Nedostatek vody není vzdáleným problémem, který se nás netýká. Svědčí o tom fakt, že i v Česku jsou každý rok stovky obcí odkázány na dovoz vody v cisternách. A podle odhadů může být i hůře.

Zatímco z celkových čísel to tak nevypadá a v globálu se nedostatek vody u nás neprojevuje, na lokální úrovni se s tímto problémem v některých oblastech naší země už potýkají. Sucho nesužuje pouze zemědělce, lesníky či zahrádkáře, ale i běžné obyvatele měst a obcí.

Podle nejpesimističtějších odhadů českých vodohospodářů může být ještě hůře, objem vody v českých řekách by totiž mohl v nadcházejících letech klesnout skoro o polovinu.

Česko si nevede moc dobře ani v tzv. Indexu využívání vody (water exploitation index), který vyjadřuje procentuální poměr mezi ročním odběrem sladké vody ve srovnání s celkově dostupnou obnovitelnou zásobou vody (WEI hodnota nad 10 % znamená, že vodní zdroj je pod tlakem. Přes 20 % znamená vážný tlak a jasně neudržitelnou spotřebu.) U nás se hodnota WEI pohybuje okolo 19-20 %. Hůře než my jsou na tom v EU již pouze jižní státy Kypr, Řecko, Španělsko a Turecko, což nás řádí na páté nejhorší místo v Evropě.

Mokrý poklad

Problém ale není v plýtvání. Spíše naopak. Např. průměrná denní spotřeba pitné vody na osobu v roce 2021 byla v Praze 113 litrů (v ostatních regionech ČR je spotřeba vody ještě nižší). Průměr EU je 150 litrů a např. ve Spojených státech je to 300 litrů na osobu a den. Kritickým faktorem jsou zásoby vody a samotná poloha České republiky uprostřed Evropy.

Jsme pověstnou „střechou Evropy“: Mnoho řek u nás pramení, voda z nich odtéká do sousedních států a žádná voda nepřitéká opačným směrem. Řešení tedy spočívá v retenci vod z povrchových zdrojů, ať už přírodní nebo umělé, a obnova zásob podzemních vod. To jsou směry, kterými se naše budoucí strategie v oblasti vodohospodářství musí řídit.

Jednou z možností je podpora mokřadů. Pouhý jeden čtvereční metr jeho plochy umí totiž zadržet až 900 litrů vody, tedy mnohem více než umělé vodní nádrže. Zdánlivě zbytečné mokřady tak našemu zemědělství i celému hospodářství každý rok bez nároku na odměnu přinášejí užitek ve výši mnoha miliard korun. Navíc ve svém důsledku zmírňují účinky globálních klimatických změn.

Na ochranu mokřadů a dalších přírodních lokalit funguje již od roku 2003 sbírka „Místo pro přírodu“, kterou organizuje Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Jak říká její ředitel Petr Stýblo, vody v krajině ubývá a mokřady mizí, i když už dnes všichni vědí, jak moc jsou důležité. „V důsledku špatně postavených zemědělských dotací se stále ve velkém likvidují, a vinou špatné stavební legislativy není výjimkou, že na nich dokonce stavějí i hypermarkety.“

Vodní rezervoár i místo pro život 

Proto se ČSOP snaží vykupovat ohrožené přírodní lokality a navrátit přírodu do míst, odkud byla v minulosti vytlačena.

Od roku 2003, kdy byla kampaň zahájena, se již podařilo vykoupit 176 hektarů na 45 lokalitách, z čehož je 60 hektarů mokřadů, které navždy zůstanou přírodě.

S výkupem mokřadů pomáhá i projekt „Vraťme vodu přírodě“ Nadačního fondu Veolia. „V roce 2021 jsme věnovali bezmála 1,5 milionu korun na záchranu mokřadů v České republice, od začátku projektu je to 3,2 milionu,” říká ředitelka Nadačního fondu Vendula Valentová.

V roce 2019 bylo takto vykoupeno například několik pozemků v oblasti tzv. Sedmihorských mokřadů v Českém ráji, které se rozkládají při pravém břehu říčky Libuňky západně od Sedmihorek, na dohled turisticky oblíbeného Hruboskalska.

V únoru tohoto roku byla úspěšně dokončena rozsáhlá revitalizace a obnova vodního režimu v této unikátní lokalitě. Z kdysi rozlehlého území zbyl jen zlomek. Přesto si lokalita zachovala velký potenciál jak z hlediska pestrosti zde žijících ptačích druhů i obojživelníků, tak z botanického hlediska.

Sedmihorské mokřady po dokončení obsáhlé revitalizace

Za posledních deset let tam bylo podle ochránců přírody pozorováno přes 120 druhů ptáků, mimo jiné i takové vzácnosti, jako slavík modráček a jeřáb popelavý, bekasina otavní či dva druhy chřástalů. Z botanického hlediska je pak zajímavý především výskyt potočnice lékařské.

Text: Filip Brož
Foto: Vojtěch Šťastný