Proč stromy v Praze nefungují? Koruny stromů pokrývají méně plochy než v jiných metropolích

15. 8. 2022
Alej stromů Praha

Městská zeleň může u nadcházejících voleb sehrát významnou roli. Diskuse o ní se bohužel smrskává na otázku parkovacích míst nebo chlubení politiků, kolik stromů kde vysázeli.

Kdykoli je ve městě poražen strom, spustí se správcům sociálních sítí jednotlivých radnic alarm. Zvlášť při současných rekordních teplotách totiž spolehlivě následují reakce naštvaných obyvatel, kteří automaticky předpokládají spolčení radních s jakýmsi developerem, kterému se zvolení zástupci snaží kácením vyjít vstříc v jeho bezohledných plánech. Radniční „sockaři“ pak jen těžko argumentují, že strom byl prostě nemocný a nejspíš by brzy spadl někomu na hlavu.

„Co se stromů v městských ulicích týče, přemýšlím, jestli mě více s**e to vedro jeden měsíc v roce, nebo ty komáři, co z něj lítaj do bytu, kdykoli otevřu okno a j**ou mě cca polovinu roku, nebo ty ptáci v jeho koruně, co s**ou celej rok na auto, a když nes**ou, tak je celý oslizlý od pilu, nebo co to z něj na jaře teče,“ napsal oproti tomu před pár dny na sociálních sítích Daniel Vávra.

Byť u známého herního vývojáře s mnoha vyhraněnými názory není vždy snadné rozpoznat ironii, což se týká i citovaného příspěvku, Vávra názorně shrnul výtky opačného tábora.

Stromy v ulicích jsou zkrátka konfliktní téma, ke kterému prakticky většina obyvatel měst zastává obvykle dost nekompromisní postoj. U mnoha lidí to ovlivní i jejich rozhodnutí při nadcházejících volbách do vedení radnic.

„Lidé ve volbách hodí hlas buď autům, nebo stromům. Já bych to ale viděl spíš tak, že stromy a auta mohou být kamarádi,“ říká však zahradní architekt Ondřej Fous, který se podílel na několika úspěšných úpravách Prahy. Městská zeleň představuje totiž dost komplexní a odbornou otázku, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Vždy se vztahuje ke konkrétní lokalitě, plánování však zároveň musí zohledňovat fungování města jako celku.

Důležitá je koruna

Z mezinárodních srovnání vycházejí česká metropole i menší tuzemská města jako poměrně zelené. Praha disponuje množstvím parků a také v ulicích lze narazit na četná stromořadí. Prostá přítomnost skomírající zeleně ovšem nemusí nijak přispívat k ochlazení, a tedy i zlepšení pohody a zdraví obyvatel. Klíčovým ukazatelem nejsou metry čtvereční zelených ploch, ale takzvané Urban Tree Canopy (UTC), tedy průměr korun stromů kryjících povrch města.

Podle dat Evropské agentury pro životní prostředí dosahuje tato hodnota v Praze 28,6 procenta. Ve Vídni je to však 33,77, v Bratislavě 36,11, ve Varšavě 39,66 a v Berlíně 41,74 procenta. A to ještě není nic oproti Karlovým Varům či Liberci, kde je UTC oproti hlavnímu městu více než dvojnásobné.

Městská zeleň v minulosti vznikala nekoncepčně a často šlo spíš o to, pochlubit se vysazeným stromem, než o zajištění jeho následného fungování v souladu s lidským sídlem. Mnoha městským stromům se proto nedaří, a neplní tak funkci, kterou mají. Tím je míněna regulace klimatu, vodního cyklu, ovzduší, ale také třeba rekreační a estetická hodnota stromu. Podle nedávné analýzy pražského Institutu plánování a rozvoje neplní očekávanou funkci patnáct procent stromů ve městě a dalších pětadvacet procent jen omezeně.

Nejkřiklavějším příkladem zcela chybného postupu je nákup 245 betonových truhlíků městskou částí Praha 5 před deseti lety za osmnáct milionů korun. Porost v nevhodných nádobách rychle uschl, betonové květináče pak léta hyzdily ulice pražského Smíchova a vedení radnice se dědictví někdejšího nechvalně proslulého starosty Milana Jančíka jen těžko zbavovalo.

Podle Fouse se však nové zeleni nedaří ani v dalších lokalitách. Za příklad uvádí třeba parky na Hradčanské a u Prašného mostu vybudované v souvislosti se stavbou tunelu Blanka. Příčin může být mnoho, od nedostatku podzemního prostoru přes nedostatečný přístup srážkové vody až po špatně zvolený druh. Nejde o problém posledních let, v Praze, ale i v jiných městech se nepromyšleně sázelo a následně pečovalo o stromy celé dekády. V horní části Václavského náměstí desetiletí živoří několik stromů, aniž by jejich chatrné listí k tolik žádanému ochlazení jakkoli přispívalo.

Jen pár metrů odtud se přitom město před pár lety odhodlalo k odvážnému řešení, když nechalo pokácet alej lip i dalších stromů ze sedmdesátých let v parku u Národního muzea. Celkem padlo 35 stromů, které byly nahrazeny novým porostem vysazeným tak, aby se úspěšně rozvíjel i v nepříznivém prostředí poblíž frekventované magistrály. „Vysadili jsme místo nich nové stromy a ty jsou dnes po pěti letech vyšší než stromy původní. Takže vykopat a začít znova,“ říká Fous.

