Soňa Jonášová je jednou z nejvlivnějších osobností v oblasti inovací. Založila Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN), vede komunitu Udržitelnost na platformě Red Button EDU, stála u zrodu platformy Změna k lepšímu, je členkou poradního výboru pro udržitelný rozvoj Škoda Auto… Takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho. Zkrátka, Soňa nás inspiruje k pochopení, že rozumné hospodaření vyžaduje fakt velké změny – v obalech, výrobcích a třeba taky stavebnictví.

Když v INCIEN pracujete s firmami na jejich přechodu k udržitelnějšímu provozu, máte pocit, že jsou pro ně nová pravidla EU o obalech, digitálních pasech apod. náročná?

Určitě ano. Firmy dnes často nemají problém s tím, že by nechtěly být udržitelnější, ale spíše s množstvím nových požadavků, které musejí přeložit z evropské legislativy do každodenní praxe. Nestačí si přečíst nařízení. Potřebují vědět, co přesně se týká jejich výrobků, jaká data mají sbírat, kdo jim je dodá a jak se kvůli tomu musí změnit obal nebo i produkt a dokonce třeba i celý dodavatelský řetězec. Osobně mám velkou radost z toho, jak v tomto funguje naše platforma Změna k lepšímu, která svoje členy na tyto legislativní kroky připravuje, takže pak nedochází k nepříjemným překvapením na poslední chvíli.

A co třeba konkrétně ty obaly?

U obalů je důležité, že PPWR (nařízení o obalech a obalových odpadech) už není vzdálená vize. Nařízení nastupuje od srpna 2026 a postupně přináší konkrétní požadavky na recyklovatelnost, obsah recyklátu, minimalizaci obalů i opětovné použití. Digitální pas výrobku zase může na první pohled působit jako další administrativní povinnost, ale já se na něj dívám jako na základní infrastrukturu cirkulární ekonomiky – když nevíme, z čeho výrobek vznikl, jak se dá opravit nebo bezpečně recyklovat, jen těžko jej vrátíme zpátky do oběhu.

Největší výzvou bude získat kvalitní a důvěryhodná data napříč celým dodavatelským řetězcem. Firmám se snažím ukázat, že nemá smysl začínat s legislativou, ale s vlastními materiály a jejich mapováním. Kde používáme nejvíce materiálu? Kde vzniká nejvíce odpadu? Co budeme potřebovat sledovat? Co můžeme změnit už dnes, co nám současně sníží náklady nebo závislost na primárních surovinách?

Velké téma je také stavebnictví. Jak se budou vracet do oběhu stavební materiály?

V úvodu považuju za důležité zmínit, před jakou krizí stojí Česko. Máme problém s dostupností úplně základních stavebních surovin, jako je kámen, písek nebo štěrk. Podle podkladů, které jsme zpracovali v Institutu cirkulární ekonomiky, se tímto tempem během 10 let vyčerpá těžba na polovině dnešních aktivních ložisek. Veškeré využitelné zásoby kameniva v Česku by při stávající spotřebě nevystačily na déle než 50 let – to je ve stavebnictví, kde navrhujeme infrastrukturu pro celé generace, velmi krátký horizont.

Obrovské množství hodnotných materiálů se ztrácí jen proto, že budovy bouráme, místo abychom je promyšleně rozebírali. Prvním krokem by měl být opravdu kvalitní předdemoliční audit, díky kterému před zahájením prací budeme vědět, jaké materiály a výrobky se v budově nacházejí, které lze znovu použít a které je možné předat k recyklaci.

Skvělým aktuálním příkladem je cirkulární dekonstrukce budov Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, tedy známých Pragerových kostek, na které pracuje tým Cyrkl ve spolupráci s dalšími partnery. Právě tady vidíme, jak zásadní rozdíl dokáže udělat velmi precizní předdemoliční audit, zmapování jednotlivých prvků a následná selektivní demontáž. Materiály je možné rozdělit na ty, které se znovu využijí přímo ve stavbě nebo jinde, a na ty, které zamíří k recyklaci. Aktuální výsledky ukazují, že se takto podaří vrátit do oběhu více než 90 % materiálu.

