Zahraniční i české kulturní instituce se snaží fungovat udržitelněji. Instalují obnovitelné zdroje energií, recyklují kostýmy a rekvizity i odpady. Zelená strategie ze strany českého státu sice chybí, ale divadla, galerie či festivaly si své postupy tvoří sami.  

 Ke krokům v udržitelnosti již přistupují i české kulturní instituce, například Národní divadlo v Praze. „Ekologická transformace je jedna z největších výzev, která naše divadlo čeká, ale jsme si vědomi, že čeká celý svět a nemůžeme zůstat pozadu. Přestože tuto potřebu akcelerovala energetická krize, principy udržitelnosti se týkají jak energetických strategií, tak i výroby dekorací a kostýmů, fungování celé instituce, stravování, či dokonce mezilidských vztahů,“ říká pro Ecoista.cz mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk. 

Nejznámější české divadlo vychází z filozofie Theatre Green Book, což je britská iniciativa divadelníků stojící na třech pilířích: udržitelné inscenace, udržitelné budovy a udržitelný provoz. K dispozici je již i česká verze tohoto manuálu. 

Ke konkrétním krokům Národního divadla patří například zpracování materiálů použitých v divadelním provozu. V listopadu představilo novou limitovanou kolekci nadměrných bund zhotovených z použitých reklamních bannerů. 

V pořádání inscenací se rovněž řídí pravidlem RRR, tedy redukce, re-use a recyklace. „V tuto chvíli úzce spolupracujeme s Re-use federací. Národní divadlo vypracovalo projekt online materiálové banky, který umožňuje více recyklovat jednotlivé komponenty dekorací a některé materiály znovu využívat,“ přibližuje Staněk. 

Národní divadlo má velkou výhodu v energetice. Už v roce 2006 zahájilo ambiciózní projekt, jehož cílem bylo výrazné a trvalé snížení spotřeby zemního plynu, elektřiny a vody. Odpadní teplo nyní ohřívá užitkovou vodu. Chladící stroj dokáže také pracovat jako tepelné čerpadlo využívající vltavskou vodu pro ochlazování nebo naopak vytápění. „Umí i automaticky přečerpat teplo z osluněných místností tam, kde je momentálně chladněji. Vydýchaný teplý vzduch z hlediště se používá k ohřevu přiváděného čerstvého vzduchu, jehož množství regulují čidla CO2 v sálech,“ dodává Staněk. V garážích Národního divadla je také možné dobít si elektromobil. 

Udržitelná inscenace 

Těžší roli na cestě za udržitelností však mají menší instituce, které samy žádnou budovu nevlastní, fungují v pronájmu. Nemohou tedy o energetice budov ani o dalších změnách samostatně rozhodovat. V takové situaci jsou například Městská divadla pražská (MDP), která působí v celkem pěti objektech. „Na hospodárnost a ekologickou prospěšnost budov máme minimální vliv. Soustředíme se tedy na udržitelnost našeho provozu. Například tištěné propagační materiály omezujeme na minimum, volíme recyklovaný papír a certifikované technologie a divadelní programy digitalizujeme. Lze si je stáhnout přes naše webové stránky,“ vyjmenovává Zuzana Maléřová, tisková mluvčí MDP.  Dárkové předměty vyrábějí u řemeslných dodavatelů, recyklují odpad, omezují plasty a jednorázové kosmetické potřeby. Kostýmy a rekvizity z představení, které stáhnou z repertoáru, ukládají do fundusu k dalšímu využití. 

„Ačkoli jsme jedním z největších českých divadel, máme pouze jedinou dodávku – dopravu nákladů outsourcujeme, osobních aut jsme se vzdali a používáme veřejnou dopravu. A v neposlední řadě se snažíme ekologickou osvětu zohlednit i dramaturgicky v našem uměleckém programu – tématem udržitelnosti se zabývala například inscenace Galapágy v divadle Komedie,“ podotýká Maléřová. Teď se Městská divadla pražská chtějí soustředit na modernizaci systému vzduchotechniky v divadle Komedie, které sídlí v památkově chráněném objektu. Pokračovat bude rozsáhlá obměna scénického osvětlení za LED technologie. „Pro naše zaměstnance také připravujeme zero waste seminář a chceme ustavit dobrovolnický zelený tým, jehož úkolem bude navrhovat další zlepšení. Stále hledáme ideální způsob recyklace nepotřebných dekorací na polotovary, které by bylo možné dál využívat,“ vyjmenovává Maléřová. ¨

Dekontaminovaná galerie

Svou zelenější cestu si prošlapávají i výstavní scény. Například Kunsthalle v Praze vznikla v podstatě dekontaminací brownfiledu. Všechny poškozené konstrukce a chemicky kontaminované prostory muselo současné vedení odstranit, budovu celou vyčistit a najít pro ni novou funkci – vrátit ji zpět veřejnosti. 

