Eco Fejeton: O praštěném asketismu, “demure” tiktokovém trendu a hubnutí podle královny

22. 8. 2024  |  Anastázie Harris

V Kalifornii se někteří jedinci nejpozději po třicítce intenzivně soustředí na to, aby stárli pomalu a žili co nejdéle. Jsou pro to ochotni podstoupit obrovské oběti. 

Někteří například vůbec už nejedí jídlo, ale jen odměrkou pečlivě dávkovaný suchý mix, prášek, který obsahuje optimální množství živin a minerálů. Potěšení z jídla ze svého života úplně odbourali. Tvrdí, že je to malá oběť za (případné možné) bezvadné fungování těla v daleké budoucnosti. 

Zaujalo mě to, protože když potkám lidi, kteří se dožili devadesátky a pořád ještě mají chuť do života, potěšení z jídla bylo a je neodmyslitelnou součástí jejich dlouhého pobývání. 

Šik do uniformy

A jsme u brambůrek. Slastné chroupání, které končí olizováním slaných prstů… 

Jenomže místo, abychom si laskominy v klidu užívali, honí se nám hlavou nafouklá čísla konzumovaných kalorií, pocity provinění. Škoda. Je to zhoubnější než “jed”, který do sebe zrovna vpravujeme. Tajemství “zdravosti” dlouholetých požitků je zakleto v střídmosti. Ne v tom, co jíme, ale kolik toho spořádáme.

Alžběta II. (stejně jako její vrstevník a kámoš David Attenborough), měla spoustu malých potěšení (cukr, alkohol…). Nikdy se jich nevzdala, jenom jich užívala střídmě a řídila se několika jednoduchými pravidly. Měsíc před výroční vojenskou přehlídkou si třeba vyzkoušela uniformu; většinou se jí během uplynulého roku “smrskla”. Královna si nenechala ušít novou – jednoduše přestala jíst, dokud jí stará znovu nepadla jako ulitá. 

Pringles story

Protože mému osmdesátiletému sousedovi doma zakazují Pringles, zaujalo mě, že tento měsíc firmu, která je vyrábí, koupil za závratnou sumu (bezmála 37 miliard) nový majitel, potravinový gigant Mars. 

Výše (největší letošní) investice zvedla obočí nejednomu expertovi na Wall Street. Vrazit přemrštěnou sumu do “junk food”, když se všichni zuřivě snažíme jíst zdravě? Proč o firmu, která produkuje nežádoucí mlsky v závratném množství vůbec někdo tolik moc stojí? Vždyť spotřebitelé se dnes tolik hlídají, že ceny podobných výrobků přestaly růst a často se dokonce snížily o třetinu – ve srovnání s cenami před pandemií. 

Pringles je ovšem výsledek skoro dvacetiletého laboratorního snažení chemiků, které začalo v padesátých letech. Pokoušeli se o alternativu brambůrek, produkt, který vydrží neskutečně dlouho, a který (chráněný tlustou tubou) ani při krkolomném převážení nic nerozmačká. Povědomé balení dneska potkáte nejenom všude v USA a v Evropě, ale taky v Mexiku, Turecku a Brazílii. 

Firmy specializující se na “požitkářské” produkty (kromě brambůrek je klasickým příkladem čokoláda) si mezi spotřebiteli udělaly rozsáhlý průzkum. Výrobci zjistili, že 64 procent konzumentů v nejméně tuctu zemí se dnes uvědoměle oddávají “přijatelnému požitkářství”. Geniální přístup: přijatelné požitkářství. Lidi jsou chytrý, jak opice! 

Čokoládový čtvrtek

Potíž je jenom v tom, že většina z nás nepřestane, když se ručička váhy začne vychylovat doprava. Sama s tím zápasím, proč to nepřiznat. (Nemám uniformu, vytáhla jsem z půdy svoje dvacet let staré šaty; dokud je nedopnu – nežeru.) 

Zubař mě léta přemlouvá, ať se vzdám cukru. Když jsem minulý týden odsekla, že se raději vzdám života, vypadla z něj rada: “Udělejte si teda aspoň čokoládové čtvrtky!” Můj doktor/kazatel se celý týden těší na čtvrtek. Po šichtě si sedne na koberec a kolem sebe dokola rozloží nasyslenou zásobu čokolád (anglické, tedy bohaté na cukr a chudé na čokoládové boby), aby se na ně vrhnul. “Když si je nedávám každý den, tak mi tolik neškodí”, brání se dentální filuta. 

Později narození si dnes o sto šest googlují slovo “demure” (zdrženlivý, velmi slušný). Tiktok totiž v tuto chvíli razí, že nejvíc in – jak v práci, tak v osobním životě – je být demure. Tak už i na nejpopulárnější platformu mladých dorazil selský rozum. Na sociálních sítích bylo tak dlouho podporované vychloubat se, předstírat a co hůř: řvát, nenávidět a štvát – je náhle rozumné a skromné chování těžká frajeřina. Jen tak dál!

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)