Houby představují nejsociálnější a nejaltruističtější říši organismů na světě. Pomáhají rostlinám přežít a nám pochopit. Spojují živé s neživým. Třeba se jim jednou povede nás spojit i s rostlinami. Houby jsou nadány superschopnostmi.

1. Umí měnit skálu v prach.

2. Umí (skrze vylučované enzymy) konzumovat potravu mimo vlastní tělo.

3. Rozmnožují se horizontálně – vystřelují spory, rychlostí až sto kilometrů za hodinu.

4. Umožňují rostlinám vyměňovat si živiny i informace.

5. Umí prostřednictvím toxinů zabít savce – anebo mu naopak předat skoro nadpřirozené schopnosti.

Dá se říci, že houby pozřou i kámen, udělají z něj zeminu, pozřou toxické chemikálie i plasty bez následků, přežijí ve vesmíru, zabijí bakterie, ochočí si hmyz i savce, udržují na Zemi rovnováhu. Bez nich by se všechny organismy chovaly jinak, a nebylo by jich zdaleka tolik. Houby jsou makro-mikro organismus.

Fungi jako obchodník a médium

Největší zmapovaný exemplář žije v Oregonu, váží stovky tun a roste na ploše deseti čtverečních kilometrů. Je starý osm tisíc let. Pravděpodobně existují ještě mnohem větší a starší houby, které jsme dosud neobjevili.

• 

Kdybychom měli možnost se podívat do devonského období, spatřili bychom docela jiné houby: Prototaxites. Byla jimi posetá krajina, vypadaly jako sloupy, byly metr silné a osm metrů vysoké, sahaly tedy do výšky dvoupatrového domu. Rostliny v té době mívaly maximálně metr na výšku. V kmenech Prototaxitů žila celá hmyzí společenstva, budovali si v nich místnosti a chodby. Po 40 milionů let to byly dominanty krajiny. Znamená to mimo jiné, že fungi tu žije asi dvacetkrát déle než homo sapiens.

Naše zkoumání říše hub utrpělo před pár lety šok. Představte si antropologa budoucnosti, který po dekádách studia našeho společenství zničehonic zjistí, že jsme komunikovali mezi sebou i s okolním světem prostřednictvím sítě zvané internet. Něco podobného zažili dnes biologové. Houbí internet se jmenuje “mycelium”.

Je to neviditelný svět “hyf”, přičemž hyfa je cosi jako potrubí. Je to prodloužená ruka houby, která skrze ní dostává od stromů na uhlík bohatý sacharid, produkt fotosyntézy, k němuž se houba neumí jinak dostat. Stromům posílá na oplátku fosfor a dusík, tedy živiny, které si houba umí vzít z půdy pomocí enzymů, ale strom to nedokáže. Je to výhodný obchod.

To není všechno. Mycelium je zároveň médium, protože stromy skrze něj posílají živiny jiným stromům, zcela nezištně. Stromy jsou empatické: vyživují karbonem své druhy uvězněné ve stínu, kteří by jinak trpěli nedostatkem uhlíku, neboť nemají dost vlastní fotosyntézy.

Nebo naopak chrání malé “výrostky” vlastním stínem, neboť buňky překotně rostoucích stromů by jinak obsahovaly moc vzduchu a ve vichřici by se mladé stromy polámaly. Je to svým způsobem výchova. Proč to stromy dělají? Protože vědí – ano, vědí – že jejich vlastní zdraví závisí na zdraví celého lesa. Les je makroorganismus a má nejspíš své vlastní vědomí.

Wood Wide Web

To ale popisujeme pořád jen hrubou infrastrukturu. Říká se jí “Wood Wide Web” především proto, že rostliny si skrze houby vyměňují i vzkazy. Hyfa je současně cosi jako optické vlákno. A hypertextovým protokolem je tu mykorhiza – houbová struktura, která umí prorůst do dřeviny, aniž by narušila její funkci.

