Slavný americký spisovatel Jonathan Franzen se dlouho odmítal pochlubit tím, že je vášnivý pozorovatel ptáků. Přece jen – image chlápka v pršáku, s čapkou a dalekohledem (výstroji se mezi zasvěcenými přezdívá šprnda), není kýžený obraz, který by newyorský literát chtěl vzbudit v milionech svých čtenářů.

Už se netají. Nemůže. Protože kromě literatury je to jediná věc, která Franzena třeskutě baví a pohlcuje. A navíc je dneska pozorování ptáků cool. Od chvíle, kdy se objevila mobilní aplikace od Cornell University se rozmnožuje už šestimilionová armáda nadšenců, kteří se tak jako Franzen baví identifikaci ptáků. (Cornellova univerzita je jedna z těch velkolepě bohatých amerických vzdělávacích mocností z “břečťanové ligy”; a protože se topí v penězích, její aplikace neotravuje reklamami). 

Cornellská ornitologická laboratoř přišla s aplikací Merlin už v roce 2014, ale třeba v Británii dosáhla obrovské popularity až loni, když ji vědci rozšířili o audio funkci. Teď je na ní závislých přes půl milionu Anglánů. 

Ke mně se všechno donese se zpožděním, takže když před týdnem moje sousedka trvala na tom, že si musím bez prodlení stáhnout Merlina, netušila jsem, o čem mluví.

Kdopak to mluví

Odbočka. V roce 1972 na základní škole v Brně soudružka učitelka vyzvala druháky, aby nakreslili, jak si představují rok 2000. Zívli jsme. Kdo by byl zvědavý na něco, až budeme tak strašně starý (spočítali jsme si, že nám bude 35). Naše návrhy byly nudné, kromě Mazánka, který namaloval záchod na kolečkách – připojitelný k autu. Dostal strašně vynadáno a svůj vynález musel z nám všem nepochopitelných důvodů potupně vygumovat. 

Ani ve snu by nikoho z nás tehdy nenapadlo, že čtvrt století po (tehdy) nepředstavitelně vzdáleném roce 2000 budu mít hubenou plastovou krabičku (mobil); a že ve čtyři (přesně 4.44) ráno, budu u otevřeného okna okouzleně sledovat, jak mi naskakují fotky a jména ptáků, které právě poslouchám. Kromě toho podivně hrdelního výkřiku bažanta, vím, že mi v zahradě prozpěvuje slavík, skvostně žluťoučká žluva hajní, červenka, a vznáší se tam dravci Luňák červený a Moták pochop. Brabce, sýkorky a špačky nepočítám.

Kudy letí jeřábi

Aplikace je odzbrojujícím způsobem přesná a spolehlivá. Zatímco ostatní podobné aplikace používají hlavně algoritmus (a často se pletou), Merlin je (díky po staru zpracovaným datům) jak švýcarské hodinky. Vychází totiž z globální databáze eBird (založené v roce 2002 a těžko představitelně podrobné a rozsáhlé). Univerzita tehdy vyzvala staré dobré nadšence sledování ptáků, ať jim podstoupí nahrávky svých pozorování. Tak vznikla unikátní zásobárna, která obsahuje víc než miliardu a půl záznamů.

Drew Weber, manažer projektu Merlin z ornitologické laboratoře Cornell vysvětluje: “Měli jsme obrovskou databázi a dumali jsme – “Jak přitáhnout k pozorování ptáků člověka, který o ně dosud neprojevil žádný zájem?”

Připouští, že začátky byly úmorně pracné, ale výsledkem jsou miliony nadšených pozorovatelů, jejichž řady se rychle rozšiřují. Masa informací se zároveň vrací do univerzitního průzkumu. Když například italští vědci spekulovali o tom, že jeřábi změnili směr migrace, v Cornell jim byli schopni jejich dohady exaktně potvrdit. Každým rokem Cornell nabírá víc a víc dat o pohybu a chování vícero a vícero druhů ptáků. Weberův tým teď převádí Merlin do nejrůznějších jazyků, včetně Zulu.

Pozor, kuřátko!

Pozorovatelé ptáků se rádi sdružují, nedávno se jich na jednom místě sešlo (slétlo) deset tisíc. Naposled to bylo v Global Birdfair v Rutlandu. Mezi jinými tam byli účastníci z Ugandy, Falklandských ostrovů nebo z Polska. 

Čeští ornitologové (alespoň v jižních Čechách) nezaostávají. Aby udrželi stálý stav ohrožené Čejky chocholaté, přesvědčili zemědělce, aby neorali a neseli běžným stylem, ale místo toho dělali svými traktory slalom kolem bambusových tyčí. Ty označují hnízda čejky. Když se kuřátka vyklubou, tyče vytáhnou. Čejky potřebují mokřad a tak jim zemědělci – zachránci, vozí vodu v barelech na místa vybraná s pomocí ornitologů. Na otázku, co říkají tomu, že musejí objíždět vyznačená hnízda a zdržovat se, hlas jednoho z traktoristů doslova tál, když Českému rozhlasu popisoval: “No ale když pak vidíte, jak z hnízda vyběhnou čejce ta kuřátka…”

Něco se stalo. Osvícení zemědělci! To tu nebylo opravdu hodně dlouho, aby zemědělci žili v souladu s okolní přírodou. To, že se od prachsprosté produktivity takto posouvají i k ochraně přírody, je velkolepá věc. 

Tak si taky stáhněte Merlina a příjemný poslech i vám, milí čtenáři!

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)