Přestože jsme rekordmany v třídění běžného odpadu, Česko bylo doposavad především skládkařskou velmocí. Každodenní třídění skla, papíru a plastů totiž není dostačující. Oběhové hospodářství má však o dost větší potenciál, shodují se experti.

Na třídění drobného odpadu jsme si v Česku již zvykli. Kromě běžné recyklace odpadů u nás existují stovky až tisíce sběrných dvorů, kam můžeme odvážet staré domácí spotřebiče či pneumatiky. Také recyklovaná voda začíná nacházet uplatnění v komerčních stavbách i domácnostech. Cirkulární ekonomika však jde za tyto dílčí aktivity. Její obrovský potenciál je především při jejím uplatnění v rámci průmyslu.

Mezi prvními firmami, které začaly systémové změny ve prospěch oběhového hospodářství, patří velká teplárenská uskupení. Mnohé teplárenské společnosti již oznámily úplný odchod od uhlí nejpozději do roku 2030 a intenzivně vyvíjí nová řešení, která umožní využívat odpady k výrobě ekologického, tzv. zeleného tepla.

Využití lokálně dostupných zdrojů

„Je pozitivní, že bývalé uhelné regiony, jako je například severomoravský, vnímají odstoupení od uhlí jako výzvu, nikoliv hrozbu. Zároveň se tím staví do čela inovací. Jeden z důležitých principů cirkulární ekonomiky spočívá ve využívání lokálně dostupných zdrojů. Nahradit energii z uhlí jiným obnovitelným zdrojem ale pro teplárny není vůbec jednoduché. Řešením bude hledat kombinaci menších zdrojů energie dostupných v regionu, kde se daná teplárna nachází, “ říká Petr Novotný, programový manažer Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN). Může se jednat o odpadní teplo z průmyslu, využití zbytků dřeva z těžby lesů nebo například o milion tun bioodpadu, který končí každý rok na skládkách a šel by využít na výrobu bioplynu.

V blízké budoucnosti bude proto jako zdroj pro výrobu zeleného tepla a elektřiny důležitou roli hrát biomasa. Její využití energetice je v úplně nejjednodušší formě definováno jako využití veškerých zbytků rostlin a dřeva, které se nespotřebují v jejich původním užití. V praxi tedy například mluvíme o zbytcích rostlin ze zemědělské a potravinářské výroby, jako jsou obilné otruby, zbytky z lisování olejnatých semen nebo peletky ze slámy. Největším zdrojem je však doposud štěpka, která vzniká při těžbě dřeva.

„Biomasa na rozdíl od fosilních paliv představuje jednu z nejvíce ekologických možností pro teplárenství. Při svém spalování totiž vylučuje téměř nulové emise oxidu uhličitého, který je ze skleníkových plynů tím nejhorším činitelem,“ vysvětluje obchodní ředitel společnosti Veolia Jakub Tobola: „Štěpka sice vzniká při zpracování těženého dřeva, rozhodně to však neznamená, že bychom kvůli tomu káceli stromy. My se naopak snažíme těmito našimi kroky zabránit neúplnému využití dostupných zdrojů.“ I proto se využívání omezeného množství biomasy hodí spíše pro menší zdroje, jako v případě Mariánských Lázní, kde teplárna spaluje místní biomasu v podobě zbytkové hmoty z těžby dřeva z blízkého Slavkovského lesa.

Odpad jako nedoceněný zdroj energie

V dnešním světě plném chytrých technologií, umožňujícími opětovné využití mnoha dostupných zdrojů, lze pouhé skladování odpadů považovat za plýtvání energeticky využitelnou surovinou. Zajímavým zdrojem energie mohou být například tuhá alternativní paliva (TAP), která vznikají výrobou výhřevných, již dále nerecyklovatelných, odpadů. Typicky komunálního odkapu. Češi sice patří k světově nejpoctivějším „třídičům“ odpadů, záleží také na tom, jak se s nimi posléze naloží.

„I když často čteme či slýcháme o tom, jak skvěle se u nás třídí odpady, skutečnost je bohužel taková, že Česká republika zůstává především skládkařskou velmocí. Když se podíváme na komunální odpad, podle oficiálních čísel končí necelá polovina celkového objemu – asi 2,7 milionu tun – na skládkách,“ říká Petr Novotný s tím, že reálné číslo je mnohem vyšší, protože i pro odpady označené za zrecyklované často není využití, a tak končí na skládce. „Tuto praxi je nutné změnit, ostatně nutí nás k tomu i mezinárodní závazky, které Česká republika přijala,“ uzavírá.