Letošní léto je nejen v jižní Evropě ve znamení sucha a lesních požárů. To jsou nejzjevnější známky velkého problému s nedostatkem vody, který se prohlubuje společně se změnou klimatu. Vliv má ale také stav vodního potrubí i nové technologie, které potřebují více vody.

Podle Světové meteorologické organizace se intenzita sucha v EU dramaticky zvedla. Počet postižených oblastí a lidí se mezi lety 1976 a 2006 zvýšil o téměř 20 %. World Resources Institute v roce 2020 předpověděl, že celosvětová poptávka po sladké vodě do roku 2030 převýší dostupné zásoby o 56 %. Tato prognóza překonává letitý odhad poradenské společnosti McKinsey z roku 2009, která tehdy operovala se čtyřiceti procenty.

Vodní stres

Evropští úředníci a politici byli podle analýzy deníku Financial Times dlouho zvyklí na chladné zimy a vysokou a stálou úroveň dešťů a tím pádem na problém s vodou příliš nemyslí. Doba hojnosti prý ale končí a přístup k vodě je třeba zásadně reformovat.

Dopad nedostatku vody je akutní pro zemědělce, ale zasáhne také domácnosti a důležitá průmyslová odvětví, včetně výroby energie. Voda totiž slouží i k výrobě energie a k chlazení jaderných reaktorů v elektrárnách. Nejde jen o evropské nejsušší, tedy hlavně jižní státy.

Do „vodního stresu“ se kvůli netěsnému potrubí a extrémnímu počasí dostávají i Polsko a Německo. Evropa se otepluje rychleji než kterýkoli jiný kontinent. Hladiny řek, odvádějících vodu z Alp, klesají. Půda postižená suchem dostatečně nezadržuje dešťovou vodu, což vyčerpává zásoby vody podzemní.

Vodovody ještě od Římanů

Navzdory obavám z nedostatku vody zůstává přístup k její distribuci vlažný. V průměru 25 % pitné vody se ztratí z netěsnícího potrubí. V Bulharsku je to až 60 %, Česko je možné ve statistice najít na lichotivém místě před Francií a Švýcarskem s necelými dvaceti procenty ztrát pitné vody. Firmám jako je Veolia se u nás daří udržovat kvalitu vodní infrastruktury na vysoké úrovni. V takové Itálii jsou na tom mnohem hůře.

Údaje organizace EurEau, zastupující vodárenské a kanalizační společnosti na úrovni EU, kromě jiného ukazují, že v Římě, kde je v některých čtvrtích vodovodní systém ještě z dob Římské říše, se cestou ztrácí 42 % pitné vody.

Účty porostou

Sucha mají vliv i na vodovodní potrubí, protože suchá a tvrdá zem může způsobovat praskliny a zkroucení, což samozřejmě zhoršuje těsnost. Pro manažery vodárenských společností únik vody představuje plýtvání vodou a vyhazování peněz, identifikace netěsností je obtížná. Vodárenské společnosti totiž produkují pitnou vodu, za kterou dostanou zaplaceno, až poteče z kohoutku u odběratele.

Ideálním stavem by podle odborníků byl únik z potrubí na úrovni 10 %. Pod touto hodnotou jsou v Evropě pouze Dánsko, Německo a Nizozemí, které má úniky z potrubí nejmenší. Tarify za vodu jsou pro evropské domácnosti relativně levné ve srovnání s náklady na účty za energii, což omezuje hotovost, kterou mají vodárenské společnosti k dispozici na provádění nezbytných oprav. Podle organizace OECD musí všechny země EU kromě Německa zvýšit roční výdaje na vodu o více než 25 %, aby vyhověly pravidlům pro pitnou a odpadní vodu, což znamená, že účty pravděpodobně porostou.

Rozdělme vodu

Oborová organizace Water Europe doporučuje klást větší důraz na druhy vody používané pro různé účely, jako je třeba recyklovaná voda pro průmysl a zemědělství, zatímco dešťová voda je vyhrazena pro pití.

Vodu je ale třeba vnímat v širším kontextu. Nejde jen o pití, vaření, praní a pěstování ovoce a zeleniny. Žízeň mají i čisté technologie nahrazující fosilní paliva. Průmyslová koalice Energy Transitions Commission uvedla, že voda pro výrobu energie, vodíkovou elektrolýzu, chlazení jaderných elektráren a zachycování uhlíku by do roku 2050 mohla ročně činit 58 miliard krychlových metrů. To je pro představu zhruba dvojnásobek současné spotřeby pitné vody v Evropě. Těžba nerostů potřebných pro výrobu elektrických vozidel a větrných turbín by mohla toto číslo zvýšit o další 4 až 5 miliard metrů krychlových ročně. Obrovské množství vody spotřebovávají i datová centra a výroba čipů. Nedostatek vody ohrožuje i potravinářský a textilní průmysl, kde je voda potřeba k zavlažování a mytí zeleniny, respektive k barvení látek.

Vracejme vodu do oběhu

Politici se naštěstí pomalu začínají probírat. Od června platí v EU nová pravidla o opětovném využívání vody a Brusel požaduje, aby členské státy začaly pracovat na vlastních plánech pro zvládání sucha. Francouzi si stanovili plán, podle kterého by do roku 2030 měli opětovně využívat 10 % odpadních vod. V nejbližších letech se ukáže, jestli je Evropa ochotná připustit si vážnost situace a začne ji všemi dostupnými prostředky řešit.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace