Ryby jsou jasným bioindikátorem kvality vody, říká Jakub Vágner, pro něhož je tou nejlepší rybou stále hovězí. V exkluzivním rozhovoru pro Ecoista.cz nejznámější český rybář popisuje, jak se za dobu, co cestuje po světě, změnilo životní prostředí. A také proč to, co ho baví, nemůže být nikdy práce. „Beru to jako poslání a pokud změním alespoň kousek něčeho k dobru, pak budu šťastný,“ říká.

Procestoval jste kus světa. Jakým směrem se podle vás ubírá životního prostředí?

Jsem životní optimista, ale v tomto směru se bohužel doslova řítíme směrem, odkud není moc návratu. Cestuji po světě dvacet let. Za tuto dobu nevyroste ani velký strom. Já ale za tu dobu viděl zkázu příliš mnoha krásných míst. Je mylné se domnívat, že příroda zvládne všechno. Bohužel si v posledních letech bereme z přírody příliš a zapomínáme na to, že jsme její součástí. Naši předci si z přírody brali jen to, co k životu nutně potřebovali. V dnešním světě si mnoho lidí bere vše, co chce. Jednoho dne nám ale příroda řekne dost, a já si bohužel myslím, že od tohoto okamžiku nejsme moc daleko.

Jak se za těch posledních 20 let změnil stav přírody?

V tomto směru nejde hovořit obecně, protože existují i místa, kde se stav životního prostředí zlepšil. Takových však bohužel není mnoho. Většina ekosystémů po světě trpí a jejich chátrání je rok od roku patrnější. Dříve se za padesát let v přírodě nestalo téměř nic. V dnešní době jsme schopni za pouhý rok vyhubit celé živočišné druhy.

Dokumentujete místa, na která už se třeba nikdy nikdo nepodívá, protože zanikají. Trochu mi to připomíná Davida Attenborougha, který na ubývající diverzitu upozorňuje ve svých filmech. V jednom z posledních Rok, který změnil naši Zemi, ale dává i naději tím, že příroda má unikátní schopnost se velmi rychle obnovovat. Myslíte, že máme ještě šanci změnit směr, jakým se řítíme?

Rád bych tomu věřil. Opravdu bych si to velmi přál. Pokud však půjdeme do absolutního nitra problému naší civilizace, tak musíme dojít k jedné jediné odpovědi. Je nás moc…

Strávil jste několik let s domorodými kmeny v Amazonii. Co bychom se od nich mohli či měli naučit?

Radosti ze života a pokoře ke všemu živému. Žijeme v době blahobytu a míru. Pomalu však začínáme poznávat, že toto není samozřejmostí.

Vypadá to, že Amazonie je od nás daleko, ale přesto se její stav dotýká i nás. Jak ovlivňují deštné pralesy stav vody na globální úrovni?

To, že si u nás napustíme vodu z kohoutku nebo koupíme flašku vody ještě neznamená, že tato voda má původ u nás. Více než 60 % veškeré pitné vody vzniká díky amazonskému deštnému pralesu. Momentálně tak naše civilizace sedí vysoko v korunách deštného pralesa. Jednou rukou se drží, aby nespadla. Druhou roku si ale podřezává větev, na které sedí…

Jak jsou na tom kvalitou vody řeky a rybníky u nás doma?

Obecně se tvrdí, že velmi dobře, lépe než v minulosti. Já si to ale rozhodně nemyslím. Za mého dětství bylo kupříkladu Labe jeden den čisté a druhý den fialové. Bylo ale plné ryb a jiného života. Doba se změnila a chceme, aby se každý talíř leskl jako psí kulky. Žijeme v obrovském luxusu a z našich dřezů, praček, myček odchází látky, které se v minulosti nepoužívaly. Obrovské množství hormonů, drog, velmi silných čisticích prostředků na úklid.

Jak se díváte na vymírání živočišných druhů? Jak velký podíl na tom máme?

Můžeme hovořit jistě i o určitých cyklech, které přichází a které neumíme vnímat délkou lidského života. Na druhou stranu je naprosto zřetelné, že svým chováním přírodě jistě neprospíváme.

Objevují se naopak i nějaké nové, které se díky menšímu znečištění vod vyskytují?

Existují oblasti, kde se lidé začali opravdu snažit a příroda se začala sama léčit. Jsou to však pouhé kapky v moři.

Jaká osvěta ohledně životního prostředí, ochrany přírody má pro vás největší smysl?

Ta, která funguje. Žádný extrém není správný. Stačilo by používat selský rozum. Jak už jsem zmínil, nebereme si z přírody pouze to, co k životu opravdu potřebujeme. Bereme si úplně vše, hned a bez strachu z následků. Až lidstvo postihne velká přírodní katastrofa, která bude mít globální měřítko. To bude pravděpodobně okamžik, kdy lidstvo alespoň na nějaký čas zpomalí.

