Studio Balance is Motion představí na letošním Designbloku kolekci afterforms, která ukazuje, jak proměnit odpadní sklo v estetické a funkční objekty – svítidla nebo difuzéry. Jak funguje materiál z laboratoře v reálném světě?

Jen v zemích EU končí na skládkách každoročně až půl milionu tun skla, které není možné dále recyklovat. Jde o chemicky nevyhovující, vícevrstvé či jinak znehodnocené střepy. Právě z tohoto odpadu vznikl materiál Glassticine, v počáteční fázi tvárný jako plastelína, po výpalu ovšem tvrdý a porézní. Díky těmto vlastnostem se otevírá široké spektrum jeho využití, od designu přes architekturu až po průmysl.

Materiál Glassticine vznikl na půdě Technické univerzity v Liberci původně jako vedlejší produkt laboratorního výzkumu. Když se však ukázalo, jak výjimečné má vlastnosti, vedlo to k založení společnosti Glassiteca. „Zpočátku jsme ani netušili, že jsme narazili na něco zásadního. Ale jakmile jsme začali zkoumat vlastnosti té hmoty, bylo jasné, že má obrovský potenciál. Proto jsme založili Glassitecu, abychom materiál posunuli z laboratoře do reálného světa,“ říká Vlastimil Hotař, vedoucí výzkumník a zakladatel Glassiteca. 

Jako skalní dutina

Studio Balance is Motion zareagovalo na povahu materiálu kolekcí afterforms, která je dialogem mezi přírodními procesy a lidským zásahem. Její tvarosloví vychází z geologických útvarů – erodovaných skal, jeskyní a dutin – a odkazuje k podstatě skla, tedy křemičitému písku. Formy působí organicky, připomínají přírodní reliéfy, které jsou zároveň nepravidelné i harmonické. 

„Naším cílem je představit Glassticine v kontextu, který lidem ukáže jeho skutečný potenciál. Je to materiál, který dokáže spojit environmentální příběh s estetickou hodnotou,“ vysvětluje Eliška Novák Knotková, zakladatelka Balance is Motion.

Svítidla a difuzéry

Svítidla vznikají ručním vtlačováním plastické hmoty do forem. Každý kus tak nese neopakovatelný vnitřní reliéf, který odráží proces vzniku i dotek lidské ruky. Vnitřní světlo pak zvýrazňuje strukturu materiálu a vytváří atmosféru připomínající světlo pronikající skalními dutinami. 

Difuzéry využívají poréznost Glassticinu, každý v sobě ukrývá flakon s vůní, která se stiskem horního dílu difuzéru rozptýlí dovnitř porézní hmoty. Následně se postupně uvolňuje do okolního prostoru. Tvar difuzérů evokuje kamenné artefakty nebo nalezené fragmenty, které mají zároveň dekorativní i funkční rozměr. 

Rozmanitost struktur a barevností vzniká použitím různých typů skla, od fragmentů skla z praček přes odpadní perličky od Preciosa Ornella až po laboratorní sklo.

Kolekce afterforms ukazuje, že i sklo odsouzené k likvidaci se může stát základem pro krásné a praktické objekty, které stojí na pomezí vědeckého výzkumu, designového experimentu a řemeslného zpracování.

Nejen sklo

Pojdme si v krátkosti ukázat, jaké další nové materiály vznikající z odpadu.

Pražská společnost Plastic Guys ze 100% recyklovaného plastového odpadu lisuje stavební či architektonické panely a modulární kusy nábytku určené pro interiéry i veřejné prostory. 

V Česku existují i projekty, které přetvářejí vyřazené pneumatiky v konstrukční prvky, například modulární protihlukové stěny. 

Zajímavý je i upcycling textilu, kdy malé dílny přetvářejí textilní odpad, třeba zbytky čalounických látek, vyřazené oblečení nebo průmyslové textilie, na nové užitkové předměty — tašky, doplňky, bytový textil nebo nově restaurované kusy nábytku. Příkladem mohou být značky jako TEABAG, vyrábějící kabelky z upcyklovaných čalounických látek, nebo obchod Textile Mountain. Tento přístup snižuje objem textilního odpadu a proměňuje lokální odpad na hodnotné produkty.

Foto: BIM