Restart pro evropské lesy

21. 9. 2022
Lesy

V současné době tvoří lesy a jiné zalesněné plochy 43,5 % půdy v EU, tedy téměř 182 milionů hektarů a představují největší úložiště uhlíku na kontinentu. Jsou proto zásadní součástí boje proti změně klimatu. Bohužel ani tato kapacita stále není dostatečná.

Podle studie evropského projektu CarboEurope se v lesích a travnatých plochách na kontinentu ukládá zhruba 305 milionů tun uhlíku ročně, což odpovídá ekvivalentu 19 % všech emisí způsobených spalováním fosilních paliv. Mezi lety 1990 a 2015 se rozloha lesů v Evropě zvyšovala o 0,3 % ročně, což odpovídá rozloze Portugalska. Ve Švédsku a Finsku zabírá lesní porost kolem dvou třetin celého území, v České republice je to pak cca jedna třetina.

Rozšiřování lesů představuje jednoznačně dobrou zprávu. Stejná studie ovšem také zjistila, že kapacita evropských lesů není stále dostatečná k tomu, aby absorbovala rostoucí emise skleníkových plynů jejichž původ je v zemědělském sektoru. Navíc, intenzivní těžba dřeva pro energetické účely má také negativní účinek na pohlcování uhlíku.

Problematická sázka na jeden druh

Evropské lesy jsou bohužel příliš často sázeny v monokulturách. Konkrétně u nás se typicky jedná o smrk ztepilý, který tvoří přes polovinu lesního porostu. Důvod je pragmatický, jehličnaté stromy je ekonomicky výhodnější pěstovat. Lesní „plantáže“ však s sebou nesou značné riziko: monokultury jsou náchylnější k napadení hmyzími škůdci, rozmanitost druhů naopak pro hmyz vytváří jakousi přirozenou bariéru.

Odolnější vůči rizikům souvisejícím s klimatem jsou naopak smíšené lesy, které lépe odolávají vzniku požárů (jejichž četnost se zvýšila v důsledku opakujících se such) a také větrným smrštím. Ekologická sdružení dokonce tvrdí, že samotný pojem lesnictví implikuje určitou míru biodiverzity, a proto vylučuje monokultury.

Problematická je ale také skutečnost, že lesy se někdy těží přímo za účelem produkce biomasy. Při kácení stromů a jejich spalování se do atmosféry uvolňuje velké množství uloženého uhlíku, což je v rozporu s cíli bioenergetiky, jejíž výrobní proces by se měl točit kolem recyklace surovin.

Spalování biomasy pro výrobu energie je jistě správnou cestou, jak z ekonomického, tak ekologického hlediska, ale musí se dělat správně. Jak Ecoista.cz již dříve popsal, využití biomasy v energetice je „v úplně nejjednodušší formě definováno jako využití veškerých zbytků rostlin a dřeva, které se nespotřebují v jejich původním užití.“

Nová Lesní strategie pro Evropskou Unii

Emmanuelle Neyroumande, která se ve Světovém fondu na ochranu přírody problematice zabývá lesnictvím, uvedla, že sázky jsou obzvláště vysoké vzhledem k očekávání, že „celosvětová poptávka po energii a materiálech na bázi dřeva se mezi lety 2010 a 2050 ztrojnásobí.“

V reakci na tyto výzvy přijala EU v červenci 2021 novou Lesní strategii, která uznává „klíčovou a multifunkční úlohu lesů“ a zavazuje se k jejich ochraně a obnově. Jejím cílem je prosazovat postupy lesního hospodaření, které jsou nejpříznivější pro klima a biologickou rozmanitost; optimalizovat využívání dřeva; recyklovat dřevěné výrobky; stimulovat ekoturistiku; chránit poslední evropské pralesy a do roku 2030 vysadit 3 miliardy nových stromů.

Lesy v Evropě tak mají šanci znovu získat půdu pod nohama. Faktem ovšem zůstává, že na jiných místech, například v Latinské Americe a subsaharské Africe, lesy nadále mizí. A to zejména v důsledku regionálních změn spotřebních zvyklostí, tedy například zvýšené poptávky po červeném mase, palmovém oleji a exotických druzích dřeva používaných k výrobě nábytku.

Text: Filip Brož 
Foto: Unsplash