I kácení, které laická veřejnost obvykle mimořádně nelibě nese, tak může být leckdy přínosné, stejně jako slepé sázení tisíců stromů „na kusy“ škodlivé. I proto řada odborníků nijak zvlášť nejásá nad plánem vedení města vysázet během osmi let milion stromů. Záměr se po jednom volebním období daří naplňovat, smysluplnější by však bylo počkat, kolik z vysázených stromů se skutečně uchytí.

Zisková zeleň

Praha přitom od loňska disponuje standardy pro výsadbu stromořadí. Obsáhlý dokument je v zásadě návodem, jak stromy sázet v náročných podmínkách stísněného městského prostoru tak, aby nekolidovaly nejen s nadzemní, ale ani s podzemní infrastrukturou, a přesto se jim dařilo a pomáhaly zkvalitňovat život obyvatel. I kanalizace, kabely, vodovody a další podzemní sítě představují po­dle Fouse daleko menší problém, než se obecně traduje, a při správně zvolených opatřeních se s nimi lze vypořádat.

Nyní je nutné, aby se investoři i politici při plánování nových čtvrtí i při rekonstrukci stávajících ulic pravidly řídili a neodbývali poptávku po ozelenění města píárově efektivní, ovšem jinak nepromyšlenou výsadbou na kusy. Stejně tak je však musí přijmout veřejnost. Faktem totiž je, že uliční strom bude vždy násobně dražší než strom lesní či venkovský. Hodnoty se různí, přesto jde o částky v řádu desítek až stovek tisíc za kus. Seschlý stromek pak představuje jen vyhozené peníze.

Právě peníze by proto měly být motivací, aby se stromy vysazovaly efektivně. Po celém světě vědci aktuálně pracují na konceptech, jak přínos městské zeleně finančně vyčíslit. Výzkumníci z postupimského Institutu pro ekologický ekonomický výzkum plánují ještě v srpnu spustit online aplikaci pro 23 největších německých měst, podle které budou moci samosprávy i laická veřejnost snadno vyhodnotit efekty nové výsadby včetně finančních.

„Na mapě města bude vidět, kde je možné očekávat jaké efekty, a v tabulce se zobrazí jejich souhrnná hodnota. Celkový přínos pak snadno přesáhne padesát milionů eur ročně,“ říká týdeníku Spiegel vedoucí projektu Jesko Hirschfeld. Vědci newyorské Univerzity environmentálních věd a lesnictví zase vyčíslili, že každý dolar investovaný do stromu ve velkoměstě vynese 2,25 dolaru ročně.

Finančním přínosem takzvaných ekosystémových služeb se však zabývají i tuzemští ekonomové. Podle Marka Hekrleho z Institutu pro ekonomickou a ekologickou politiku Univerzity J. E. Purkyně lze jejich přínos nejlépe vyčíslit na trhu s nemovitostmi. „Pokud máte dvě administrativní budovy, které jsou velmi podobné a ve stejné lokalitě, tak pokud jedna z nich bude mít zelenou střechu, může vlastník žádat o vyšší nájemné. Stejné je to u bytů, které jsou poblíž parku. Ceny budou zpravidla o pět až patnáct procent vyšší než ceny bytů, kde je zeleně méně,“ říká Hekrle.

Vzhledem k izolačním vlastnostem zelených střech ušetří vlastník i za energie a návratnost investice se podle poznatků ústeckých vědců pohybuje v rozmezí od čtyř do patnácti let, investice do zelené střechy se vrátí čtyřikrát až šestkrát. Výhody jsou podle Hekrleho i v tom, že firma sídlící v „zeleném“ projektu najde snadněji zaměstnance a developer zase může očekávat vstřícnější přístup úřadů při vyřizování stavebního povolení.

Složitější je vyčíslit dopady zeleně na lidské zdraví. Zahraniční studie přitom podle Fouse prokázaly, že v tomto ohledu je ekonomický přínos stromů nejvýznamnější, precizní vyčíslení však komplikují další faktory, které mohou mít na zdravotní stav obyvatel konkrétní čtvrti vliv. Podle Hekrleho je však například známo, kolik prachových částic dokáže městská zeleň zachytit. „Umíme si pak spočítat, kolik stojí jiná opatření se stejným efektem, jako je třeba výměna kotlů nebo výměna vozového parku za elektromobily. Takto to můžeme převést na peníze,“ vysvětluje Hekrle.

Další přínosy mohou být i dost nečekané. Má se například za to, že asfalt na vozovce zastíněné korunami stromů má delší životnost, než když na něj přímo paří slunce. Totéž platí i pro lak na autě. V tomto případě už nejsou zájmy automobilistů a klimatologů v rozporu, ale vyloženě v symbióze. V Česku se však většina debaty zatím soustřeďuje na otázku, zda vůz náhodou nepokálí holub. Klimatu ve městě by tak v prvé řadě nejvíce prospělo, kdyby stín korun stromů zchladil hlavy některým diskutujícím.  

Text: Pavel Baroch 
Foto: Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 International/Zorka Sojka
Článek byl převzat s laskavým svolením Týdeníku Hrot