Nerostné bohatství pod dnem moří a oceánů je přírodní dědictví, o které se nyní vede velký spor. Termín pro nastavení regulací hlubinné těžby v mezinárodních vodách bohužel vypršel. Co bude dál?

Hlubinná podmořská těžba, se po vypršení termínu (9. července 2023) pro dokončení předpisů a regulací probíraných na půdě OSN dostává do popředí zájmu těžařů.

Nedohoda dává podle Financil Times státům zelenou k žádostem o těžební licence. Minerály spojené s přechodem na zelenou energii jsou velkým lákadlem. Snaha vydrancovat mořské a oceánské dno jako jedno z nejméně prozkoumaných území na naší planetě by ale měla být vzhledem k nevratnému dopadu na podmořské ekosystémy mírněna.

Lákavá propast

Jedním z rizik je i možné narušení zásob uloženého uhlíku, které mořské dno pojímá po tisíciletí. Důsledky podmořské těžby na klima jsou pro odborníky neznámé. Rozlehlé a chladné dno oceánu bez světla a s enormními tlaky, které jsou víc než tisícinásobně vyšší než na souši, je v zorném poli těžařů už od 60. let minulého století.

Pozornost je upírána například na pacifickou zónu Clarion-Clipperton, oblast o rozloze 4,5 milionů kilometrů čtverečních. Oceánská propast, hluboká více než 4 kilometry, je poseta 

miliardami „polymetalických uzlů“ velikosti brambor, obsahujících mangan, nikl, měď a kobalt. Vzácné prvky, používané třeba při výrobě baterií elektroaut, se na dně hromadí miliony let.

Fantastický svět

Podmořská pohoří jsou zahalena do krusty těžkých kovů a místa, kde vyvěrá horká voda, jsou bohatá na sirné rudy. Zemská kůra na dně oceánů je bohatá na platinu a molybden, měď, zlato a stříbro. Všechny minerály se hodí, poptávka je hlavně z oblastí výroby elektroniky, ve stavebnictví a v dopravě.

Minerály jsou ovšem nedílnou součástí mořské infrastruktury. I v několikakilometrové hloubce existuje život, sídlí tam houby, mořské okurky, chobotnice a xenophyoforey, což jsou zvláštní jednobuněční tvorové o velikosti tenisových míčků. V mořském bahně sídlí hlístice a korýši. Ti všichni by uhynuli.

Těžba zahrnuje sejmutí horní vrstvy mořského dna, oddělení polymetalických uzlů od bahna a jejich čerpání hadicí do pobřežního plavidla. To to zbyde, pro těžaře bezcenné, je vráceno zpět do moře. Obrovské množství znečištění, podmořského smogu, by se dostalo do vody a ovlivnilo další obyvatele oceánů. 

Ekoložka Kirsten Thompsonová z Exeterské univerzity, která pro Greepeace zpracovávala materiály o hlubinné těžbě, upozorňuje, že se těžaři chystají proniknout do prostředí, kterému lidstvo nerozumí. Podmořské dno obývají i mikroorganismy s léčebným potenciálem. Například bakterie Salinispora Tropica produkuje látku Salinosporamid A, která je testována pro léčbu rakoviny mozku.

Kdo chce těžit

Ostrovní státeček Nauru už v červnu 2021 informoval Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA, že chce zahájit těžbu a začalo dvouleté čekání na vyjádření autorit. Po více než dvou letech se ISA sejde a projedná další kroky. 

Na hlubokomořskou těžbu se chystají i Norsko, Čína a Indie. Indie již zkoumá možnosti v Indickém oceánu, bohatém na nikl a kobalt. Jsou naštěstí i rozumnější státy. Francie a Velká Británie nepodporují komerční těžbu, což je postoj, který sdílí několik dalších evropských zemí.

Co dál?

Zastánci hlubokomořské těžby tvrdí, že získávání nerostů z mořského dna by mohlo narušit hegemonii Číny a Ruska v oblasti kritických surovin. Hlubokomořská těžba by podle nich také mohla vyřešit problémy provázející standardní pozemní těžbu, jako je odlesňování, dětská práce a vysídlování místních komunit. Těžaři se snaží přesvědčit veřejnost, že pozemní těžba se po rozjetí té podmořské zastaví. Kdo tomu ale věří?

Jinými slovy: v mezinárodní politice a byznysu se právě rozhoduje, jestli se vrhneme s bagry na mořské dno, jež je společným přírodním dědictvím lidstva. Nebo lépe řečeno – nepatří lidstvu, ale všem živým tvorům na této planetě.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace