Udržitelné chování znamená, že po nás zůstane životní prostředí ve stejném stavu, v jakém jsme jej zastihli před naším pobytem. Platí to i pro nakládání s odpadky. Lidé v Česku vesměs třídí rádi a hodně, ovšem ne vždy správně. 

V dnešní době se už běžně recykluje velký počet druhů odpadu – papír, plast, sklo, kartony, plechovky, bioodpad (tedy kompostovatelný), do něhož patří i gastroodpad (zbytky jídla) a e-waste (tedy elektronický odpad, třeba baterky).

No a potom pořád existuje tzv. směsný odpad, kam patří třeba vlhčené kapesníčky (nikoli do papíru!). Název “směsný” je však poněkud nešťastný. Kdybychom mu říkali třeba “netříditelný”, lidé by se možná více rozmýšleli, kam co vyhodit. 

Kompostování je velmi slibný obor. Jídlo na smetišti totiž produkuje metan, což je mohutně potentní skleníkový plyn. Není problém si domluvit s Pražskými službami odvoz bioodpadu jednou týdně, spousta vnitrobloků má kompostárny. Jde jen o to si to chování zautomatizovat.

Co kam patří lze najít na webových stránkách Samosebou.cz. a Kamsnim.cz.

Co nepatří do bioodpadu

“Kdybychom už dnes přestali odvážet na skládku 40 procent bioodpadu, jsme schopni získat tolik biometanu, že by to v běžném městě stačilo na provoz MHD. Zbytek se může stát třeba kvalitním přírodním hnojivem,” říká Soňa Jonášová z Institutu cirkulární ekonomiky.

Jedna z největších kompostáren u nás je v pražském Slivenci. V roce 2020 zde přijali 3400 tun bioodpadu, z toho polovinu přivezly firmy a polovinu běžní občané. Firmy za přijetí tuny biodpadu platí 600 Kč, občané ho mohou uložit zadarmo. 

Kompostárna využije naprostou většinu flory i jídla, ale nepatří do ní plevel, slupky z ovoce, kosti, pecky a kusy masa. To samé platí o popelu, papíru (i když ubrousky mají výjimku) a samozřejmě syntetické materiály.

Zero Waste a recyklace

Zero Waste je styl nakupování, při němž víme, že materiál neskončí na skládce. Dá se tedy recyklovat, znovu použít nebo někde darovat. Jedním z příkladů, jak dosáhnout “nuly”, je třeba “rekrabička” a “rekelímek”. Plast, který používáme dokola. Při stravování sto lidí tak lze ušetřit 300 obalů za den. Ve firmách to v měsíčním horizontu může dělat tisíce obalů.

Česko ročně zrecykluje asi 40 % komunálního odpadu. Zbytek z větší části skončí na jedné ze 180 skládek nebo taky v pecích. Do nich putuje skoro 700 tisíc tun odpadků, zejména plastů, po nichž ročně zůstane 200 tisíc tun škváry. Recyklovat se daří zejména kovy, sklo a papír. Skoro nedaří plasty. Třídění je sice náš národní sport, ale v recyklaci v Evropě výrazně zaostáváme. 

Co se děje s odpadem? Putuje nejprve na třídící linky, které se dělí na “špinavé” a “čisté” (dotřiďovací). Na první směřuje netříděný odpad, na druhé tříděný. Postupně se vyselektují nápojové plechovky, plasty, papír, sklo, kovy, nakonec zůstanou špunty a další zbytky. 

Třídící linka druhotné suroviny dále prodá skutečným zpracovatelům druhotných surovin. Nejefektivněji jsme schopni recyklovat nádoby z hliníku.

Autor: Lubomír Heger

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace