S jednou z nejobsazovanějších českých hereček jsme si povídali o tom, jak vnímá problematiku ochrany životního prostředí a klimatu a co konkrétně v tomto sama dělá. Taky o přirozené realitě, důležitosti otázek či snah o proměnu nečinnosti v činnost, ať už fyzickou či mentální. Nebo o tom, proč se spíš než herečkou cítí být zprostředkovatelkou. 

Podílela jste se na projektu nazvaném Maličkosti, který se snaží inspirovat k malým změnám chování s cílem bojovat proti klimatické změně. Jaké drobné změny jste provedla vy, abyste svůj životní styl udělala udržitelnější?

Třídění odpadu, které jsem si natolik zautomatizovala, že už to ani nevnímám. Pořizuju ekologické prací prostředky. Čistící prostředky už nepoužívám, přešla jsem na nanohoubičky, které postupným užíváním mizí. A používám páru. Jednou za čas byt přejedu párou a mikroby jsou pryč. Pokud mám cestovat po Evropě, zvažuju, zdali je nutné letět letadlem. 

V rámci zmíněného projektu mj. říkáte, že pro ochranu klimatu a životního prostředí není třeba dělat velké věci, ale právě ony „maličkosti”. Neobáváte se ovšem vzhledem k tomu, že v poslední době rychle přibývá špatných a ještě horších zpráv o výsledcích vědeckých výzkumů v této oblasti, že na malé věci už je pozdě?

Myšlenku, že je na něco pozdě, ve své hlavě nemám. Ani nechci mít. A pokud podle vědců pozdě je, patří nám to. Ale stejně ve mně do poslední chvíle bude dřímat naděje, že stále máme šanci. 

V posledních měsících se zdá, že v české společnosti klesá podpora boje proti klimatickým změnám a ochota pro to něco dělat. Například se snížil podíl lidí, kteří souhlasí s výrokem, že se klima na Zemi mění, také těch, kteří za změnou klimatu vidí nás, lid. Naopak stoupá počet těch, kteří by řešení klimatické změny nechali na přírodě apod. Vědci přitom celkem jasně říkají, že se situace hodně zhoršuje. Čím si tuhle negativní proměnu ve vnímání lidí vysvětlujete a co s tím? 

Bohužel vnímám nárůst dezinformací šířících se po internetu, jejichž opakování a dlouhodobější přeposílání a sdílení podporuje právě tyto názory. Během posledních ničivých povodní jsem dokonce natrefila na diskuzi o tom, že za déšť může vláda, protože chce zakrýt jednání NATO. Může to být úsměvné, ale jelikož tomu lidé věří, je to strašidelné a pro mne děsivý příklad. Jsem přesvědčená, že je velmi důležité dezinformace neustále vyvracet a podporovat je srozumitelnými a jasnými důkazy. 

Situace opravdu není příliš veselá, mnoho lidí dokonce kvůli změně klimatu zažívá tzv. eko-úzkost. Co děláte pro to, abyste neklesala na duchu?

Žiju ze dne na den s vědomím, že já jako jednotlivec nezachráním celý svět. Mohu přispět již zmíněnými maličkostmi, sázím stromy, květiny, a vím, že na to, kolik mám volného času, toho dělám dost. S tím jsem srovnaná. Vnímám neustálé rozdělování člověka a přírody. Místo toho, abychom způsob života koncipovali v souladu s přírodou, neustále ji od sebe oddělujeme, stavíme zdi. 

Určitě vám v tom pomáhá i malé arboretum, které budujete na své chalupě v Krkonoších vytvořila. Co vás k tomu vedlo a v jaké fázi se tenhle projekt nachází?

Mám ráda rozmanitost a čas, který s ní jde ruku v ruce. Každé období přináší změny a na přírodě jsou vidět nejvíc. Jejím pozorováním se udržuju v realitě, v té správné, přirozené realitě. Arboretum byl takový nápad pro vnesení různorodosti na kousek pozemku, který máme k dispozici. Nevím, zdali ho tvoříme, ale máme tam různé stromy, keře, květiny a já vidím změny a život. Mění se velikosti, barvy, něco vykvete v květnu, něco v srpnu. A ještě teď v listopadu sleduju sýkorky, jak ozobávají uschlé květy mečíků nebo řebříčků. 

Jako veřejně známá osobnost máte možnost ovlivnit názory mnoha lidí, a jak už jsme zmínili, na podporu ochrany klimatu a životního prostředí také veřejně vystupujete. Jaký je váš přístup k této problematice, jak o ní přemýšlíte? 

