Ministr obrany Británie vyzval obyvatelstvo, aby hrozbu Ruska přestalo brát na lehkou váhu. Máme se vybavit baterkou, rádiem, konzervami a zásobit se vodou, píše naše sustainable dopisovatelka z Londýna Anastázie Harris.

Anglické domácnosti reagovaly promptně: nákupem extra lahví olivového oleje, balíků parmazánu, oliv, krekrů od Markse a Spencera, cizrny, citronové šťávy, krabiček sardinek, rajčat v plechovkách (záminka zásobit se značkou Mutti) a lahví vody.

Když chytráci v médiích začali zpochybňovat naše instinkty, expertka na katastrofické scénáře pohotově všechny ujistila, že není nic špatného na tom vybavit se pro první dva tři dny krize právě svými oblíbenými poživatinami.

Před čtvrt stoletím jsme měli londýnskou kuchyň i předsíň zastavěnou do stropu lahvemi vody. Po 11. září 2001 jsme očekávali bezprostřední útok Al-Káidy na metropoli a její vodovodní systém.

Teď najednou žije v očekávání katastrofy (skoro všude) většina lidí. Buď té válečné, nebo přírodní. Prepeři (aneb lidé vášnivě se připravující na konec světa) už nejsou (směšnou) výjimkou. Mít pečlivě nachystanou tašku nebo pytel plný první a druhé pomoci (pro případ požáru, záplav nebo jaderného útoku) se nyní považuje za samozřejmost, za projev rozumného přístupu.

Švédská inspirace

Někteří jdou dál. Švédové si své neutrální smýšlení skoro přes noc přeprogramovali. Jsou teď psychologicky připraveni se svým útočným sousedem vést válku. Švédská učitelka z Olandu říká: osvojila jsem si umění tkát, abych ovládala něco praktického, něco skutečně potřebného v případě zásadní katastrofy.

Tkaní je na dlouho. Vypravila jsem se proto na sever Anglie, abych se nechala vyučit košíkářství. Neumím odhadnout, do jaké míry mě v budoucnu zachrání. Ale. Schopnost vzít svazek vrbového proutí a během pár hodin (přesněji během skoro celého dne 🙂 z něj dokázat prakticky holýma rukama vyrobit hezký (a hlavně bytelný) košík dodá člověku neskutečné sebevědomí. Jako asi dnes každá schopnost, která není odvislá od internetového signálu či elektroniky.

Zamilovaně obdivuji svůj skvostný košík a napadá mě další věc: všechny ty rafinované tašky / sklepy / podzemí, které nám mají pomoct přežít katastrofy, jsou druhořadé. Důležitější je být obklopeni lidmi, na jejichž dveře můžeme v nouzi zaklepat.

Jdu pozvat na štrůdl sousedku (její spižírna i garáž jsou vždycky mnohem líp vybavené než ty mé :).

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)