Klimatická úmluva za deset let změnila energetickou politiku. Těžaři sice nyní “vrací úder” a těžbu fosilních zdrojů neomezují, naopak se snaží lobovat, aby jim prošlo co největší drancování planety. Ale na druhou stranu – posun v energetice je díky příklonu k čistším zdrojům nepochybný. 

Donald Trump se opět pokusil odstoupit od Pařížské dohody a omezil podporu obnovitelných zdrojů energie ve prospěch ropy a plynu. Podobné přístupy se podle analýzy Deutsche Welle objevují i ​​v Evropě, kde získávají na síle strany popírající klimatické změny. V korporátním světě upadá uprostřed politických tlaků a měnících se tržních priorit ESG nadšení a i na mezinárodních klimatických konferencích byl rozsah lobbování velkých ropných a plynárenských společností obrovský. Pokud se sečtou výdaje celého sektoru, jde o stovky milionů dolarů ročně. V některých analýzách se uvádí, že jen v prvním pololetí letošního roku dal energetický sektor na lobbing přibližně 240 milionů dolarů.

Ne-udržet teplotu

V rámci Pařížské dohody se státy před deseti lety zavázaly zpomalit globální oteplování na maximálně 2°C (ideálně ne víc než 1,5°C) proti předindustriální úrovni. OSN nyní říká, že ideální cíl je mimo realitu a současné závazky nasměrovaly svět na cestu k oteplování alespoň o 2,6 stupně do konce století. S rostoucím spalováním fosilních paliv svět nadále zažívá rekordní teplotní a povětrnostní extrémy.

Nedávná studie uvádí, že změna klimatu by byla bez Pařížské dohody mnohem horší, ovšem přechod na svět poháněný čistou energií probíhá příliš pomalu. Například množství těžené ropy se od roku 2015 nesnížilo. 

Pro některé experty snaha fosilních gigantů omluvit pokračování v těžbě není známkou selhání Pařížské dohody, ale jejího dosahu. Čím hlasitější je odpor, tím více signalizuje, že se sektor fosilních paliv, který je pro udržení svého obchodního modelu závislý na spalování ropy a plynu, cítí ohrožen.  

Funguje Pařížské dohoda?

Ano i ne. Dobrá zpráva: Globální investice do čisté energie od roku 2016 každoročně převyšují investice do fosilních paliv. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) dosáhnou investice do čisté energie v roce 2025 1,9 bilionu eur, dvojnásobek oproti investicím očekávaných u ropy, plynu a uhlí dohromady. Kapacita čisté energie poroste do roku 2030 rychleji než v předchozích pěti letech ve více než 80 % zemí, hnací silou je v tomto ohledu Čína.

A teď špatná zpráva: Někteří ropní giganti investují do zelené energie, ale jejich přístup se liší. Exxon podpořil zachycování uhlíku a vodík, ale zároveň stále zvyšuje produkci ropy a plynu. BP omezila původně rozjeté projekty v oblasti obnovitelných zdrojů ve prospěch opětovného navýšení těžby. Fosilní paliva stále dodávají 80 % globální primární energie a i podle optimistických scénářů zůstávají ropa a plyn ve 30. a 40. letech našeho století nezbytné. Prozatím mnoho ropných gigantů těží co nejvíce, než se rozjede přísnější klimatická politika, nebo než se obnovitelné zdroje stanou tak levnými a spolehlivými, že fosilní paliva přestanou být atraktivní.

Signál světu

Podle Pařížské dohody si země mohou svobodně stanovovat vlastní emisní cíle. Jedinými nástroji pro vynucování dohody jsou transparentnost a vzájemný tlak, jak kdo plní nebo neplní. Dohoda povzbudila některé firmy k vsazení na technologie, které by jinak možná nevyzkoušely a postupně se všichni ujišťují, že přechod na obnovitelné zdroje energie je nyní nevyhnutelný.

Kritici již dlouho tvrdí, že Pařížská dohoda bude mít problém s prosazením přechodu na zelenou energii, protože nabízí pouze rámcový a teplotní cíl a ponechává snižování emisí na každé zemi. Vlády mají ale také povinnost regulovat firmy, včetně velkých společností zabývajících se fosilními palivy, a zajistit, aby nepoškozovaly lidi ani životní prostředí. A tam jsou pak ve hře stanoviska mezinárodních soudů, kde už se o nezávaznosti mluvit nedá. Do toho všeho navíc samozřejmě promlouvá aktuální geopolitická situace. 

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)