Podzim je letos nádherný, jenže zlověstný. Co se to děje s českou krajinou?

19. 11. 2026  |   Anastázie Harris

Je podzim. To znamená, že hodně prší, stromy jsou holé, vane studený vítr. Nebo ne? Všechno se zdá být trochu jinak – oko potěší stromy déle obtěžkané listím, jenže hospodář zapláče nad nezvyklým suchem.

Ještě začátkem listopadu se listy drží větví bříz, dubů i lip. A jejich barva? Zlatovláska by zelenala závistí. Krása letošního podzimu je tak působivá! Dokonce i Kipling kdysi připustil, že barvy teplého podzimu jsou nepopsatelné (zkoušel to, nejlepší přirovnání bylo k plamenům – vážně, nestojí za to citovat).

Vypili jsme studnu. V jihočeské vesnici obklopené pěti rybníky jsme tento podzim byli dočista nahraní (a nasucho). Neprší a neprší (nebo málokdy a malinko), staří chlapi, co znají místní lesy jako své boty, pláčou: “Tam, kde jsem se odjakživa brouzdal v bahně, je teď zem suchá jako troud, pod nohama mi praská jehličí, hrůza…”

Teplo a sucho, provázené nepopsatelnou krásou. Nemusíme do Nové Anglie ani do Japonska, dvou předních destinací, kam každý podzim turisté (obvykle vyskládaní v autobusech) vyrážejí objevovat kouzelně zabarvenou krajinu. Okouzlující záplavu červené, oranžové a zlaté v korunách javorů, dubů, jasanů a ořechovců. Letos jste si ty nejdivočejší kalendářové fotky mohli pořídit i u nás, u každé silnice.

Japonské listí

Podzimu v Japonsku se říká kóyó a neděje se jenom na pozadí, jde o starobylou tradici: Japonci po staletí vyhledávají a obdivují krásu červenajících listů. Stromy v zahradách jsou vysazovány tak, aby na podzim svou barvou vynikly, rámovány pagodami, terasami a vzdálenými horami. Japonci uctívají pomíjivost podzimní krásy krátce předtím, než nastoupí zima. Tradiční čajovny servírují sladkosti v barvě a ve tvaru spadaných červených listů javorových stromů.

Něco mi říká, že praktičtí Češi se spíš nadchnou pozdním košíkem hub než poeticky malebným lupením.

Místo hub houby s octem

Našim nejpopulárnějším lesním plodům se ovšem dařit nezačne, pokud urgentně nezačneme řešit drastický problém české (moravské a slezské) krajiny: zoufalý nedostatek vody.

Namibie v šedesátých letech přišla s efektivním řešením: vybudovala čisticí systém, který umožňuje odpadovou vodu transformovat na pitnou. Když se o něco podobného tehdy pokusili Američané, objevil se nešikovný slogan “ze záchodu do kohoutku” a bylo po pokusu. Veřejnost podobné projekty zhnuseně odmítla dřív, než mohla pochopit, jak a proč fungují. Vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku vody se ale teď namibijskou zkušeností nově inspirovala Kalifornie a v Evropě Belgie.

Je načase, abychom si s podobným řešením začali vážně lámat hlavu i my.

Jinak nám úchvatná krása teplých podzimů rychle zhořkne.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)