Influencerka a modelka Jitka Nováčková přešla ze světa módy do udržitelnějšího světa. Na svém Instagramu má přes čtvrt milionu sledujících a mnoho jejích postů šíří eko osvětu, ačkoli jak sama říká, “není ani zero waste, ani perfektní”. 

Ve svých příspěvcích třeba ukazuje, jak se recyklují folie za supermarketů nebo že drogerie se dá kupovat i stáčená do vlastního obalu. Dnes 32letá Nováčková se také stala ambasadorkou INCIEN a cirkularitu se snaží propagovat i v módě. Třeba tím, že když už postuje fashion příspěvek, jde vždy o šaty půjčené, nebo ještě lépe půjčené ze second handu. „Nemusíme být hned aktivisti. Už tím, že něco děláme určitým způsobem, ovlivňujeme své okolí,“ říká v rozhovoru pro Ecoista.cz Nováčková.   

Kdy jste se začala zajímat o udržitelnost? 

Nebyl to jen jeden podnět, ale víc najednou. Zažila jsem třeba zvláštní okamžik, když jsme se byli podívat ve Vietnamu a bratranec mojí kamarádky, zhruba sedmnáctiletý Vietnamec, nám řekl, že nás vezme podívat se na krásná místa po okolí, která zná z dětství. Dojeli jsme na tři místa a on se na nich zastavil a nemohl uvěřit vlastním očím. Říkal: Sem jsme jezdili, když jsme byli malí, ale to jezero bylo průzračné. A my tam stáli před šedou, hnusnou nádrží. Nebo jsme jeli na další místo a plavaly tam leklé ryby. 

Nedávno jsem v jednom podcastu slyšela, že abyste se o přírodu začali zajímat a stala se pro vás tématem, musíte si na ni sáhnout, musíte v ní něco zažít. A tohle byl pro mě zlomový moment. Když sedíte v Praze, tak tušíte, že to asi není v pořádku, mít na sobě extrémně levné oblečení. Ale ten problém je tak vzdálený a abstraktní, že dopad na vás má jen minimální. Spousta lidí si v tu chvíli nepředstaví dětskou práci a spoustu znečištění, které výroba takového oblečení vytváří. Ale já tam v tu chvíli stála a ten problém byl najednou naprosto reálný. Pak v Česku je samozřejmě častá i situace, že nemáte vodu ve studni.

Takže tyhle dva momenty – znečištění ve Vietnamu a nedostatek vody se vás dotkly? 

Ano, ale možná jsem k tomu došla spíš postupně. Jednoduše si pamatuji, že přišel rok, kdy už jsem začala cítit, že mi nevyhovuje sdílet na sociálních sítích: Kupte si tohle a kupte si támhleto. Najednou jsem měla pocit, že už to nechci. Pamatuji si, že jsem měla sdílet nějaký zbytečný online nákup a říkala jsem si, že už to neudělám. Nechci, aby si dvě stě, tři sta lidí objednalo tenhle balíček. Já taky občas nakupuji online, ale vždy se nejprve snažím najít si tu cirkulární variantu. 

Takže když třeba kupuji knížku pro dceru, jako první ji hledám na Reknihách, Knihobotu a podobně. Hodně jedu Vinted (česká, slovenská a polská bazarová online platforma, pozn. red.), pak mám Sellpy (mezinárodní online second hand, pozn. red.), to je můj objev ze severu, už čtyři roky tam nakupuji a absolutně to doporučuji. Když vám ty věci nejsou, můžete je úplně bez problému vrátit. Určitě přispělo i to, že jsme měli dobrou učitelku na škole. Ptala se nás, jestli máme nějaký vztah k přírodě, jestli máme rádi zvířata a podobně. Ovlivnilo mě také, že když jsem byla malá, měli jsme zahradu. 

Jaké téma v udržitelnosti vás zajímá nejvíc? 

