Herečka Veronika Čermák Macková zapůjčila svou tvář hned několika neziskovkám, které bojují za přežití divokých zvířat. Třeba tím, že s pomocí psů odhalují pašovanou slonovinu v Kongu, zasazují se proti mýcení pralesů nebo zachraňují roztomilé, ale ohrožené outloně před fotoaparáty turistů. 

Veronika se několikrát sama do Afriky a Indonésie vypravila, pořádá o těchto problémech přednášky a snaží se dělat osvětu. Například o tom, aby turisté nenaletěli na želvičky v bazéncích, které se posílají do moře na smrt. Veronika Čermák Macková ekologií žije a lehce už nakazila i svého manžela, herce Hynka Čermáka. 

Hodně se angažujete v propagování slow fashion. Proč vás zaujala právě móda?  

Je to jedno z témat, které je důležité v rámci ekologie jak pro mě v osobním životě, tak mi připadá důležité tyhle informace šířit. Aby se dostaly například k lidem, kteří si neuvědomují, jak velký je módní průmysl znečišťovatel. Všichni z nás nosíme oblečení a měli bychom se podle mne také zajímat jaké a jak často. Já například nekupuji nové oblečení skoro vůbec, respektive snažím se jej nenakupovat. Moje výhoda je, že mě nakupování oblečení nebaví a když už si musím něco pořídit, spolupracuji s charitativním bazarem Moment. Je to prospěšný second hand, podporuje projekty na ochranu přírody, se kterými spolupracuji i já. Takže odnesu si hezké oblečení ze sekáče a zároveň podpořím nejen Moment, ale i projekty, které oni svým výdělkem také podporují. Je to jedna z mnoha mých aktivit. 

Zmínila jste, že nerada nakupujete oblečení. Ve vaší profesi je ale nutné vypadat dobře. Kde tedy oblečení berete? 

Vždy je pro mě kámen úrazu, když si musím koupit něco k nějaké příležitosti nebo si něco vybrat. Spoustu oblečení mám od jedné slovenské značky, se kterou jsem fotila. Snažím se také nakupovat od lokálních značek, českých nebo slovenských a nebo se zaměřuji na značky, o nichž vím, že jsou udržitelné či se o udržitelnost zajímají a pracují na ní. A někdy chodím do zmíněného Momentu. Také se stává, že jak nenakupuji, můj muž mi občas přinese něco domů. Nakupuje od značek, které jsou kvalitní a jejich věci vydrží nadosmrti, což je také svým způsobem udržitelné. Takže mám štěstí, že můj manžel tuhle práci občas udělá za mě. 

V seriálu Ulice hrajete Magdu, která se zajímá o udržitelnost. Prošla i změnou šatníku, její oblečení  rovněž pochází z druhé ruky. Byl to váš nápad, nebo je to práce produkce? 

Řekla bych, že se jednalo o skvělou kombinaci nadšení všech stran pro téma udržitelnost. Začalo to, když jsme s Petrem Vackem, jako zapálencem pro ekologii, započali naši linku v Ulici, kde mi suploval otce. Pak nám scénáristé přihráli postavu Anežky, která byla velmi ekologicky smýšlející, rádoby Gréta. Když se spojily všechny tyhle články dohromady, eko témata se začala rozvíjet a my s Petrem byli nadšeni. Propojení TV Nova s Momentem vzniklo spontánně, i díky mé spolupráci s tímto secondhandem. A tak jsem šťastná, že se do toho Ulice položila a vznikla z toho přeměna Magdy.  

Myslíte si, že obsah filmů, seriálů nebo pořadů může skutečně ovlivnit chování lidí? 

Myslím, že ano, a hlavně v to doufám. Třeba Ulici považuji za osvětový formát otevírající aktuální témata. Věřím, že může veřejnost minimálně inspirovat a když ne okamžitě, tak časem. Mnoho lidí totiž ani nenapadne, že by mohlo být něco špatného na tom, objednávat si extrémně levné zboží z Číny. A třeba nevědí o super sekáčích, ve kterých se dá skvěle nakupovat. Hodně se posunuly a dávají si záležet na tom, co nabízejí. Prodávají kvalitní věci. 