Jelikož objekt je na Malé Straně v památkově chráněné zóně, nebylo možné instalovat obnovitelné zdroje elektřiny, například solární panely. „Pečlivě se ovšem věnujeme redukci a optimalizaci spotřeby energie a produkce odpadu, a to jak v souvislosti s provozem budovy, tak ve vztahu k výstavnímu programu či k provozu bistra, kavárny a design shopu,“ říká ředitelka Ivana Goossen. 

V kavárně i bistru se snaží nabídku rozšiřovat o domácí výrobky na úkor klasických nápojů nebo klást důraz na ekologicky šetrné a lokální suroviny. „V případě design shopu je na prvním místě ekologická volba při výběrů jednotlivých produktů, obalů a výrobních materiálů,“ dodává Goossen.

O tom, že o zelenější fungování se snaží například tuzemské hudební festivaly, psal Ecoista.cz loni v srpnu. Některé své stage pohánějí zeleným vodíkem či solární elektřinou, umělcům podávají vege občerstvení a předkládají své vlastní zprávy o udržitelnosti. 

Podobně i tuzemská televizní produkce se začíná řídit pravidly udržitelnosti. Jak v zářijovém rozhovoru prozradila Hana de Goeij, která ve skupině CME, kam patří například TV Nova, vede sekci Udržitelné produkce a odpovědného obsahu, zasazují se o certifikaci udržitelné nebo uhlíkově neutrální produkce. Na place se vyhýbají jednorázovým obalům, catering má vegetariánské dny, oblečení postav je často z fundusu nebo ze second-handu a na dekorace používají certifikované dřevo.

Redakce Ecoista.cz oslovila ministerstvo kultury s dotazem, zda existuje centrálně řízená, státní strategie udržitelnosti platná pro všechny české kulturní instituce. Odpověď pouze konstatuje, že při poskytování dotací je možné stanovovat podmínky pro implementaci principů udržitelnosti, snižování uhlíkové stopy a podporovat akce, které recyklují odpady a podobně. 

Ropné sponzory ne

Centrální iniciativa tedy spíše leží na straně EU, hlavním motorem je v tomto smyslu Pracovní plán EU pro kulturu pro roku 2023 -2026, jehož celá jedna část je věnovaná ekologické transformaci kultury. 

V cizině jdou některé kulturní instituce dál než jen k recyklaci, ale dávají svým postojem i najevo politický názor. Například proslulá Tate Modern pod tlakem ekologických kampaní ukončila sponzorské smlouvy se společnostmi vyrábějícími fosilní paliva. Britské muzeum loni v červnu oznámilo, že po 27 letech ukončilo sponzorskou smlouvu se společností BP, jednoho z největších hráčů na poli ropného průmyslu. 

V Nizozemí zase vzniklo centrum Ki Culture, které tvoří pomyslný most mezi kulturou a udržitelností. Jeho motto zní: Udržitelnost je budoucnost. Kultura je klíč. Výkonnou ředitelkou tohoto centra je Caitlin Southwicková, restaurátorka uměleckých děl nejvyššího významu.  V nedávném rozhovoru pro server Museospace.org mluví o tom, že právě umění dokáže učinit sdělení osobním a vyvolat potřebnou empatii a vcítění. „A proto se může stát nesmírně úspěšným prostředkem komunikace o udržitelnosti,“ je přesvědčena Southwicková. 

Konkrétně mluví například o digitalizaci umění, která může mít v udržitelnost pozitivní i negativní roli. Pozitivní v tom, že se ušetří emise z dopravy děl a návštěvníků na výstavy, negativní proto, že pokud by každé muzeum převedlo své sbírky kompletně online, uhlíková stopa z potřebné energie bude gigantická. 

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)