Migrace rostlin: některé druhy kvůli změně klimatu “šplhají” do vyšších nadmořských výšek

27. 11. 2022
sopka Chimborazo

Na svazích hory Chimborazo v Andách vědci zkoumali, jak v důsledku globálního oteplování místní rostliny šplhají do vyšších nadmořských výšek, kde hledají příznivější klima.

V tropech tento „závod“ probíhá ještě rychleji než v mírnějších podnebných pásmech. Tato zjištění vycházejí z pozorování, které provedla Naia Morueta-Holmeová, výzkumnice Kodaňské univerzity, na svazích hory Chimborazo, 6 263 metrů vysoké sopky v Andách. 

Tým vědců prohledával svahy nejvyšší ekvádorské hory a na malých plochách umístěných ve stometrových intervalech mezi 3 800 a 5 200 metry nad mořem zaznamenával stopy všech rostlin, které se jim podařilo najít: druh, rozšíření, vegetační stupňovitost atd.

Svá pozorování pak mohli porovnat s historickými údaji, které shromáždil Alexander von Humboldt, slavný německý přírodovědec, geograf a cestovatel, který sám prozkoumal Andy o dvě století dříve a provedl soupis všech zde rostoucích rostlin.

Navzdory nejistotám, které jsou s těmito starými údaji shromažďovanými od roku 1802 spojeny, jsou výsledky solidní a překvapivé. „Podařilo se nám zdokumentovat migraci rostlin do výšky v průměru přes 500 metrů,“ říká Naia Morueta-Holmeová. „Byli jsme překvapeni, že jsme objevili tak významné migrace vzhledem k oteplování klimatu, které v této oblasti zažíváme.“

Ne všechny druhy jsou si však rovny.

 „Dva nejvyšší nalezené druhy, Draba aretioides a Pentacalia chimborazensis, rostly vysoko nad horní hranicí rostlin, kterou Humboldt zaznamenal a která v té době činila 4 600 metrů nad mořem.“

Naia Morueta-Holmeová, vědecká pracovnice Kodaňské univerzity

Rostliny se skutečně pohybují, ale ne dostatečně rychle

Budou tyto migrace stačit k tomu, aby horské rostliny přežily klimatické změny? To se zatím nedá říct. „Vzhledem k tomu, že druhy reagují velmi rozdílně, některé stoupají do vyšších nadmořských výšek, jiné zůstávají na místě a některé se dokonce stěhují zpět dolů, máme se stále co učit. Úspěch bude záviset také na interakcích mezi druhy navzájem a mezi rostlinami a opylovači,“ vysvětluje Naia Morueta-Holmeová. „V každém případě budou vítězové i poražení“.

Výhodou pro tuto vysokohorskou flóru je, že oteplování vede k tání ledovců, které pokrývají vrcholky And, což vytváří nové kolonizační oblasti, kde se již některé druhy usazují. Rychlost těchto migrací by mohla být vysvětlena také lidskou činností, která je zodpovědná za šíření některých druhů. A naopak, přítomnost člověka může tyto migrace také brzdit.

„Druhy migrovaly v reakci na změny klimatu již v minulosti, mezi dobami ledovými a meziledovými. Dnešní krajina je však velmi odlišná, velké plochy jsou věnovány zemědělství a fragmentace biotopů jejich přesuny komplikuje,“ poznamenává Naia Morueta-Holmeová. Současné tempo oteplování, způsobené emisemi CO2 v důsledku lidské činnosti, je navíc velmi rychlé, což zpochybňuje schopnost rostlin držet krok s tímto bezprecedentním nárůstem teploty.

A konečně, i když mohou druhy migrovat do vyšších nadmořských výšek, dříve či později budou konfrontovány s nepřekročitelnou hranicí vrcholů. V některých horách již bylo pozorováno lokální vymírání některých druhů rostlin.

Mnoho druhů tak v dlouhodobém horizontu směřuje k pravděpodobnému vyhynutí. Podle další studie zveřejněné v PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences), která se týkala 538 živočišných a rostlinných druhů z celého světa, nebude velká většina z nich (57-70 %) migrovat dostatečně rychle, aby přežila.

Mohly by se však přizpůsobit novým ekologickým podmínkám, a zvýšit tak své šance na přežití. I přesto by však do roku 2070 mohlo v důsledku změny klimatu zmizet 16 až 30 % zkoumaných druhů.

Podle vědeckého článku publikovaného v časopise Nature, který zkoumal 150 vysokohorských druhů v Alpách, zaostává dynamika populací za změnami klimatu. Jejich výskyt se do konce 21. století sníží téměř o polovinu.

Text: Filip Brož 
Foto: David Torres Costales / Riobamba, CC BY-SA 4.0 <creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons
Zdroj: pnas.org, nature.org, ku.dk