Ročně se v EU vyhodí téměř 13 milionů tun textilního odpadu, ale jen necelá čtvrtina se vytřídí, aby se mohla dále využít. Již přes rok musí obce v Česku povinně zajišťovat sběr textilu, systém ale pokulhává, svoz často nefunguje a kolem kontejnerů se hromadí promočený textil. I proto EU přijala nové nařízení – výrobci textilu budou platit za sběr a svoz svých dosloužilých produktů.

Evropa vyhazuje stále více oblečení a dalších druhů textilu. Roční objem vývozu použitého textilu z EU se od roku 2005 téměř zdvojnásobil, jak uvádí Evropská agentura pro životní prostředí (EEA). Od roku 2015 se vývoz drží na vysoké úrovni kolem 1,4 milionu tun ročně, přičemž většina vývozu směřuje do Afriky a Asie.

Evropa čelí problému s enormním vyhazováním textilu již desetiletí. V aktuálních podkladech Evropské komise a Rady EU se pracuje s údajem, že v EU vzniká přibližně 12,6 milionu tun textilního odpadu ročně a jen asi 22 % se sbírá odděleně pro opětovné použití nebo recyklaci. To ukazuje, že velká část oblečení a dalších látek míří mimo skutečně cirkulární využití.

„Navíc velká část textilu stále končí ve směsném odpadu, tedy v černých popelnicích, což se ukazuje i v našich odpadových analýzách,“ upozorňuje Karolína Kočendová z Institutu cirkulární ekonomiky INCIEN. Odhaduje se, že méně než 1 % všech textilií na světě je recyklováno do nových výrobků.

I proto EU zareagovala povinným sběrem textilního odpadu, který v Česku platí od 1. ledna 2025. Nařízení obcím ukládá, aby pro obyvatele na své náklady určily místa pro vytřídění starého textilu. Cílem úpravy je, aby lidé měli možnost zbavit se starého oblečení a dalších látek odděleně a neházeli je do směsného komunálního odpadu. Názory starostů po prvním roce provozu nového systému shrnula anketa Sdružení místních samospráv ČR. Vyplývá z ní, že starostové současné nastavení povinného sběru odpadního textilu vnímají jako nehotové a systémově nefunkční opatření, jehož náklady jsou přeneseny téměř výhradně na samosprávy. 

Problém je, že svoz nefunguje optimálně a kolem popelnic se hromadí pytle s promoklým a plesnivějícím textilem. „Z reakcí respondentů, kteří se zapojili do dotazníkového šetření Sdružení místních samospráv (SMS), je patrná výrazná nespokojenost, až otevřená frustrace,“ říká člen rady SMS Josef Jandouš pro Český rozhlas Olomouc. „Obce čelí prudkému nárůstu nákladů, problémům se svozem i odbytem a mají pocit, že na ně stát přenesl další povinnost bez funkčního řešení dalšího využití textilu,“ pokračuje Jandouš. 

Výrobci se mají starat 

I proto loni v září udělil Evropský parlament souhlas s novými opatřeními na prevenci a snižování množství odpadu z textilií v celé EU. Hlavní novinkou je rozšířená odpovědnost výrobců, kteří dodávají textilní výrobky na trh EU. Budou muset hradit náklady na jejich sběr, třídění a recyklaci prostřednictvím nových systémů příspěvků. Tato povinnost se bude vztahovat na všechny výrobce, včetně těch, kteří využívají e-shopy, a to bez ohledu na to, zda mají sídlo v zemi EU nebo mimo Unii.

Nová pravidla se budou týkat výrobků, jako jsou oděvy a doplňky, klobouky, obuv, přikrývky, ložní a kuchyňské prádlo a záclony. Členské státy mohou tuto odpovědnost požadovat také po výrobcích matrací. 

Pozor na rebound efekt 

Množství textilního odpadu pomáhají částečně omezovat online second handy. Představují jednoduchou a pro současnou digitální generaci pohodlnou možnost, jak se nepotřebných kousků zbavit nebo jak si pořídit oblečení, aniž by se tím zvyšovala spotřeba. V EU se online second handům daří, obratově rostou platformy jako Vinted, Sellpy nebo Remix Shop. 

Online second handy vnímají v INCIENu jako důležitou součást změny módního průmyslu, ale nikoli jako samospasitelné řešení. Jejich hlavní přínos je podle Kočendové v tom, že prodlužují životnost oblečení, které už bylo vyrobeno, a udržují ho déle v oběhu. „To je z pohledu cirkulární ekonomiky zásadní, protože největší hodnotu má vždy to, co nemusíme znovu vyrobit. Digitalizace navíc second hand výrazně zpřístupnila a rozšířila nabídku, zjednodušila prodej i nákup a přivedla k opětovnému použití i lidi, kteří by dříve do klasického sekáče vůbec nešli,“ domnívá se Kočendová. 

Zdůrazňuje ovšem, že online second handy samy o sobě cirkularitu nezajistí. Přínos mají tehdy, když skutečně nahrazují nákup nového oblečení, ne když se stanou jen dalším kanálem pro impulzivní spotřebu. „Nákupy v second handu a nového oblečení často běží paralelně a nemusí se automaticky vzájemně nahrazovat, je tedy potřeba si dát pozor na takzvaný rebound efekt, kdy snadnější přeprodávání a levnější nákup mohou ve výsledku podpořit ještě vyšší celkovou spotřebu.

„To je podstatné i proto, že spotřeba textilu v EU dál roste, podle nejnovějších dat EEA vzrostla z 17 kilogramů na osobu v roce 2019 na 19 v roce 2022. Tedy ano, online second handy mohou významně přispět ke snížení odpadu z textilu, ale jen jako součást širšího systému. Vedle prevence vzniku odpadu, oprav, kvalitního třídění, reuse center, ekodesignu a omezení nadprodukce levné a nekvalitní módy,“ vyjmenovává Kočendová.

Recyklace nepoužitelných kusů

Dobrým příkladem toho, že role second handu nemusí končit jen u dalšího prodeje nositelného oblečení a že bazary mohou pomoci celému systému, je česká firma TEXTILE House. Je to síť kamenných second handů s pobočkami v mnoha městech. Ve spolupráci s partnery hledá využití i pro textil, který už nelze znovu nosit.

Například z péřových výrobků vznikají polštáře a část nevyužitelného textilu se zpracovává do technických textilních podložek. Právě to je podle slov Kočendové důležité – online i kamenné second handy mohou být součástí cirkulárního ekosystému, kde se kombinuje znovupoužití, třídění, opravy i materiálové využití textilu.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)