Těžaři se chystají vrhnout na mořské dno. Jak zabránit drancování?

4. 6. 2023  |  Jan Handl

Vyčerpávání pozemských ložisek a rostoucí poptávka po cenných kovech a fosilních palivech znamená, že se těžaři začínají poohlížet po mořském či oceánském dnu. Výzkumy ovšem naznačují, že by podmořská těžba mohla zničit útočiště unikátních přírodních druhů.

Podmořská hlubinná těžba je proces získávání nerostných zdrojů z mořského či oceánského dna v hloubce pod 200 metrů. Hlubinná těžba by měla být podle kritérií organizace IUCN zastavena, dokud nebudou splněna některá zásadní kritéria, včetně zavedení účinné regulace a šetrných strategií. Ke zlepšení našeho chápání hlubinných ekosystémů a životně důležitých služeb, které lidem poskytují, jako je sekvestrace potravin a uhlíku, jsou zapotřebí komplexní výzkumy.

Poklad leží hluboko

Technologie takzvaného „deep-sea miningu“, tedy těžby z hlubokomořského dna, si bere za cíl pracovat v hloubkách větších než 200 metrů. Tento prostor pokrývá asi dvě třetiny mořského dna. Výzkumy naznačují, že hlubinná těžba na mořském dně by mohla vážně poškodit biologickou rozmanitost a tamní ekosystémy.

Stále pořádně nevíme, jak při těžbě dno chránit. Navzdory tomu ale roste zájem o nerostná ložiska mořského dna. Je to způsobeno vyčerpáním pozemských ložisek kovů, jako je měď, nikl, hliník, mangan, zinek, lithium a kobalt. Poptávka po těchto kovech se zvyšuje, slouží totiž k výrobě chytrých telefonů, větrných turbín, solárních panelů a baterií.

Do půlky loňského roku vydal Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA), který reguluje činnosti na mořském dně mimo národní jurisdikci, 31 smluv na průzkum hlubinných podmořských ložisek nerostných surovin. Pro průzkum bylo vyčleněno více než 1,5 milionu kilometrů čtverečných mezinárodního mořského dna, což je prostor zhruba o velikosti Mongolska.

Úřad ISA vloni zatím vystavoval pouze smlouvy o průzkumu, ale pracuje na předpisech, kterými se bude řídit přechod k samotné těžbě. Už v červnu 2021 vláda tichomořského státečku Nauru oznámila svůj záměr zahájit hlubinnou těžbu, což vyvolalo jistý tlak na dokončení nových předpisů.

Těžba v mezinárodních vodách by mohla začít už v roce 2026, i když zásadní výzkum a práce na přijetí požadovaných předpisů, norem a pokynů pro udržitelné řízení hlubinné těžby nejsou zdaleka dokončeny.

Jak nezničit rozmanitost

Vzhledem k tomu, že „hluboké moře“ zůstává nedostatečně prozkoumáno, v našem chápání jeho biologické rozmanitosti existuje mnoho mezer. To ztěžuje posouzení potenciálních dopadů hlubinné podmořské těžby nebo zavedení odpovídajících záruk na ochranu mořského prostředí a také tří miliard lidí, jejichž živobytí závisí na biologické rozmanitosti mořského a pobřežního prostředí.

Mořské dno obsahuje obrovskou řadu geologických prvků. Patří mezi ně propasti v hloubce 3 500–6 500 metrů pod mořskou hladinou, vulkanické podmořské hory, hydrotermální průduchy s vodou ohřívanou sopečnou činností a hluboké příkopy, jako je ten známý Mariánský. Tato odlehlá místa poskytují útočiště druhům, které jsou jedinečně přizpůsobeny drsným podmínkám, jako je nedostatek slunečního světla a vysoký tlak. Odborníci tuší, že mnohé z těchto druhů věda zatím vůbec nezná.

Špinění pod vodou

Na základě současných znalostí se zdá, že mořské dno se při těžbě bude potýkat s mnoha problémy. Vrty na dně moře či oceánu může změnit nebo zničit hlubokomořská biologická stanoviště. To vede ke ztrátě druhů, z nichž mnohé se nikde jinde nenacházejí. Funkce ekosystému mohou být silně narušené. Jde o ten nejpřímější dopad hlubinné těžby a způsobené škody jsou s největší pravděpodobností trvalé.

Dalším tématem jsou takzvané sedimentové vlečky. Hlubinná těžba rozvíří jemné usazeniny na mořském dně a vytvoří oblaky nejrůznějších částic. To umocňují těžařské lodě vypouštějící odpadní vodu na povrch.

Vědci se obávají, že se tyto částice mohou rozptýlit stovky kilometrů daleko. Tam se usadí a ovlivní další vzdálený ekosystém. Oblaky částic by mohly také udusit živočichy, znemožnit jim příjem potravy nebo vizuální komunikaci. Některé živočišné druhy, jako jsou velryby, tuňáci a žraloci, by mohly být negativně ovlivněny hlukem, vibracemi a světelným znečištěním způsobeným těžebním zařízením a povrchovými plavidly, stejně jako potenciálními úniky paliva a toxických látek.

Ochrana je základ

Podle Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ) (UNCLOS) je oceán a jeho nerostné zdroje společným přírodním dědictvím lidstva. To znamená, že musí být spravován v zájmu celého lidstva, včetně sdílení ekonomických výhod, podpory vědeckého výzkumu a účinné ochrany mořského prostředí.

Na světovém kongresu v Marseille v roce 2021 přijali členové IUCN rezoluci 122 k ochraně hlubinných oceánských ekosystémů a biologické rozmanitosti prostřednictvím moratoria na hlubinnou těžbu, pokud nebude splněna řada podmínek. Ve zkratce jde o několik zásadních pravidel.

Rizika těžby musejí být komplexně pochopena a lze zajistit účinnou ochranu, dále musejí být prováděna přísná a transparentní posouzení rizik a případných dopadů. Důležitá zásada je, že v případě problémů nápravu platí znečišťovatel. Dále byly vyvinuty přístupy zahrnující principy cirkulární ekonomiky pro opětovné použití a recyklaci nerostů. Všechna zásadní rozhodnutí musejí být konzultována s veřejností, a řízení hlubinné těžby je transparentní a odpovědné k životnímu prostředí.

Autor: Jan Handl

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace