Tyčinky a pestíky v podání roztržitého učitele přírodopisu vzbuzovaly (na základní škole) salvy smíchu. Ale to jsme netušili, že rostlina dokáže rozpoznat bzukot svého oblíbeného opylovače; a dokonce na jeho blízkost reaguje tím, že zvýší obsah cukru svého nektaru!

Když naopak „slyší” bzukouna, který jen saje nektar, ale nenamáhá se s opylováním, rostlina svou sladkost pohotově ztlumí. Tato akustická sofistikovanost umožňuje rostlinám přitahovat žádoucí opylovače a naopak odrazovat pouhé “zloděje nektaru”.

Toto není žblebt, ale poznatek (loni) prezentovaný ctihodné Acoustical Society of America (mezinárodní vědecká společnost založená v roce 1929 v Kalifornii). Profesorka Francesca Barbero z Turínské univerzity k tomuto objevu došla s pomocí týmů ze Španělska a Austrálie. Společně nahráli a vyhodnotili bzukot křídel třiceti různých druhů hmyzu obletujících rozkvetlé hledíky. Obzvláště jedna konkrétní včela (Rhodanthidium sticticum), která má v Česku příbuznou (vlnařku sedmizubou), svým zvukem výrazně aktivuje proudění cukru. Nevíme to s absolutní jistotou, ale všechno nasvědčuje tomu, že vibrace křídel rostlina zachytí prostřednictvím jemných chloupků (trichomů).

Tento nečekaný objev slibuje možnosti ošetřování zemědělských plodin bez toho, že by se musely koupat v postřiku pesticidy. Jak? Letos například vědci zaměstnali (nic netušící) čmeláky ochranou třešní. Než vyletěli z hnízda, nechali je projít plastovou trubicí obsahující prášek (bakteriofág, čili virus, který ničí zhoubné bakterie napadající rostliny). Prášek se na jejich těle uchytí jako pyl. Takto poprášený hmyz pak opyluje stromy a přitom rozptylováním bakteriofágů zároveň chrání úrodu; tímto odpadá nutnost zhoubných postřiků. V průběhu experimentu pilní čmeláci „ošetřili” přes osmdesát procent květů v sadu.

Náhrada za pesticidy

Bakteriofágy se v přírodě vyskytují běžně; na rozdíl od virů, které napadají lidi, zvířata nebo rostliny, fágy jdou jenom po bakteriích a jsou velmi specifické v tom, které bakterie ničí. Činí tak bez toho, že by napadaly okolní prospěšné mikroby. Což bude mít fantastický praktický dopad pro pěstitele. Běžné postřiky jsou často nejenom karcinogenní, ale navíc opakovaným užíváním po letech ztrácejí účinnost.

V případě použití bakteriofágů je rozhodující přesné načasování. Řada pěstitelů třešní používá čmeláky k posílení opylování stromů. Zároveň mohou i chránit budoucí úrodu. Vědci v centru pro úrodu ve Warwicku (University of Warwick Crop Centre) vymysleli, jak přírodě pomoct bez toho, že by ji vysilovali pesticidy a antibiotiky.

Jedná se o geniálně jednoduché řešení, které nepotřebuje žádné složité nebo drahé vybavení. Připravují se první projekty pro běžné použití v sadech a zároveň se připravují fágy vhodné i pro hrušně, jabloně a další stromy.

Byly časy, kdy mě vzrušovaly stránky Playboye (ty s povídkou:), ale teď mě do extáze přivádí Biological Control studie, ze které autorka čerpá, ze kterého mám výše popsaný experiment. Soustřeďuje se na podobné zázraky. Žádné vymýšlení absurdních hmyzích dronů. Stačí udržet naše dokonale skvostné čmeláky a přitom (bez toho, že by si toho všimli) jim přidat misi navíc.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)