Ačkoliv jsem stále laik, baví mě odpady a materiály. Něco hmatatelného. Spoustu let jsem to brala tak, že odpadek vyhodím do koše a tím to pro mě končilo. A najednou mě začalo zajímat, co se s ním stane pak. Člověku dojde, že věc, kterou hodí do směsného odpadu, najedou zázračně nezmizí. Ne, jde prostě na skládku a je to něco z vaší ruky. 

Působíte v módním byznysu, který je známý svou marnivostí, udržitelnost tam zrovna nehraje hlavní roli. Jak se v tom světě cítíte?  

Od doby, co se mi narodila dcera, se v modelingu už moc nepohybuji, teď už jsem hlavně influencerka a máma. Naposledy loni jsem jela fotit do Rakouska kroje z bavlny a ze lnu, které lokálně vyrábí rodina Tostmann. Což je i z pohledu udržitelnosti sen a velmi příjemná spolupráce. Jinými slovy, mám štěstí, že teď jako influencer si spolupráce můžu vybírat a v práci se mi daří, takže se nemusím potýkat s tím, že bych nějakou zakázku musela vzít jen kvůli penězům. 

Jsem svobodná a strašně mě to baví. Našla jsem se v tom, miluju svoji práci. Zároveň sdílím informace a projekty, které mi dávají smysl, které jsou prospěšné nebo nějakým způsobem důležité. Ale uvědomuji si, že tohle může být jen nějaká etapa v mém životě, kdy se to všechno tak hezky podařilo. 

Ale ve světě módy činná jste, postujete i příspěvky, kde si zkoušíte různé šaty, módu komentujete. Je to v souladu s vašimi hodnotami? Nenavádíte tím vaše sledující, aby nakupovali oblečení pro zábavu? 

Když chodím na akce nebo na fashion weeky, ze sta procent si půjčuji věci od českých designérů a nebo jsou to kousky z druhé ruky. Teď se mi dokonce stalo, že jsem měla šaty půjčené z jednoho luxusního second handu a majitelka mi říká: Jitko, strašně vám sluší, nechte si je. Nabídla mi luxusní, nádherné šaty zadarmo. Ale já je odmítla a řekla jí, ať je využije pro někoho jiného. Věděla jsem totiž, že mi neseděly úplně ideálně. A vždy přemýšlím nad tím, že je škoda, aby mi jen tak něco leželo v šatníku. Baví mě mít na každé akci jiné oblečení, ale nemusím ho vlastnit. Mnohem raději si tu věc půjčím, líbí se mi ten koncept, že to člověk může poslat dál a k tomuto přístupu se snažím inspirovat i své followery.

Řekla byste, že udržitelnost přeci jen začíná nějak pronikat do módního byznysu? 

Ano, začíná do něj pronikat, a to proto, že tlak na ni je citelný i od nás, od zákazníků. Jakmile je ve vzduchu, že lidé chtějí, aby bylo něco udržitelnější, firmy na to musí reagovat. Jde jen o to, abychom byli slyšet hlasitěji a aby nás bylo víc. 

Jak by se lidé měli ozvat, pokud chtějí, aby byla móda více udržitelná? A jak to děláte vy?

To je zajímavá otázka. Měla jsem například jednu spolupráci s Tetrapakem, který chtěl upozornit na to, že systém zpětného odběru Tetrapaku v tuto chvíli moc nefunguje a že se snaží o legislativní změnu. A já se pořád ptala: Super, kde to můžou lidé podepsat, co pro to můžou udělat? A oni mi opakovali jednu věc, kterou jsem nejprve nemohla pochopit, ale teď ji chápu. Říkali: My nepotřebujeme, abyste něco konkrétního dělala. Už jen to, že tohle téma dostanete do prostoru, že to v něm vyzní, nám stačí. A když se o tom kdokoliv kdekoliv bude bavit, už bude mít představu, co je správně a že by bylo fajn, kdyby se určitým způsobem změnila legislativa. 

