Jsou slova, která se zoufale špatně překládají. Když o někom anglicky řeknou, že je “sad” nejčastěji tím nemíní, že je smutný, ale spíš chudák, zoufalec. Jsem jím třeba já, když provozuji své hobby: nechám se unést čtením stovek komentářů pod články Financial Times. 

Po určité době je to jako být zpátky na základce: okamžitě poznáte spolužáka podle tónu, způsobu kafrání, děr v argumentaci, jeho smyslu pro humor. Jednu dobu byly komentáře pravidelně prošpikované bojovnými připomínkami, které natolik zvláštně vybočovaly z celkové nálady, že se všichni komentářoví přispěvatelé nebývale svorně shodli, že to musejí být “Rusáci”.

Teď je nejoblíbenější nadávkou mezi nespokojenými čtenáři globálních finančních novin nový termín: eco-marxista. Tímto titulem je častován každý, kdo zmíní globální oteplování v jiném kontextu než – že neexistuje.

Jachta a bouře

Jako třeba pod posledním článkem o tom, jak teploty v Středomoří stoupají mnohem strměji než ve všech ostatních slaných vodách a mají za následek nebezpečné a nevypočitatelné počasí.

Potíž je v tom, že nejbohatší lidé zanechávají největší uhlíkovou stopu. A tak samozřejmě každého, kdo jim připomíná fakta ohledně globálního oteplování orazítkuji jako eco-marxistu. Je snesitelnější představovat si, že za katastrofickou smrt sedmi lidí na nádherné (do té chvíle údajně nepotopitelné) jachtě Bayesian kousek od břehů Sicílie může špatný design a nezodpovědná posádka. Nikoliv, že hlavní příčinou neštěstí byl s ničím dosud nebývale náhlý a byť rozsahem malý tak lokálně velice ničivý hurikán.

Letos byly teploty v červnu ve Středozemí o 3.7 stupňů vyšší než loni. Vysoké teploty způsobují hromadění energie a vláhy ve vzduchu, a ty mají za následek bouře (a lokální bouře), jejichž intenzita byla v této části světa dosud nemyslitelná.

Skalní odpůrce klimatické změny nenalomí ani závěr pojišťováků oné nebohé jachty; po roce hnidopišského šetření přišli s (pro ně velmi nákladným ortelem), že neštěstí přišlo z hůry, tragédii způsobilo brutální, nepředvídatelné počasí, hurikán.

Divočejší než Karibik

Kéž by tyto anonymní hlasy u svých žvejků uváděly i věk. Jsou Trumpova generace? U té přístup “po mě potopa” není tak překvapivý. Ani miláček Hollywoodu Leonard Di Caprio (50 let) by si u všech těch dvacetiletých modelek ani neškrtnul, kdyby se nemohl zaštítit svou pověstí štědrého a usilovného ochránce Planety. Mezi mladými mu jeho angažovaný postoj dodává šmrnc, nikdo ho nezkouší orazítkovat coby eko-marxistu.

V tuto chvíli je Středozemní moře co se hurikánů týče nevypočitatelnější než Karibik. Pojišťovákům se kouří z tabulek, protože se nedá odhadnout ani období, kdy hrozí nejvíc ani jejich možná frekvence ani síla výskytu. Zdecimují loď, zaplaví pobřežní město a za dvě hodiny je moře blankytně modré a klidné jako louže. Grafy meteorologů jsou nemilosrdné, trend teplot a výskytu nebezpečných situací stoupá strmě. Pokud se tu chcete projet jachtou, zbytečně projížďku neodkládejte.

PS. Pokud vás jachty neberou, a máte na zahradě jabloň, mám dobrou zprávu. Padavky, hniličky pod stromem není potřeba urputně sbírat. Ušetříte si práci a hlavně zajistíte na podzim výživu migrujícím ptákům. Takový brkoslav severní (přenádherný ptáček) je nejraději zobe z větve, tak mu (poté co seberete úrodu) pár padavek můžete narazit na větev, ať si pochutná. A celá malá armáda hmyzu a hlodavců na válejících se plodech zažije hostinu. A jeden se nemusí pro ně furt sklánět a nosit je v kýblech na kompost…

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT4o)