Představa, že lesy u nás mizí a že musíme hlavně sázet stromy, abychom zachránili přírodu, je mylná. Ve skutečnosti máme mnohem více lesů než naši předci.

Když nějaká firma nebo politici slavnostně vyhlásí, že se vysadí například 10 milionů stromů, nebo že vysadí za každé prodané auto strom, zní to báječně. Jenže ve skutečnosti je to celkem nevýznamná záležitost, která stav lesů a životního prostředí v Česku nezmění.

Česká republika je z více než třetiny zalesněná. Celková plocha lesů je skoro 3 miliony hektarů, což je téměř rozloha Belgie. Z dat Národní inventarizace lesů vyplývají další zajímavé údaje. Například, že za posledních deset let přibylo přes 25 00 hektarů lesa. Státní firma Lesy České republiky ostatně ročně vysází několik desítek milionů sazenic.

Představme si to tak, že na každého z deseti milionů obyvatel připadá 6 000 stromů. Šest tisíc stromů na jednoho člověka! Tohle číslo je dobré mít na paměti, když slýcháme různé zprávy o tom, kolik se kde vysadilo stromů nebo jak záchrana stromů rovná se záchrana Země. Stromy ostatně nejsou, navzdory obecně rozšířené představě, největším konzumentem skleníkových plynů – tím jsou oceány, respektive plankton v nich.

• Lesnatost ČR podle NIL3 dosahuje 37,1 %, celková plocha lesa je 2,9 mil. ha – to je 4,2 mil. fotbalových hřišť, 708 700 Václavských náměstí, nebo téměř rozloha státu Belgie (3,0529 mil. ha).
• Nejvyšší lesnatost má kraj Karlovarský a Liberecký, nejméně Praha a kraj Jihomoravský.
• Nejvyšší podíl našich lesů je ve vlastnictví státu (50,5 ± 0,8 %). Přibližně třetina lesů (30,6 ± 0,7 %) patří soukromým subjektům (fyzické a právnické osoby, církve), zatímco obce a města vlastní 18,3 ± 0,6 % lesů.

Odborný časopis Geografické rozhledy publikoval zprávu o tom, že v pol. 19. století bylo lesů pod 29 % dnešní rozlohy státu. Od té doby zalesněnost Čech a Moravy stále roste. Jde o celoevropský trend vysvětlovaný v geografii “teorií lesního přechodu”. Souvisí s tím, že díky pokroku v zemědělství (hnojiva, šlechtění, technika na poli) došlo k zásadnímu zvýšení výnosů při sklizni plodin, většího než nárůst spotřeby. Díky tomu ubývá dlouhodobě zemědělských ploch a přibývá lesa.

Tento trend se u nás ještě akceleroval po roce 1989 tím, že zmizel socialistický blok, v jehož rámci jsme dodávali potraviny do řady jiných zemí. Od 90. let se k nám naopak začalo mnohem víc potravin dovážet. Proto třeba čtyřnásobně ubylo polí na pěstování brambor. Navíc je zalesňování dotováno z Evropské úrovně a lesy se těší ochraně ze strany státu.

Je také třeba vzít v úvahu, že lesy přibyly za poslední dekády hlavně v pohraničních regionech, tedy tam, kde před válkou žily miliony německy mluvících lidí. Dramatický úbytek obyvatel po válce (ze 13 na 10 milionů) měl též vliv na zalesňování republiky.

Ani kůrovcová kalamita z posledních let nezvrátila dlouhodobý trend. Ta má vliv hlavně na jeho složení. Samozřejmě, postupující oteplování a další změny klimatu budou mít na velikost a zdraví našich lesů dopad. Jaký přesně? To dnes nikdo neví.

Každopádně, na seznamu priorit ochrany životního prostředí v České republice by sázení stromů nemělo figurovat na prvním místě. Máme jiné, mnohem naléhavější věci k řešení.

Například výrazně klesající kvalitu půdy, způsobenou právě dlouhodobým hnojením a necitlivým zemědělstvím. To sice pomohlo nárůstu lesní plochy, ale v důsledku způsobuje mnohem větší problém. Bude-li kvalita půdy i nadále klesat, bude za pár desítek let velkou výzvou vůbec nějaké plodiny vypěstovat. A stromů se nenajíme.

Text: Jan Müller
Foto: pxhere.com
Zdroj: Národní inventarizace lesů, Ministerstvo zemědělství, Geografické rozhledy, climatefactchecks.org