dělnic v továrnách v Bangladéši, Číně či Indii jsou šokující. Šokující je také to, kolik dětské práce je zneužíváno a v jakých podmínkách děti se svými matkami žijí. Mám dvě malé děti, takže se mě tahle témata velmi hluboce dotýkají. Věděla jsem, že můj byznys bude čistý, a že to nechci mít jen na papíře. A to byl právě ten přerod z negace v pozitivitu, který se propsal i do konečného názvu značky. Řekla jsem si, že nechci mít negativní značku, ale pozitivní. A co je pozitivnější emocí než láska?
Vaše značka se koncentruje především na kašmír. Kde kašmír nakupujete, kde z něj vyrábíte vaše oblečení?
Když jsem se rozhodla mít značku postavenou na hodnotách, kterým věřím, věděla jsem, že chci být maximálně transparentní vůči svým zákazníkům, a že chci přesně vědět, odkud pochází materiál, ze kterého vyrábíme, jak je zpracováván, a jak je dlouhá cesta, než se od kašmírské kozy dostane svetr až k mým zákazníkům. A tak jsem se vydala do Mongolska. Ale před tím jsem ještě měla jednu zkušenost v Portugalsku. Tam jsem totiž svou produkci směřovala nejdřív. V Portugalsku měli na rozdíl od Česka potřebné technologie a také povědomí o udržitelnosti, které korespondovalo s mými představami. Nicméně, co nekorespondovalo s mými představami, byl fakt, že po čtyřech měsících sice Portugalci měli všechny moje peníze, ale já neměla vyrobené ani jedno tričko. Byl to takový zlomový bod, seděla jsem doma v Praze v kuchyni a říkala si, takže tohle je konec mého podnikání, naletěla jsem prvnímu výrobci, kterého jsem potkala…A pak jsem si řekla, že to tak nenechám, že rozjedu kašmír, akorát že jsem nevěděla, jestli je kašmír z kozy nebo ovce a vůbec už jsem nevěděla, kde taková koza nebo ovce žije.
A ta koza žije v Mongolsku!
V tom zoufalství jsem si v hlavě vytvořila takovou představu, že musím potkat kašmírskou kozu, že musím dojít až na začátek dodavatelského řetězce a celé si to odpracovat. Můj manžel se na mě koukal hodně nevěřícně, když jsem mu oznamovala, že letím do Mongolska, ale naštěstí mě nenechal nikam zavřít a naopak mi řekl, ať jsem opatrná, a že se postará o děti. Celé to trvalo asi týden, ale na jeho konci mi mongolští pastevci dávali do náruče malou dvoutýdenní kašmírskou kozu. Byla nádherná, celá zaprášená, jako já, a když se na mě dívala těma nevinnýma zvířecíma očima, věděla jsem, že to všechno dobře dopadne. Že jsme se našly, a že JUSTLOVE se musí vydat cestou kašmíru.
Znamená to, že veškerý kašmír pochází z Mongolska? Kde je umístěna výroba?
90 % našeho kašmíru pochází z Mongolska, kde je také zpracováván ve dvou rodinných manufakturách. Já mám trochu otočenou teorii o lokálnosti výrobků. Dnes je módní tvrdit, že je všechno lokální česká výroba, ale pokud máte suroviny např. z Číny, není to podle mého názoru definice lokální výroby. Kašmírská koza neběhá po Praze, a tak mi přijde logické zpracovávat tento materiál v místě původu, tedy v Mongolsku. Zpracování tam sice vyjde dráž než výroba v Číně, ale součástí filosofie mé značky je i podpora lokálních komunit. 10 % výroby máme v Nepálu, kde využíváme několik tradičních ručních technik, nově spolupracujeme také s manufakturou v Peru, kde experimentujeme s alpakou a merinem.
Jak byste popsala svůj vztah k udržitelnosti?
Já to slovo nemám ráda, protože se často zneužívá. Pro definici naší značky používáme označení zodpovědná, což lépe odkazuje k tomu, čemu věřím. Být stoprocentně eko, bio, udržitelný je z mého pohledu nesmysl, vždycky tam musí být nějaký kompromis. Ani já už nejsem tak umíněná, jak jsem byla, třeba recyklace není lékem na všechno a v některých případech kvůli finančním a ekologickým nákladům nedává smysl vůbec.
Nicméně, na co jsem opravdu pyšná je náš program na recyklaci kašmíru. Naše zákaznice nám v blízké budoucnosti budou moci vrátit náš kašmír a my ho zrecyklujeme na nové kašmírové výrobky. I proto jsem si vybrala přírodní materiály. Jsou totiž nejenom skvělé pro naše tělo, ale velmi snadno se recyklují, a tak mohou dát život novým produktům. Abych ale odpověděla na vaši otázku, udržitelnost nebo tedy v našem pojetí zodpovědnost by měla být součástí DNA každé značky. A svoji smysluplnost by měla prokazovat v rámci konkrétních kroků. Ne jen na papíře. I když bude recyklovaný.
Foto: JUSTLOVE