Když například napadne strom mšice, brání se dvěma způsoby. Odebere jim vzorek slin a vyšle podle výsledku analýzy DNA feromony, které přilákají ptáky, kteří se živí mšicemi. A také pošle prostřednictvím mykorhizy a mycelia chemický signál ostatním stromům, aby se připravily na nebezpečí.

Je to akt sociální odpovědnosti, ale nechybí v tom ani kus sobeckého zájmu. Stromy vědí, že když se jim něco stane, ostatní je budou ještě dlouho vyživovat. Některé pařezy jsou díky takové solidaritě živé ještě desítky nebo dokonce stovky let poté, co zmizel kmen. Mezi biology jsou blázni, kteří konstruují modely “socialistického lesa”, “kapitalistického lesa”, nebo dokonce “biologického trhu zboží a informací”.

Jenže fakticky se jedná spíše o komunitu. Je prokázáno, že “matky” ve Wood Wide Webu pečují o vlastní semenáče. Zásobují je živinami a informacemi přednostně před ostatními stromy. Dávají jim před smrtí rady do života..

Naučila nás houba mluvit?

Houby mají ovšem i mysteriózní kvality. Dokáží totiž měnit lidské vědomí. Sibiřští šamani například pojídali muchomůrky červené, aby si navodili euforii a halucinace. Jeroným Bosch namaloval řadu obrazů pod vlivem paličkovice nachové, která zřejmě stála za řadou incidentů zvaných “taneční mánie”, při které Evropané od 14. do 17. století hromadně tančili celé dny až do naprostého vyčerpání.

• 

Americký etnobotanik a mystik Terence McKenna se pozastavil nad faktem, že nejstarší jeskynní malby vznikaly v relativně krátkém období před 70 až 40 tisíci lety. Zaspekuloval si současně, že za prvními sebereflexemi lidských jedinců, které zřejmě vedly i ke vzniku jazyka a nakonec i spirituality, stojí psilocybin nacházející se v plodnicích lysohlávek. Houby podle něj sehrály roli “stromu poznání”.

“Při určité dávce můžeme od hub očekávat, že promluví, zřetelně a jasně, výmluvně pojednají o sobě v chladné noci mysli. Umí se zavrtat do lidského těla a použít jeho mozku a smyslů k tomu, aby přednesy svou řeč,” píše McKenna. Podle něj jde o nejvyšší možnou symbiózu.

Mšice jménem lidé

To už jsme však zabloudili na samou hranici fantazijního světa. Bezpečně můžeme říci, že pokud nalezneme nějakou urodilou plodnici houby, je to důkaz, že svět pod našima nohama je zdravý a online. Jestliže ne přímo houby, tak alespoň stromy prokazatelně vnímají. Nabízí se otázka: vnímají i nás?

Bylo změřeno, že si vyměňují s ostatními stromy informace rychlostí tři centimetry za minutu, takže jsou z našeho hlediska pomalé. Z jejich pohledu vydáváme takové chaotické zabzučení a pak hned zmizíme. Můžeme si zaspekulovat, že stejně nesrozumitelná bude pro nás jednou umělá inteligence, protože jsme tisíckrát pomalejší než ona – takhle to alespoň podává James Lovelock v knize Novacén.

AI nás bude pozorovat jako stromy, a třeba ji hrozně překvapí, že se taky mezi sebou domlouváme. Z pohledu matky Země jsme takové mšice. Odněkud jsme se vyrojili v ohromném počtu a teď všemožně otravujeme. V geologickém čase neuběhly ani dvě hodiny, Země otevírá oči a překvapeně zírá, že má na kůži vyrážku.

Text: Lubomír Heger
Foto náhled: Shutterstock 
Foto: Wikimedia Commons
Zdroj: science.org, Pokrm bohů (Terrence McKenna, DharmaGaia 1999), newscientist.com