Cestovala jste po Africe a po Indonésii, spolupracujete tam s neziskovkami. Můžete to přiblížit?  

V Africe působí organizace Save Elephants, kterou založil Třinečák Arthur Sniegon. Už přes deset let napůl žije v Africe, snaží se chránit tamní přírodu a pomáhat místním obyvatelům. Za ním jsem se vydala poprvé do Konga v roce 2018. Tehdy se propojil s jednou kynoložkou, která mu vozila do Afriky vycvičené pejsky, belgické ovčáky. Jsou schopni v zavazadlech vyčuchat jak slonovinu, tak luskouní šupiny, gorilí či šimpanzí chlupy, náboje, zbraně, zvířata a tak dále. Pejsci na checkpointech kontrolují projíždějící vozidla a pokud najdou zakázané zboží, zabaví se to, popřípadě jsou dotyční pašeráci souzeni. Do Konga jezdím jako dlouhodobá podporovatelka Arthurových aktivit a snažím se společně s ním šířit osvětu ohledně témat ochrany přírody. A nejde jen o pytláctví, ale také o kácení pralesů. Mám zájem na tom, aby divoká zvířata z přírody nevymizela a když bude mezi lidmi zájem o ochranu, tak snad nevymizí. 

Na sociálních sítích máte také příspěvky podporující Kukang kávu. O co jde? 

Kukang Program funguje v Indonésii, kde založili školu, aby místní děti vzdělávali i o ochraně přírody a živočichů. Také zaměstnávají bývalé pytláky, kteří jsou nyní ochranáři a terénní asistenti. Snaží se dovážet šetrnou kávu od tamních pěstitelů, odkupovat ji za férovou cenu a zároveň jim pomáhají řešit konflikty s divokými zvířaty. Farmáři třeba už neprodají luskouna na polévku, protože budou vědět, že luskoun je chráněný. Kukang znamená outloň (Chráněný druh poloopice, pozn. red.) a v Indonésii jsou bohužel outloni bráni jako turistická zábava. Turisté se s outloni fotí a myslí si, že je to super. Jenže milý outloň to nedá a po pár dnech zemře. Takže je potřeba jít znovu do pralesa pro dalšího outloně a takhle postupně tihle noční živočichové z lesů mizí. Kukang program se snaží šířit osvětu o tom, že není úplně fajn lovit a prodávat outloně, a tím, že jim nabídnou férové peníze za jejich kávu nebo je zaměstnají, nemusí si už místní lidé vydělávat lovením těchto chráněných zvířat. Tu samou osvětu míří i k turistům, že není dobré fotit se s zvířátkem, i když je rozkošné. A už vůbec není v pohodě chtít si ho pořídit domů.  Bohužel Instagram a podobné sítě, kde se objevují videa, na kterých jsou na první pohled roztomilá, ve skutečnosti však k smrti vyděšená zvířata, jsou toho plné.

Připadá vám, že tyhle projekty opravdu mají výsledky? 

Ano. Když se vrátím do Konga, tak konkrétně ve chvíli, kdy se psi na checkpointech v Kongu objevili, místní si začali dávat pozor a pašování kleslo. Jakmile tam na chvíli nebyli, tak se to zase rozjelo. Takže ano, efekt to má. Arthur se spolu s dalšími snaží i o to, aby Save Elephants získalo do své správy určité území a já doufám, že se jim to povede a že to není boj s větrnými mlýny. Českých projektů na ochranu přírody nejen u nás, ale i ve světě, je čím dál víc. Vícero jich spadá pod Českou koalici na ochranu biodiverzity (CCBC). Jakmile má CCBC někde nějakou akci, já je podpořím minimálně svojí účastí. Už se z nás stali takoví parťáci, takže ve chvíli, kdy něco potřebují, jsem tam pro ně. 

