Začneme před třemi lety. Může být něco zázračnějšího než v šestadevadesáti najít spřízněnou duši? Legendární dokumentarista Planety David Attenborough byl tehdy z filmování s královnou Alžbětou II. hodně nervózní. Na fotkách z natáčení jsou ale jak dva malí hihňající se spolužáci…

David a Alžběta – dva vrstevníci, vychutnávajíce si nenadálé skvostnou chvíli, vyzařovali absolutní vzájemné potěšení, oba stejně dětsky zvědaví a zvídaví. (Přitom jde o čítankové hrdiny, které Britové považují za svůj národní poklad). Pocity těchto dvou fenomenálních dinosaurů byly na konci jejich dlouhého (a záslužného) života ve vzácném souladu – i v otázce chování člověka vůči přírodě.

Dárek od oslavence

Osmého května má nejproslulejší biolog David Attenborough 99. narozeniny a v ten den se v kinech v Británii objeví hodinový film – na jeho počest.

Svůj život zasvětil dokumentování nadpozemsky krásné Země a rok za rokem musel sledovat, jak jí ničí barbarský člověk. Přesto starý Attenborough nezná hořkost. Film ostatně ani tolik není o něm jako o nadějném poselství, které nám tento chlapík před svým odchodem zanechává. (Záběr v jednom z jeho filmů, kde ptačí mládě pomalu chcípá s plastickým brčkem zalomeným v krčku, skoro ze dne na den v Anglii změnilo vztah veřejnosti k tomuto do té doby všudypřítomnému produktu.)

Attenborough dokázal výmluvně ilustrovat, jak jsme vyplenili i zdánlivě nevyčerpatelné zásoby obyčejné tresky. Ale naděje? Ohledně námi zubožené, zrasované Planety? Dokáže tohle nám dnes někdo dát – aby nezněl jako senilní naiva? 

Odpověď: oceán

Attenborough se za svůj dlouhý život nikdy neprojevil jako trouba a hlava mu pořád obdivuhodně slouží. V centru jeho pozornosti je teď Oceán. Vody obklopující pevninu (dosud pořád jen z malé části probádané), jsou v krizi. Ale Attenborough – dokonce i po sedmi dekádách monitorování mizejících přírodních krás a zázraků – se odmítá vzdát, odmítá propadnout beznaději.

I režisér filmu se divil jako malý kluk: jako většina z nás – neměl tušení, že dosud, každý rok v oceánu objevujeme na 2000, ano dva tisíce nových, dosud neznámých živoucích druhů! Rok co rok.

Attenborough má pro nás vzkaz: zkáze planety se dá zabránit, ale jenom pokud svou pozornost a úsilí zaměříme na Oceán.

Tentokrát zavedl filmaře na místa skoro pravěké, pohádkové hojnosti – jinak mnohde dnes už depresivně vzácných druhů. Vzal je do výjimečných “polí” v opticky nekonečné ploše oceánu, aby jim ukázal místa, kde obrovská hejna ryb přitahují celé mraky (dnes už neobvyklých druhů) tuňáků a žraloků. Vzkaz muže, který zasvětil život objevování a dokumentování přírodních krás a záhad, je jednoduchý: když dokážeme ochránit nejzdravější třetinu oceánu, ona samotná pak dokáže regenerovat svůj zbídačený zbytek.

“Když zachráníme moře, zachráníme svůj svět,” vzkazuje král moderních vypravěčů.

PS. Attenborough má půl století doma tutéž pohovku. Tenhle bez mála stoletý kluk jako jeden z mála doslova káže vodu a pije vodu…:)

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT4o)