Je to skvělý příklad z praxe, který by měl replikovat každý veřejný zadavatel. Zvlášť ve chvíli, kdy v Česku není dostatek stavebních surovin. Veřejný sektor má obrovskou kupní sílu a může svými zakázkami pomoci vytvořit poptávku po znovupoužitých a recyklovaných materiálech.

Neměly by se budovy stavět už s myšlenkou na jejich budoucí rozebrání?

Ano, kromě předdemoličních auditů potřebujeme také plánovat nové budovy tak, aby šly jednou skutečně rozebrat. To znamená používat mechanické spoje místo neoddělitelných lepidel a v materiálovém pasu budovy uvádět, co na stavbu bylo použito. Zároveň potřebujeme místa, která budou sloužit jako materiálové banky, reuse centra, sklady a digitální tržiště, jež propojí rekonstrukce a demolice s novou výstavbou. Bez míst, kde lze materiály převzít, posoudit, upravit, uskladnit a nabídnout dalším zájemcům, zůstane cirkulární stavebnictví jen pěknou myšlenkou.

Jakou roli by mohlo v budoucnosti stavebnictví hrát dřevo a bude jeho využití měnit nařízení o odlesňování EUDR? (Nařízení o odlesňování zakazuje na trh EU dovážet suroviny, které byly získány z odlesněných ploch. Vstoupí v platnost příští rok.)

Dřevo podle mě bude jedním z velmi důležitých materiálů budoucího stavebnictví, ale neznamená to, že máme automaticky všechno stavět ze dřeva. Jeho hlavní výhodou je obnovitelnost, schopnost ukládat uhlík a možnost využití v předem hotových konstrukcích. Dřevostavby navíc mohou být lehčí, rychleji realizované a při dobrém návrhu také dobře rozebíratelné.

Dřevo ale není jediným obnovitelným materiálem, na který bychom se měli zaměřit. Velký potenciál má například technické konopí, které se dnes používá v izolacích nebo konopném betonu. Postupně se hledají také možnosti jeho využití v deskových a konstrukčních prvcích. Právě kombinace dřeva, konopí, mycelia a dalších lokálně dostupných přírodních materiálů může významně snížit závislost stavebnictví na emisně a materiálově náročných surovinách.

Současně ale musíme hlídat, odkud dřevo pochází, jakým způsobem bylo vytěženo a zda jeho spotřebou nepřenášíme problém jinam. Právě do toho vstupuje EUDR. U relevantních výrobků ze dřeva budou firmy muset doložit jejich původ a prokázat, že nejsou spojeny s odlesňováním nebo znehodnocováním lesů. Pro velké a střední podniky se nařízení začne uplatňovat na konci roku 2026, pro malé o půl roku později.

EUDR vnímám jako administrativní výzvu, ale zároveň jako důležitý tlak na transparentnost. Dřevo nemůže být automaticky považováno za udržitelný materiál jen proto, že vyrostlo v lese. Musíme hodnotit jeho původ, způsob hospodaření, dopravu, zpracování i to, jak dlouho zůstane ve stavbě. A zároveň bychom měli mnohem lépe využívat dřevo, které už v ekonomice máme, včetně zachráněných konstrukčních prvků. Recyklaci dřeva pro materiálové využití považuji za zásadní milník v dalších letech.

Jaké projekty vznikly z tzv. Bohémské dohody, inspirované Nizozemskem, při kterých INCIEN propojuje stát s různými partnery v oblasti ekoinovací?

