Co nám říkají američtí prezidenti o přírodě aneb Kde se vzal plyšový medvídek

28. 11. 2022  |  Filip Broz
Plyšový medvídek

Titulky na internetu jsou někdy vskutku šílené - ta úporná snaha přilákat publikum! Ale, milý čtenáři, titulek tohoto textu není žádný levný trik. Američtí prezidenti a příroda - to je velký příběh. A ten plyšový medvídek v něm hraje vskutku zajímavou roli.

Když byl Joe Biden ještě senátor, jezdil každý den do práce 90 minut vlakem, za což si vysloužil přezdívku Amtrak Joe podle zkratky amerických železnic. Ačkoliv je mu dnes už osmdesát má cit pro moderní témata životního prostředí – jinak by se ostatně ani nestal prezidentem, protože právě hlasy ekologicky uvědomělejších voličů byly pro jeho vstup do Bílého domu důležité. Biden pak ve funkci prosadil když ne celý, tak alespoň část plánu na přechod americké ekonomiky zelenějším směrem.

Biden znamená zásadní změnu oproti jeho předchůdci, antiekologickému Donaldu Trumpovi, který dokonce nechal USA vystoupit z pařížské dohody o klimatu. Tyhle otočky jsou nicméně v americké politice celkem běžné. Už během 70. let USA okouzlila idea dobrovolné skromnosti. Tehdy v amerických městech proběhla dnes již zapomenutá cyklistická revoluce a davy lidí jezdily v městech místo autem na kole – tak jako to dnes známe třeba z Holandska. Tehdejší prezident Jimmy Carter chodil pěšky a namísto klimatizace větral. 

Jenže pak  nastoupil do úřadu apoštol konzumerismu Ronald Reagan a Američané odložili kola do garáží. Etika skromnosti narazila na neoliberály. “Šetřit je neamerické,” řekl Ronald Reagan. “Americký způsob života nesmí být v sázce,” zpražil v roce 1992 jeho nástupce George H. W. Bush účastníky klimatické konference v Rio de Janeiru.

Vztah amerického prezidenta k přírodě je zkrátka indikátor, který ukazuje, jaká je zrovna nálada v nejmocnější zemi, která – ať se nám to líbí nebo ne – zatím udává tón i pro zbytek světa. A proto dnes Joe Biden musí lavírovat mezi zelenými, kteří ho tlačí k omezení emisí a těžařským průmyslem, který táhne na opačnou stranu. Zvlášť delikátní je to v době války na Ukrajině, kvůli které Evropa přímo prosí o větší dodávky amerického plynu.

Praotec všech medvídků

A pak je tu jedna dávná kapitola, která se váže k prezidentu Theodorovi Rooseveltovi, pro nás ostatně důležité postavě v Bílém domě, neboť právě on podpořil Masarykův plán na vytvoření Československa.

Příběh začíná před více než sto lety. Theodore Roosevelt, tehdy čerstvě zvolený americký prezident, si tak jednou vyrazil zasportovat, což v té době znamenalo hlavně jít si zastřílet, nejlépe na medvěda. Jeho lidé medvěda nejprve vypátrali a pak nahnali před hlaveň pušky. Rooseveltův tým to tenkrát přehnal a medvědici při nahánění skoro uštval. Když na ni prezident konečně zamířil, všiml si, jak je pomlácená a sotva se drží na nohou. Z nějakého důvodu mu přišlo trapné ji jen tak odstřelit a požádal proto pobočníka, ať se o nebohé zvíře raději postará sám. 

Aby nedošlo k mýlce – postarat se o medvědici neznamenalo vzít ji na ošetřovnu. Pověst medvěda u americké veřejnosti v těch dobách nebyla optimální, jakožto ostatně u všech predátorských druhů. Kolísala mezi vrahem (medvěd zabíjel dobytek) a příšerou (maminky jím strašily děti za vyhrocených situací, v jakých vaše maminky volají Polednici). 

Postarat se o medvědici – Rooseveltovi pacholci to vzali tak, že ukončí její utrpení, rozpárají jí nožem břicho, stáhnou z kůže a maso si upečou. Této scéně byl přítomen karikaturista Washington Post. Prezidentovo “gesto” mu imponovalo a nakreslil obrázek gentlemana nadaného neobyčejným humanismem, který zvíře raději utratí, než aby jej pro zábavu zabil.

Z dnešního hlediska je těžké říci, jaký v tom byl vlastně rozdíl, ale pro tehdejší veřejnost to byl jímavý příběh. Lidstvo v sobě objevilo soucit, a bylo za to rádo, neboť se medvědů už nemuselo tolik bát. Příběh se stal populárním, někdo toho využil a začal prodávat medvídka pod obchodní značkou utvořenou podle jména Theodora „Teddy“ Roosevelta. V obchodech se tak objevil první Teddy Bear, medvídek Teddy.

Praotec všech plyšových medvídků, kteří dnes neodmyslitelně patří k našemu dětství.

Text: Jan Müller
Foto: Shutterstock
Zdroj: theodoreroosevelt.org, businessinsider.com, The American President: A Complete History (K. Moore, 2013)