I ten největší cynik neodolá a na jaře přibrzdí při pohledu na rozkvetlou magnolii. Záplava třeskutě krásných květů je tak působivá, že omlouvá všednost, kterou se strom vyznačuje po  většinu roku. A teď se ten zázrak mezi stromy podívá i do vesmíru.

Japonští vědci z Kyoto univerzity po ročním testování vzorků dřeva  v podmínkách vesmíru zjistili, že právě poetická magnólie se nejlépe hodí na výrobu satelitů, které přestanou orbit Země plnit nebezpečným šrotem. Magnolie vyhrála ve finále nad japonskou třešní.

Dřevo má několik výhod oproti kovu: neblokuje elektromagnetické záření, včetně radiových vln, které se používají ke komunikaci se satelity. Tím pádem jejich anténa může být uvnitř, čímž se zjednodušuje design satelitu. Protože ve Vesmíru není kyslík, dřevo se nerozkládá, jeho trvanlivost i v extrémních teplotách (od -65 °C  do +125 °C) se ukázala dostatečná. Navíc se ve dřevě magnolie ani po deseti měsících testování neobjevila jediná deformace či prasklina.  

Satelit, který Japonci vyvinuli, testovali a chystají se  (ve spolupráci s NASA) za nedlouho vyslat na oběžnou dráhu se jmenuje Lignosat. Je velikosti hrnku – a přece dokáže stejně dobře navigovat auta, spojovat naše telefonáty a sledovat nepřítele. Jde tedy o malou dřevěnou krabici, která má na povrchu solární panely a uvnitř elektronické zařízení.

Fešák mezi satelity

Ale největší výhodou zázraku z dřeva magnolie je, že poté, co přestane být užitečný, nebude i nadále oscilovat kolem Země jako dosavadních 10 590 satelitů, které kolem nás krouží.  A situace (tam nahoře) je každým rokem vypjatější: odhaduje se, že každým rokem přibude dalších dva a půl tisíce satelitů.

Na fotografiích Země pořízených z vesmíru je teď vidět nepřetržitý  kruh šrotu, který ji soustavně obíhá. Většinou jde o hliník, který  časem shoří a promění se v mikročástice, které postupně zamořují  ovzduší. 

Rychlost a pohyb vyřazených satelitů jsou nepředvídatelné, ustavičně hrozí kolize s novými. Jejich provozovatelé musejí sledovat a měnit směr svých satelitů, aby se vyhnuli katastrofální srážce (připouštějí, že někdy jde i o situace tak nevypočitatelné, že nezbývá než zavřít oči a jen doufat, že se satelity nesrazí). 

Úklid oběžné dráhy

Astrální šrot zaměstnává vědce už od sedmdesátých let, ale řešení problému je technologicky a konstrukčně tak složité, že  teprve za dva roky (snad už konečně) se podaří vyslat do vesmíru zařízení s robotickou paží. Měla by být schopná začít sběr chaoticky kolujícího kovu. (Britská Space Agency rozhodne jestli půjde o anglickou firmu Astroscale nebo švýcarskou CleanSpace). 

Takže ještě jednou: Halelujá – satelitu hodnému 21. století ze silné a odolné magnolie! Ukázalo se, že právě její dřevo je pro pobyt ve vesmíru ideální. A na rozdíl od lesklého hliníku a titanu nevytváří optický šum, který teď zkresluje náš výhled do kosmických dálek. A až satelit z ní vyrobený přestane být k užitku, promění se v jemný, neškodný prach. Zmizí stejně organicky, jako na konci jara její okouzlující květenství.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)