Z naší iniciativy vzešel projekt Výstavba bytů z nízkoemisních materiálů, na který se postupně navázala partnerství více než pětadvaceti organizací z veřejného, soukromého i akademického sektoru. Jeho smyslem není vytvořit další studii do šuplíku, ale pomoci dostat nízkoemisní materiály a principy cirkulárního stavění do reálných bytových projektů.

Vzniká praktický „krokář“, který má investorům a obcím ukázat, v jakých fázích projektu mají řešit uhlíkovou stopu, materiály, energetiku nebo zadávání. S Datlabem se připravuje nástroj využívající umělou inteligenci, který by pomáhal formulovat požadavky ve veřejných zakázkách.

Dále sledujeme pilotní projekty, jako je například iniciativa společnosti ShOPA Redesign z Trojanovic, která staví patrové, uhlíkově neutrální bytové domy. Ty mají potenciál zrychlit výstavbu po celém Česku. V příštím roce chceme podobné projekty realizovat i v rámci Czech Designu a na dalších konferencích.

Hodnota Bohémské dohody není jen v podepsaném dokumentu, ale především v jejím potenciálu propojit developery, výrobce materiálů, architekty, výzkumné instituce, banky i veřejný sektor. Právě z těchto propojení mohou vznikat další pilotní projekty zaměřené nejen na nízkoemisní materiály, ale také na opětovné využívání stavebních prvků, materiálové banky nebo nové způsoby financování udržitelného bydlení.

Současně připravuji podobnou dohodu v rámci projektu EU: Evropské hlavní město kultury České Budějovice 2028, kde vytváříme partnerství sponzorů a kulturních institucí, kteří budou naplňovat téma udržitelnosti.

V posledních letech se na trhu objevil nový materiál – mycelium. ČVUT ho před rokem využilo při stavbě ekologického domku Samorost…

Ano, mycelium vnímáme jako jeden z velmi zajímavých materiálů, které má smysl dál testovat. Skvěle ho vyzdvihl právě projekt Samorost, který vznikl díky platformě Inovace od Buřinky. Domek z podhoubí viděly na různých výstavách po celém Česku desítky tisíc lidí – právě to považuji za důležité. Potřebujeme nové materiály dostávat z laboratoří mezi lidi, aby si je mohli prohlédnout, dotknout se jich a pochopit, že inovace ve stavebnictví nejsou jen sci-fi.

Mycelium má potenciál v izolacích, akustických prvcích, interiérových deskách, výplních nebo obalových materiálech. Zajímavá je také možnost pěstovat jej na vedlejších organických surovinách a propojovat tak stavebnictví s biologickými materiálovými cykly. Podobnou pozornost bychom měli věnovat také technickému konopí a dalším obnovitelným materiálům, u kterých zatím hledáme širší využití.

Dalším zajímavým projektem je NEbeton, tedy materiál bez klasického cementu, u kterého mohou druhotné suroviny tvořit přibližně 92 % receptury. To ukazuje, že inovace nemusí spočívat jen v drobném snížení podílu primárních surovin, ale může zásadně změnit samotnou materiálovou základnu výrobku.

Zároveň je potřeba hledat cesty, jak dekarbonizovat i materiály, bez kterých se stavebnictví v dohledné době neobejde. Velké kroky proto musejí dělat také velcí výrobci. Dobrým příkladem je společnost Holcim, která v Čížkovicích investovala miliardu korun do nové linky na výrobu kalcinovaných jílů. Projekt získal podporu 330 milionů korun z Modernizačního fondu. Právě takovou kombinaci ve stavebnictví potřebujeme vidět: podporu úplně nových materiálů, vytváření infrastruktury pro opětovné používání toho, co už máme, a zároveň rychlou dekarbonizaci tradičních materiálů, které budeme ještě dlouho potřebovat. Potřebujeme zkrátka změnit celý systém.

Přečtěte si starší rozhovor: Nevlastním byt ani auto, investuji do prožitků, říká propagátorka cirkularity Soňa Klepek Jonášová

Foto: Daniel Dočekal