Nevěnuju se tomu každý den. Nemám takový přehled, mnoho souvislostí mi uniká. Informace ke mně chodí náhodně. Odebírám již několik let National Geographic, kde často najdu odpovědi na svoje otázky. A v otázkách v poslední době spatřuju základ všeho. Neptáme se, neptáme se tak, abychom si odpověděli, jenom přejímáme informace, které někdo nastolil, nasdílíme je a tím to pro nás hasne. 

Když jsme u toho, jaké metody nebo kampaně považujete za nejefektivnější při oslovování veřejnosti ohledně změny klimatu? A jak se třeba díváte na poškozování kulturních památek eko-aktivisty?

Poškozování památek nerozumím. Je to princip výkřiku, který má opačný efekt. Polití polívkou mne nedonutí si o věci zjistit informace, jen ve mně vyvolá emoce, které nejsou příliš pozitivní ani nadějeplné. Každá kampaň, která je postavená na pravdě, na hluboké pravdě, nekřiví informace, nepodbízí se a je transparentní, ta si lidi vždycky najde a přiměje ke spolupráci.

S tím úzce souvisí o otázka, jaké hlavní výzvy v oblasti udržitelnosti čekají příští generace, které se budou snažit chránit naši planetu. Jaké to podle vás jsou?

Hlavní výzvou bude nepodlehnout lhostejnosti. Nenechat se uspat, umlčet jen proto, že budou mít pocit, že je někdo neposlouchá. Vždycky se najde někdo, kdo vám naslouchat bude a pomůže vám vaše myšlenky převést v činy. Proměnit nečinnost v činnost, ať už fyzickou či mentální, například v rámci psaní emailů politikům. 

Což vy také děláte, a nejen to. Věnujete se i charitativním projektům zaměřeným na pomoc lidem s hendikepem. Vidíte spojitost mezi bojem za sociální spravedlnost a environmentální udržitelností?

Všechno souvisí se vším. Nemohu rozdělovat lidi a ekologii. Při všem se snažím o podporu těch, kteří mnou rezonují, u kterých vím, že tady je má cesta. 

Pojďme teď k vaší profesi. Pozorujete proměnu filmového a televizního průmyslu směrem k větší udržitelnosti?

U natáčení vždycky byla největším problémem obrovská spotřeba kelímků, tácků, příborů, lahví… Nyní je štáb vyzván k tomu, aby si nosil vlastní hrníčky, termosky a na oběd se použije klasické, ne papírové nádobí, jenž se poté umyje. To je obrovská změna, kterou kvituju. Jinak všeobecně film i divadlo, umění vůbec má ve svých rukou velkou moc, otvírat témata, klást otázky, vyvolávat emoce. A minimálně v dokumentech na toto téma najdete mnoho inspirace.

Jak vaši uměleckou práci ovlivňuje váš vztah k přírodě a životnímu prostředí?

Nemyslím si , že by zásadně ovlivňoval, spíš je nedílnou součástí. Během natáčení či zkoušení v divadle často trávím v hlavě čas s lidmi, se kterými bych normálně svůj čas netrávila, vstřebávám do sebe jejich myšlenkové pochody, pocity a někdy je to náročné a já potřebuju se zase vrátit k sobě. A nejrychlejším způsobem je příroda. Les. Kampa. Zoo. Botanická zahrada. 

Co především vám herecká práce přináší? 

Neustálá překvapení, jistou pohotovost, a především rozmanitost. Vyučila jsem se řemeslu, které mi poskytuje možnosti hrát divadlo, pobývat před kamerou, pracovat s hlasem a nahrávat audioknihy. A vše se to děje bez pravidelnosti, bez řádu. Přichází to nárazově, takže někdy je to adrenalin, když se nějakou dobu nic moc pracovně neděje. Ale i s tím jsem se naučila pracovat, “bezpracovní” období vnímám jako čas výdechu k nádechu novému, jako čas odpočinku. Abych na další projekt byla čerstvá.

Co vás čeká v nejbližší budoucnosti, na jaký projekt se těšíte nejvíc?

Začátkem prosince vstoupí na Prima+ seriál Náhradníci, který napsala Alice Nellis. Alice režírovala díly dva a zbylých šest Jirka Havelka. S tímto seriálem jsem strávila intenzivní tři měsíce a tak nějak jsem zvědavá, jak zafunguje. Momentálně v kinech je Vyjímečný stav Honzy Hřebejka a právě jsem dokončila seriál pro Voyo s Ondrou Sokolem v hlavní roli a do konce roku se budu věnovat divadlu a především sobě. 

Foto: Jana Plodková