A v módě je to stejné. Už jen fakt, že o tom budou lidé vědět, často stačí. Nemusí v tom být nic aktivistického. Jde o utváření názoru lidí. Nebo dám jiný příklad: Jsem flexitarián, tedy občas si dám maso, ale převážně jím rostlinně. Už jen to, že tohle o mně moji followeři vědí, může někoho motivovat, aby se zamyslel, jestli si v restauraci nedá spíše čočku než steak. Řekne si: Jitce to takhle vyhovuje. A takhle přesně to vzniká. Můj dobrý kamarád je Ben Cristovao, je dlouholetý vegan a k flexitariánství mě také částečně přivedl. Tedy už tím, že něco děláme nějakým způsobem, ovlivňujeme své okolí.   

A co byste doporučila lidem, kteří skutečně chtějí být aktivní? 

Můžou těm značkám psát a ptát se jich na téma udržitelnosti. Nebo je možné je třeba označit v nějakém komentáři na sociálních sítích. Tohle tvoří na firmy velký tlak. 

A vy to děláte? 

Ano, já sama to dělám velmi často, a to u firem, které mě samy osloví. U nich už jsem v pozici, že ony ode mě něco chtějí. Nebo jsou to zahraniční agentury, které mi píší a často vůbec nevědí, že můj obsah je o udržitelnosti, jen koukají na čísla návštěvnosti a počet followerů. Těchto firem se pak ptám, jestli je zajímá udržitelnost a posílám jim celou řadu otázek na tohle téma. Ony mi musí odpovědět, protože se často bojí, že bych to zveřejnila s negativním komentářem. Takže i když nic nezmění, alespoň se budou muset zeptat šéfa, jak to s tou udržitelností u nich je a co mi mají odpovědět. Mám v tomhle dobrou pozici, mohu vytvářet tlak jednoduchou otázkou, třeba: Odkud máte dřevo, ze kterého stavíte? 

Mají vaše eko příspěvky stejnou čtenost, jako když postujete něco z módy? 

Cílím na mainstream, na široké publikum, takže mé příspěvky o cirkularitě nezaujmou vždy všechny. Ale překvapilo mě, že některá témata zajímají i tu mainstreamovou veřejnost. Jde o témata, která se dotýkají všech, například připravované zálohování PET lahví a plechovek. Byl to příspěvek z minulého roku a měl úplně rekordní počet zhlédnutí. Asi i díky tomu, že zálohování si každý umí představit, jelikož se u nás už zálohuje sklo. Ta debata už v Česku trvá dlouho a lidi zajímá, jak zálohování bude v praxi vypadat. Takže záleží i na tom, kdy příspěvek uveřejním, v jakém kontextu a jak ho zpracuji. 

Velmi často něco natočím a říkám si, že to bude absolutní bomba, že tenhle post bude trhat rekordy ve zhlédnutí a pak mě překvapí, že vůbec. A funguje to i naopak. Takže je to loterie a neplatí pevně daná pravidla. Ale v zásadě platí, že zaujmou témata, která se dotýkají masy, života každého z nás. Ovšem postuji i eko příspěvky, u nichž dopředu vím, že nebudou mít takový ohlas. Stejně mi to za to stojí. 

Jak reagujete, když vám přijde nabídka na spolupráci s firmou, která nemá s udržitelností nic společného? 

Pamatuji si, že jsem fotila titulku jednoho módního časopisu, stala jsem se tváří čísla, které bylo celé o udržitelnosti. Takže i s takovým časopisem se dá ta udržitelná nóta najít. Ovšem měla jsem jako jednu z podmínek, aby se mnou stylista to oblečení prošel a aby šlo buď o lokální tvorbu nebo o firmy a značky, které vyrábějí s důrazem na udržitelnost. Tady se mi povedlo to podchytit. 

A vzpomínám si, že jsem před dvěma lety dostala velmi lákavou nabídku na focení billboardů pro jeden velký e-shop s oblečením. Já ji ale nepřijala, protože tenhle e-shop nedává důraz na udržitelnost, a tedy nezapadá do mojí prezentace a do toho, co bych lidem chtěla předat. 

Foto: Jitka Nováčková