Když se to vezme kolem a kolem, svého spasitele má Matka Země možná v Si Ťin-pchingovi. Nakonec nikdo nedokáže křivku planetárních emisí snižovat tak účinně jako on. Čínský vůdce svou životní misi – kromě udržení se u moci – spatřuje v boji za klimatickou neutralitu. 

Jestli se Si nepřepočítal, zelená transformace pomůže Číně stanout v čele vyspělého světa a jemu se udržet u moci. Si Ťin-pching se vážně domnívá, že plánované hospodářství se k takovému úkolu hodí lépe než volný trh – a možná má pravdu. 

Prezident Číny může mít pravdu v základním předpokladu, že v dosavadních technologických revolucích měl sice lepší výchozí předpoklady Západ a jeho volný trh, avšak v informační revoluci jej Číňané dokáží dohánět a v zelené dokonce předehnat. Trhy totiž nedokáží dát přednost dlouhodobým zájmům lidstva před okamžitým ziskem akcionářů. Centrální plánování zřejmě lépe dokáže nastolit desetiletí stability, jež jsou nutná pro rozvoj a zavádění zelených technologií. Aspoň to si myslí americký autor žijící v Šanghaji Jacob Dreyer.

Zatím to vlastně vychází. Čínská hospodářská expanze, které se ještě po finanční krizi dala shrnout slovy “uhlí, železo, cement a chemičky”, narazila již před lety na své meze a největším tahounem investic a ekonomického růstu se v této dekádě staly solární panely (80 procent světové produkce), baterie a elektromobily. Ano, lze namítnout, že tyto investice ženou vpřed státní subvence a snad i otrocká práce – avšak na pořadí ve světových statistikách to sotva něco změní. 

Průzračné vody a svěží hory

Jak se k tomu vlastně Čína dopracovala? Odpověď je jednoduchá – téměř výhradně skrze ekologický zápal svého vůdce. Si Ťin-pching si zhruba před deseti lety, když se Peking připravoval na Pařížskou klimatickou konferenci, něco důležitého uvědomil a od té doby od svého odhodlání necouvl: přechod k zeleným technologiím je světový trend, který Čína nikdy nezvrátí – ovšem může na něm výrazně profitovat. K tomu uvědomění došlo v několika fázích, jež svého času důkladně rozebral magazín Carbon Brief. 

Si jako pilný autor

Jakožto guvernér provincie Če-ťiang psal Si Ťin-pching pravidelný sloupek do místního stranického listu, v němž naprosto netypicky pro tehdejší dobu razil termíny jako “ochrana životního prostředí”, “udržitelný rozvoj” a “cirkulární ekonomika”. V polovině dekády měl pak projev, v němž poprvé vyslovil slogan “Průzračné vody a svěží hory”. Začal rovněž razit termín “ekologická civilizace”, kde vládne harmonie lidí a přírody.

Peking je v sevření smogu

Šokující smogová mlha z ledna 2013 vyhnala jinak velmi poslušné Číňany na demonstrace do ulic a naplnila sociální síť Weibó hořkými nářky. A nakonec otočila oficiální linii Pekingu na klimatických konferencích, podle níž byl emisemi CO2 vinen hlavně vyspělý svět a rozvojové země (včetně Číny) měly morální právo produkovat tolik emisí, kolik si jejich rozvoj žádá. 

Peking prudce změnil paradigma: 1. Čína možná není tak úplně typická rozvojová země, když produkuje nejvíce emisí. 2 Čína by se právě skrze zelené technologie mohla nejlépe zařadit mezi vyspělé země. Si Ťin-pching následně podepsal v Paříži závazek klimatické neutrality. 

Průzračná Čína

“Průzračné vody”, “zelený HDP” a “ekologická civilizace” (dnes již nejen Číňanů a jejich přírody, nýbrž všeho lidstva a planety) jsou dlouhodobě nejoblíbenějšími citáty čínského prezidenta. Peking je pevně rozhodnut dominovat zelené transformaci světa a mít rozhodující vliv při formování budoucnosti, podobně jako měly USA rozhodující vliv na poválečné uspořádání světa. Uhlíková neutralita se stala součástí nové čínské identity. Peking má za to, že již dosáhl vrcholu emisí a od této dekády je bude již pouze snižovat.

To vše se děje paralelně s tím, že v Číně nadále rostou uhelné elektrárny jako houby po dešti a Peking nehodlá nijak omezovat svůj zpracovatelský průmysl. Vlastně se to děje zčásti jen na papíře – t.j. souladu s makroekonomickými trendy, neboť čínské HDP už moc neroste a Evropa a Amerika přesouvají výrobu svých firem domů. 

Navíc je to v souladu s vojenskou doktrínou, jež za nejzranitelnější místo Číny označuje její energetiku (závislou na importu ropných produktů). Takže přes 200 GW ročně, o něž Peking dlouhodobě zvyšuje svou solární kapacitu (ta tvoří třetinu světového přírůstku), je vlastně krokem ke zvýšení obranyschopnosti. 

Matka Země – pakliže taková entita existuje – dotěrné dotazy ovšem možná klást nehodlá. Pro ni jsou asi větším ohrožením lidé jako Donald Trump, než různé autokracie. Možná největší ztrátou by pro Matku Zemi bylo, kdyby čínský vůdce náhle skonal – nikdo nedokáže křivku růstu celkových emisí přibrzdit jako on. A Peking mimo Si Ťin-pchinga už moc pevných zastánců uhlíkové neutrality nemá. 

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Dall E 3)