Hodně se teď mluví o zadržování vody v přírodě.  Mají takové projekty smysl? Popřípadě za jakých podmínek by padly na „úrodnou půdu”?

Mluví. To máte pravdu. Velmi bych si přál vidět i podstatnější činy. Chceme zadržovat vodu v krajině? Pak by bylo fajn se umět postarat a chránit alespoň vodu, kterou aktuálně máme. Otrava Bečvy, nevyřešena. Otrava Moravy, nevyřešena. Přitom tu jde o stovky tun mrtvých ryb… těch ryb, které jsou jasným bioindikátorem kvality vody, kterou všichni potřebujeme k našemu životu.

Jak nejefektivněji chránit vodu?

Chraňme její zdroje. Jako první je podstatné začít velmi důrazně chránit deštné pralesy a zastavit naprosto devastující kácení. Musíme chránit místa, kde voda opravdu vzniká. Často se řeší následky. Zde se však musí řešit podstata. V ČR považuji za nejpodstatnější, aby naše společnost jednoznačně pochopila a prosadila, že chránit vodu je důležitější než jakékoliv stavební záměry nebo politické snahy.

Prý nejíte ryby. Je to pravda?

Stále je pro mě tou nejlepší rybou hovězí.

Rybaření je vaše celoživotní vášeň. Čím vás ryby stále fascinují a dokážou vás ještě něčím překvapit?

Rybaření je pro mě bonusem. Největší radostí je pro mě život v přírodě a s přírodou. Ta mě fascinuje. Její krása, spravedlnost i krutost.

Proč je vlastně kapr u nás nejoblíbenější ryba a jak se k nám vlastně dostal?

Říká se, za vším hledej peníze. Kapr je levný, candát nebo amur ne. Kapři se hojně vysazují a to i na úkor reofilních a původních druhů ryb našich řek.

V Katlově, který je pro vás srdeční záležitostí i domovem, pořádáte pravidelně dětské dny, proč je pro vás tahle akce každoročně tolik důležitá?

Pokud chceme cokoliv změnit, musíme začít od mladé generace. Dvacet let pracuji s mládeží a o této cestě jsem byl vždy přesvědčen. Je to dlouhá cesta, ale dává mi smysl. Když pak vidíte, jak osmiletý kluk sebere nedopalek po svém otci, tak prostě víte, že všechny ty roky dávaly smysl.

Proč jste se pro projekt Katlov rozhodl pro spolupráci zrovna s firmou Veolia?

Velmi si vážím Philippa Guitarda a jeho týmu, který tuto společnost vede. Pro mě jsou nejpodstatnější lidské hodnoty, které se logicky vždy obtiskují i do nitra společnosti.

Pravidelně natáčíte pořady v Česku i zahraničí. Je to pro vás spíše práce a zábava nebo je to součást toho, aby se o důležitých tématech vědělo a popřípadě i dělalo?

To, co mě baví, nemůže být nikdy práce. Beru to jako poslání a pokud změním alespoň kousek něčeho k dobru, pak budu šťastný.

Co by mohl udělat pro přírodu každý z nás?

Bohužel na tuto otázku neumím odpovědět, ač bych velmi rád. Nebo se chceme vrátit do jeskyň a nezatěžovat přírodu? Jedinou záchranou by mohly být moderní technologie, které se nebudou vyvíjet pouze pro „průmysl ničení”.

Co považujete za svůj největší životní úlovek?

Mou ženu. Měl jsem kliku a v tomto případě neplánuji aplikovat metodu „chyť a pusť”.

Kam se chystáte na další expedici?

Mou největší současnou expedicí je má dcera. Nikdy bych nevěřil tomu, jak něco tak malého může člověka udělat tak šťastného. Na další expedice se samozřejmě chystám, ale konkrétní plány nerad prozrazuji.

V jakém světě byste si přál, aby žila vaše dcera?

Ve svém šťastném světě, který si sama vytvoří.

Je teď těžší se vydávat do světa, když na vás doma čeká rodina?

Určitě ano. Mám úžasnou a velmi tolerantní ženu, ale samozřejmě se mi po nich stýská. To asi každému, kdo svou rodinu miluje. Často je beru s sebou, ale do některých destinací to samozřejmě nejde. Opravdu se ale moc těším na to, až své dceři ukážu zázraky naší přírody. Moc si přeji, aby se dočkala většiny z nich a nemusel jsem jí o nich jen vyprávět.

Jakub Vágner (41) je český rybář a držitel několika rekordů v lovu sladkovodních ryb. Dále je držitelem několika světových rekordů v kategorii All-tackle IGFA (International Game Fish Association). Proslul především díky rybářskému pořadu Fish Warrior, vysílaném televizní stanicí National Geographic Channel. Se svou ženou a prvorozenou dcerou žije u Jezera Katlov kousek od Kutné Hory. Ten společně s rybníkem Pohan komplexně revitalizoval. V areálu pravidelně pořádá tradiční dětské dny.

Text: Lenka Líšková
Foto: Jakub Vágner