K hudbě ji přivedl tatínek a babička ji naučila mít ráda přírodu a zvířata. Přečtěte si exkluzivní rozhovor Ecoisty s Helenou Vondráčkovou – naší popovou královnou, která tráví volné letní dny na hausbótu na slapské přehradě, kde plave a griluje ryby. K přírodě se zpěvačka chová aktivně – nerozpakuje se protestovat proti hloupým nařízením i proti bezohlednosti některých spoluobčanů.

K přírodě máte blízko odmala, protože jste vyrůstala v malém městě Slatiňany v domě s velkou zahradou blízko řeky Chrudimky. Jakou zahradu máte dnes?

Naši rodiče nás vedli k tomu, abychom přírodu měli opravdu rádi. Museli jsme pomáhat na naší poměrně velké zahradě a mě to vždycky bavilo a zahradničila jsem ráda. Maminka pěstovala všechno možné a pak jsme to měli na talíři, zatímco babička Vondráčková mi zase vštípila vztah ke kytičkám a okrasným keřům. Měla krásnou skalku se skalničkami, a i když její zahrádka byla malá, všichni ji obdivovali. Později byla také důležitá moje sestra Zdena, která pracovala v Sempře Praha a zásobovala mě semeny zeleniny, květin a cibulovin.

Teď máme u domu také velkou zahradu, víceméně okrasnou. Po celé jedné straně je řada jedlí a pak tam jsou kanadské borůvky a ovocné stromy – višeň a nádherná obrovská třešeň ještě po původních majitelích. Hrušku jsme bohužel museli pokácet, protože byla napadená a na listech se objevily velké skvrny. Také máme meruňku, která však letos v době květu bohužel namrzla. Na většině zahrady najdete různé dřeviny, vřesy, okrasné trávy, ale také hortenzie, rododendrony a azalky.

V Řitce, kde bydlíme, jsem dříve měla i další pronajatou zahradu, kde jsem pěstovala rybízy, ale teď se už všechno dá koupit, takže mám na záhonku jen pár léčivek – šnitlík, petržel, bazalku, meduňku, mateřídoušku… Ze všeho nejradši mám ale libeček, i když to je vlastně plevel. Na bramborách i v polévce je vynikající.

Kde nakupujete zeleninu a ovoce? Máte nějaké dodavatele v biokvalitě?

Máme kamaráda, jehož firma Jaheka nás pravidelně zásobuje tím nejlepším jižním ovocem, protože ho jíme na kila. Každé ráno totiž pro mě i pro manžela připravuju fresh džus z grepů, pomerančů a granátových jablek. To je to první, co si ráno dáme. Zeleninu kupuju v běžných obchodech, často i v Dobřichovicích na náměstí u Vietnamců, kde mají nejen perfektní ovoce, ale i zeleninu.

Máte nějakou svoji zeleninovou specialitu?

Zeleninu mám ráda, protože byla základem mého jídelníčku od dětství. Maminka často říkala, že k večeři bude „co dům dal“, takže něco z naší zahrádky – brokolice, karfiol čili květák anebo kedlubny, a to jsme jedli během celého týdne. Karfiolový mozeček jsme přímo milovali. Maso jsme měli v neděli a byl to buď králík z naší králíkárny, nebo slepice ze dvorku. Byl to dobrý základ.

V Řitce jste také bojovala za záchranu stromů, a dokonce se vám podařilo odvrátit i zřízení skládky…

S tou skládkou to už bylo před lety a vybojovala jsem to společně se svým sousedem, který je právník. Nasadila jsem všechny páky a všichni potom byli rádi. Asi rok předtím vznikla nová skládka v Řevnicích, tak proč by jen 12 km odtud na krásném prostranství měla vzniknout další?

No a pár let poté u nás na hlavní cestě, která vede až na křižovatku do Mníšku pod Brdy, vysázeli asi třicet nových lip. Dál se o ně ale nikdo nestaral, takže jsem se toho ujala sama. Pomohla jsem jim prodrat se chroštím a také jsem je pravidelně stříhala, aby měly správný tvar a volný kmen. Teď mi ale srdce pláče, protože z těch třiceti stromů tam zbyla sotva polovina. Postavily se tam nové domy a někteří lidé si u nich udělali dřevěné bednění proti hluku z dálnice. Stromy jim začaly vadit, a tak je pokáceli.

V Řitce jsem už známá jako policajt, protože jsem také napsala a rozmístila cedule s nápisem „Tady není skládka“, aby lidé různě po okolí nepohazovali odpady, které patří do popelnice nebo do sběrného dvora. Rozčiluje mě, když někdo odhodí papír na zem, plivne na ni nebo když kouknu do příkopu a vidím tam smetiště. Takhle jsem našla třeba vyhozenou televizní obrazovku i drátěnku z postele. Teď ještě doufám, že se nám podaří prosadit nedělní klid, aby lidé nepoužívali hlučné stroje a aspoň jeden den v týdnu bylo opravdu ticho.

Ochrana přírody je dnes velké téma. Jak ji podle vás skloubit se zdravým selským rozumem?

Je to stejné, jako když máte malé dítě, o které se musíte starat, abyste mu neublížili a zároveň mu dali všechno, co potřebuje. Dnes se třeba hodně diskutuje o větrných elektrárnách, ale osobně se domnívám, že to naši přírodu úplně znehodnotí. Přijde mi to necitlivé a podle mě je potřeba přemýšlet spíš o jiných zdrojích energie.

Domnívám se, že každý rozumný člověk by měl mít přírodu opravdu rád, a ne ji jen využívat, protože nás stvořila a neustále nás hýčká. Všechny negativní přírodní jevy, k nimž dochází, jsou jen důsledkem toho, jak s ní zacházíme, a to je smutné. Také v televizi se ráda dívám na filmy o přírodě a líbí se mi nejen příroda tady u nás, ale i jinde. Například mě fascinovaly scenérie na Novém Zélandě, kde jsem byla svědkem úžasných proměn.

Nejprve jsme projížděli nádhernými horami, kde byly kapradiny obrovské jako palmy, pak najednou střih a viděli jsme travnaté stepi, potom bylo všechno písečně béžové, pak jsme viděli pláže s černým pískem sopečného původu, kde se na kamenech povalovali tuleni, a my jsme je fotografovali. Jediné, co mě tam trochu zklamalo, byl téměř neustálý vítr, který útočí i na lidskou psychiku. U nás ale takový vítr nemáme, a tak všem přeju hezké léto a hlavně dobrou náladu!

---

Zapečené cukety podle Heleny Vondráčkové

Nejdřív budete potřebovat 5 malých cuket, 4 mrkve, 1 velkou cibuli, 400 g šunky a 300 g tvrdého sýru. Zeleninu nastrouháte v kuchyňském robotu, ostatní nakrájíte nadrobno, dáte do mísy a přidáte 5 vajec, hrnek polohrubé mouky, kypřicí prášek, pepř, sůl a čtvrt hrnku olivového oleje. Z koření můžete dát mletý muškátový oříšek, oregano, česnek nebo jiné podle chuti. Vše promícháte, pak směs dáte do pekáčku a zapečete asi hodinu při 180 °C. Je to výborné za tepla i za studena, s kyselou okurkou i bez ní.

Foto: Lenka Hatašová