Unikátně zrekonstruovaný kladenský vodojem z roku 1933 se na konci ledna stal dějištěm sympozia Budoucnost vody – setkání předních odborníků na téma vody a udržitelnosti. Akci spolupořádal web Ecoista spolu s Deníkem.

První ročník odborného sympozia Budoucnost vody se věnoval tématům jako je evropská regulace, technologický pokrok ve vodohospodářství, klimatická změna v Evropě, kyberbezpečnost, potřeba dlouhodobé “vodní strategie”, hledání nových zdrojů pitné vody, možnost její recyklace a potřeba osvěty pro odbornou a laickou veřejnost. Největší kapacity v oboru vodohospodářství na sympoziu diskutovaly třeba o tom, že voda, která vytéká z čističky je často kvalitnější než voda z kohoutku či o tom, aby zákon změnil pohled na to, co je to vlastně “odpadní voda”. 

Kdo a kolik u nás vydělává na vodě popsal v prvním bloku Vilém Žák, ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK ČR), který se ve svém příspěvku snažil také vyvrátit rozšířené představy, že vodohospodáři vydělávají na něčem, co by mělo být zadarmo. “Tržby z vodárenských služeb dělají v Česku asi 45 mld Kč ročně, přibližně 30 % odejde státu na poplatcích a zbytek slouží k pokrytí provozních nákladů. Zisk společností bývá do 7 %, i když to se velmi různí. A každý rok je třeba investovat miliardy do obnovy infrastruktury,” vypočítal Žák. Zdůraznil, že jen málo oborů je více regulovaných než vodárenství. Spolu s dalšími aktéry se snaží tlačit na stát, aby vznikla dlouhodobá koncepce oboru, která reaguje na současné klimatické změny i vývoj legislativy a technologií. Vysvětlil, že cenu vody netvoří samotná voda, ale “služba”, tedy to, že někdo musí vodu zadržet, vyčistit a odvést na místo její spotřeby (vodné) a pak zase zařídit její odtok a vyčištění (stočné).  

Džíny a kyberútoky 

Dalším z řečníků byl technický ředitel Středočeských vodáren Bohdan Soukup, který je jedním z těch, kdo stojí za přeměnou kladenského vodojemu, kde se sympozium odehrálo, v moderní řídící centrum vodohospodářství nejen pro Českou republiku.  “Sídlí tu mimo jiné centrální kybernetický dispečink, který dnes propojuje už sedm zemí. Pomáhá nám to se vzájemně varovat před útoky, kterých po covidu a zejména po vypuknutí války na Ukrajině mnohonásobně přibylo,” řekl Soukup. Mluvil také o testování umělé inteligence na dispečincích. “Máme několik modelů, ale učení umělé inteligence postupuje pomalu. Zdaleka nedosahuje kvalit lidí,” nastínil.

A jelikož budoucnost vody budou tvořit dnešní děti, promluvila v prvním bloku také Denisa Čadková ze spolku H2ospodář, který se už sedmým rokem věnuje vzdělávání dětí na téma vody. Při objíždění škol a školek jen loni vyškolili asi 4000 studentů a celkem svými workshopy a výstavami oslovili 24 tisíc lidí. “Učíme děti, jak šetřit vodou a znázorňujeme jim otázky kolem vody na praktických příkladech. Tak například kolik vody se spotřebuje na výrobu jedněch džín,” popsala Denisa Čadková.

Voda a Evropa

V druhém panelu na téma “Voda v Evropě a klimatické změny” vystoupil profesor Jiří Wanner z ČVUT. Mluvil o zápasu Česka s nedostatkem vody. “Naše bilance je velice nešťastná, nemáme žádný velký přítok a jedním z důsledků je, že ČR patří k zemím s nejmenší obnovitelnou zásobou vody. Jsme třeba i za Španělskem,” řekl. Zdůraznil, že do budoucna bude potřeba zaměřit se na využívání nových zdrojů vody. “Kdybychom do naše lineárního systému vnesli prvek cirkularity, třeba recyklaci vody, tak bychom mohli najít další zdroje. Na zeměkouli už jsou místa, která takto běžně fungují. Patří mezi ně například Kalifornie,” popsal.

Souhlasili s ním i další řečníci – František Barák za Vodovody a kanalizace Hradec Králové a Ondřej Beneš za Veolii. Shodli se, že se nemusíme nedostatku obávat, pokud se budeme dobře starat o zdroje pitné vody a rozšiřovat je. František Barák za podstatnou považuje stavbu nových přehrad. Ondřej Beneš zase například navrhuje využívat k tvorbě pitné vody také infiltraci, tedy filtrační schopnosti písku. “Toto už funguje mnoho let na vodní zdroji Káraný, který je druhým nejvýznamnějším zdrojem pro Prahu,” řekl.

Žhavě diskutovaným tématem byla také novela směrnice EU o čištění odpadních vod. “Pokud by prošla, bude nás to v Česku stát skoro 400 miliard korun na investicích,” vypočítal gigantické náklady František Barák. Investice si vyžádá zejména zpřísnění limitů na přítomnost dusíku či fosforu ve vyčištěné vodě a také nutnost vybudování čistíren i v malých obcích. “Nařízení dávají smysl, ale měli bychom jednat o časových horizontech, je to strašně uspěchané,” myslí si Jiří Wanner.

Neplýtvat s pitnou

O možnostech recyklace vody se blíže mluvilo ve třetím panelu “Voda a cirkulární ekonomika”. Přední odbornice na cirkulární ekonomiku Soňa Klepek Jonášová zdůraznila, že kaskádové využívání vody je už běžné či nutné na mnoha místech světa, stejně jako o tom mluvil Jiří Wanner. “My tu investujeme do výroby pitné vody a potom s ní plýtváme na aktivity, které tak kvalitní vodu nevyžadují,” řekla.

Jiří Wanner ji doplnil s tím, že i čeští technologové už umí odpadní vodu upravit na kvalitativní úroveň pitné vody. Avšak česká legislativa umožňuje vyčištěnou odpadní vodu pouze vypustit zpět do přírody, nelze s ní dále nakládat. Proto si některé firmy, například automobilky či sklárny, raději postaví vlastní čistírny a vyčištěnou vodu dále využívají třeba na oplachy ve výrobě. 

Další možné využití by recyklovaná voda mohla nalézt v zalévání městské zeleně. “Už to tak funguje na golfovém hřišti ve Vinoři, které zaléváme recyklovanou vodou z ČOV Kbely,” popsal Ondřej Beneš jeden z českých projektů Veolia.

Jako cestu k zavedení recyklované vody do české legislativy vidí Soňa Klepek Jonášová vzdělávání zákonodárců. “Oni se často obávají o bezpečnost. Je třeba jim prostřednictvím pilotních projektů ukázat, že to funguje; brát je na exkurze. Potom bude změna legislativy snazší,” je přesvědčena.

Vystupující na sympoziu se shodli v tom, že vlastně největším posun nastane, až si regulátoři a veřejnost uvědomí, že neexistuje žádná “odpadní voda”, tedy voda “na vyhození”, ale že veškerou vodu lze vyčistit a vrátit znovu do oběhu. Místo “čistíren odpadních vod” bychom tedy měli mluvit o recyklování vody. Ostatně na sympoziu se podávalo pivo Erko, které Veolia vyrábí právě z recyklované vody. A všem zúčastněným chutnalo výborně!

Foto: Pavel Novák