Je to v komunitě herců běžné, že jdou ochotně podpořit projekty na ochranu přírody, nebo jste spíš výjimka? 

Takhle hlubokou spolupráci s ochranáři příliš herců nedělá. Ale podpora dobročinnosti ze strany herců, umělců a influencerů celkově existuje, rozhodně nemůžu říct, že by ji odmítali. Když jsem kupříkladu oslovovala herce a další známé osobnosti pro natočení osvětových spotů o palmovém oleji, nestalo se mi, že by mi vyloženě někdo řekl: Ne, strč si to za klobouk. Rádi přiloží ruku k dílu. Ale je pravda, že jsou influenceři, kterým je jedno, že podporují produkty a služby, jež jsou neslučitelné s ekologií. Ale to už je každého věc. Občas se nám však stane, že nám influenceři podkopávají nohy. Například, když jedou na nějaký výlet, nevědomky přijdou do některého rádoby záchranného centra se zvířaty a tam se vyfotí třeba se želvou v bazénku. A k tomu přidají popisek, jak je to super. Jenže ve spoustě případů je to jen chyták na turisty a není to v pořádku. A ve chvíli, kdy influencer udělá reklamu těmhle špatným záchranným centrům a má třeba dvě stě tisíc sledovatelů, je pro nás velmi těžké tyhle příspěvky vyvracet. 

A proč jsou tahle záchranná centra s želvími bazénky špatná?   

Želva by neměla být v bazénku, tedy pokud není zraněná natolik, že už se nemůže vrátit do moře. V těchto centrech musí mít pro turisty připravené želvičky, takže je dají do bazénků a chovají je tam několik dní. Jenže ty želvy by měly po vylíhnutí v písku okamžitě vystartovat do vody. Za těch několik dní v bazéncích jim ploutvičky bohužel zakrní a už nejsou schopny v moři přežít. V bazénku totiž ztratí ty základní instinkty, které mohou během prvních dní života získat v moři. Ještě navíc, když je po těch pár dnech vypouštějí do moře coby atrakci pro turisty, dělají to často odpoledne, když je písek nejvíce rozžhavený. Želvičky ale mají citlivá bříška, po cestě v písku si je spálí, a tím pádem se pak posílají zraněné do moře na smrt. Celkově je špatně, když se turista fotí se zvířaty. Mít fotku s tygrem je nepřirozené, dost často bývají ti tygři zfetovaní. Nebo když jdete po pláži a někdo vám nabízí outloně na vyfocení, opět to není nic přirozeného. To samé jízda na slonovi je přeci blbost. 

Co děláte pro udržitelnost ve vašem každodenním životě? 

Důležité téma, které řeším, je voda. Spousta lidí si to neuvědomuje, protože v Česku mají doma kohoutek a kdykoliv si mohou vodu pustit. Ale po návratu z Afriky jsem doslova děkovala za jakoukoliv vodu, kterou tady máme. Já osobně šetřím vodu tak, že ji zastavuji, kdykoliv to jde, například při mytí nádobí, používám perlátor a u našich také sbíráme dešťovku. Samozřejmě třídím odpad, ale to už je základ. A začali jsme doma používat vratné skleněné láhve na vodu. Líbí se mi, když se voda pije z láhve, jež se dá vrátit. Pokud se v Česku povede zavést ten zálohový systém na PET láhve a plechovky, bylo by to moc fajn. 

Jak se na vaše eko aktivity dívá váš manžel, herec Hynek Čermák? 

Od té doby, co jsme spolu, ho to inspiruje. Spoustu věcí se teprve dozvídá a samozřejmě jej problém ekologie nenechává chladným. Taky nechce, aby naše planeta skončila v plamenech, takže spoustu věcí ode mě přebírá. Nepropadl tomu tolik jako já, ale není proti a kvituje to. A dostal také za úkol vynášet tříděný odpad. 

Foto: Actorsmap, Veronika Čermák Macková