V sedmdesátých letech jedna pochmurně naladěná puberťačka následovala (tuším) v Beskydech ve sněhu otcovu lyžařskou stopu. Najednou se přede mnou otevřel pohled na křišťálově zamrzlý vodopád a v tichu hor mezi sněhem zapadanými smrky zasvitlo slunce. 

“Až budeš někdy chtít spáchat sebevraždu, přijdeš nejdřív sem. Pokud tě nevyléčí ani tahle dech beroucí krása, tak si pak dělej, co chceš,” rozkázala jsem si, omámená pohádkovou přírodou. Kdyby otec tušil, co se mi honilo hlavou, možná by se vyděsil. A možná by si jen vzpomněl na svou pubertu. Všechno je v dospívání mnohem intenzivnější. I nesnesitelná bolest je nesnesitelnější.

A příroda má sílu bolest citelně mírnit. Víme to dlouho, ale teprve teď se tento jev podařilo změřit. Nezabírá stejně silně jako morfium, ale sledování přírodní scenérie působí na lidský mozek hojivě.

Až vám příště začne třeštit hlava, zkuste chvíli sledovat ptáky u krmítka nebo si pusťte dokumentární cyklus Modrá planeta Davida Attenborougha.

Není to placebo

Ukazuje se, že když je mozek vystaven přírodě, změní se způsob, jakým zpracovává bolest. Její intenzita se zvolňuje. Sledování přírody (narozdíl od scén z města nebo interiéru) zmírňuje bolest jako farmaceutické výrobky. Sledování přírodní scenérie má padesátiprocentní účinnost a je vynikajícím pomocníkem při zvládání bolesti obzvlášť v případě chronické bolesti a dlouhodobého onemocnění.

Vědci z univerzit ve Vídni a v Exeteru společně monitorovali mozky 49 lidí – zatímco je probíjel jemný elektrický šok, když sledovali nafilmované scény z přírody, z města, a z prostředí kanceláře. Účastníci experimentu zaznamenali výrazně menší bolest při sledování třeba oveček pasoucích se v kopcích, a sken zároveň zdokumentoval změněnou reakci jejich mozku.

Hlavní autor studie Max Steiniger z Vídeňské univerzity říká: “Bezpočet studií opakovaně prokázalo, že lidé vnímají, že jejich bolest je menší, když jsou vystaveni přírodě. Ale doteď nebylo jasné proč. Naše studie je první, která dokazuje, že nejde o pouhý placebo efekt, není to jenom o tom, že lidé věří, že jim příroda svědčí. Je to jejich mozek, který reaguje na to, odkud bolest přichází a jak intenzivně ji vnímá.”

Schopnosti přírody snížit naši bolest jsou teď laboratorně prokazatelné; má ale “jenom” padesátiprocentní účinnost oproti práškům z lékárny. Na migrénu nestačí.

Pejsek jako prášek

Virtuální realita bude moct přinést úlevu pacientům, kteří se nedostanou ven do přírody. Ale výzkum hlavně zdůrazňuje, jak mimořádně důležitý je pobyt v přírodě pro zdraví člověka. Zároveň přináší další praktické (a netradiční) cesty pro zmírňování bolesti. Není první.

Například Humboldtova univerzita v Berlíně přišla na základě dlouhodobého výzkumu s doporučením, aby se v případě bolestivých zákroků v nemocnici používali psi. Pokud se ho nebojíte, i krátké muchlování s přátelským (a to i docela cizím) labradorem zmírní nepříjemný zákrok a s ním spojenou bolest víc než přítomnost blízkého člověka. “V případě stresu a chronické bolesti může být přítomnost psa neocenitelná,” tvrdí Heidi Mauersberger z Humboltovy univerzity.

Karel Čapek si pořídil Dášenku. Ale o hojivém účinku krajiny věděl už jako malej kluk. V kopci nad městem Úpicí měl v louce vyhloubený důlek, kde se – ve vysoké trávě mezi diviznami – jako zajíc schovával, když mu bylo do breku. Jeho mocný otec MUDr. Antonín Čapek léčil, a všemocná příroda churavého Karla uzdravovala.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)