Postřikování budov dešťovou vodou získanou ze střech může snížit spotřebu klimatizací a počet dnů s vedry, kterým město čelí. Možností je víc. Účinné jsou i modro zelené střechy nebo retence vody.

V městských oblastech je tepleji než v okolní krajině a klimatizace to ještě zhoršují tím, že odpadní teplo vypouštějí do ulic. Zvlhčování střech je známý způsob, jak je ochladit, ale myšlenka se často zasekává na jedné otázce: odkud by se veškerá ta voda měla vzít?

Dešťovka jako řešení

Good Green News upozorňuje, že recyklace dešťové vody je ideálním řešením. A to i proto, že se s rostoucími teplotami stává efektivnější. Tým z Univerzity v Manchesteru upravil široce používaný model městského mikroklimatu tak, aby zahrnoval nádrž na dešťovou vodu a rozstřikovací systém, a poté spustil simulace pro hustě osídlenou obytnou čtvrť v Tokiu. Když se střechy budov v simulaci dostatečně zahřejí, zapnou se rozstřikovače dešťové vody. Voda ochlazuje střechy a do budovy pod nimi uniká méně tepla. Mezi sekundární účinky patří snížená poptávka po klimatizaci (což znamená méně odpadního tepla unikajícího zpět do města) a snížené riziko záplav během bouří, protože se méně vody vrací do ulic.

„Naše studie ukazuje, že sběr dešťové vody ze střech a její strategické využití k chlazení by mohlo poskytnout praktický způsob, jak snížit jak poptávku po energii, tak i teploty ve městech,“ uvedl Dr. Zhonghua Zheng z Univerzity v Manchesteru. „Obzvláště povzbudivé je, že výhody se v teplejších letech ještě zvětšují, což naznačuje, že tento přístup by mohl být s oteplováním klimatu stále důležitější,“ dodal. V celé modelované oblasti se počet hodin extrémního horka na úrovni ulic se snížil o 22 %. 

Modrozelené střechy

Podobný princip využívá také koncept takzvaných modrozelených střech, který se rychle rozšiřuje například v Kodani, Rotterdamu nebo Hamburku. Tyto střechy kombinují vegetaci se zásobníky dešťové vody, která je během horkých dnů postupně využívána k zavlažování rostlin. Odpařování vody ochlazuje nejen samotnou střechu, ale i okolní vzduch, zatímco při přívalových deštích střechy zadržují značnou část srážek a ulevují kanalizační síti.

Stále více měst využívá dešťovou vodu také přímo v ulicích. V Malmö nebo Rotterdamu vznikají retenční náměstí a parky, které za běžného počasí slouží jako veřejný prostor, při přívalových deštích zase zachytí tisíce kubíků vody. Ta je následně využívána k zavlažování městské zeleně během suchých období. Díky tomu se snižuje spotřeba pitné vody, stromy lépe odolávají vlnám veder a okolní teplota může být během horkých letních dnů o několik stupňů nižší než v okolních zastavěných ulicích.

Kropení ulic a vodní mlha

Voda ale nemusí ve městě jen čekat v retenční nádrži. V době největších veder ji lze využívat také k ochlazování rozpálených ulic. Například Paříž používá vedle klasických pítek a fontán také mlžicí fontány a zkoumá účinnost kropení ulic jako nástroje proti městskému tepelnému ostrovu. V létě 2026 bylo ve francouzské metropoli k dispozici 175 mlžicích fontán. Výzkum publikovaný v časopise Landscape and Urban Planning ukazuje, že mlžení nebo kropení rozpálených povrchů může přinést znatelné lokální ochlazení během několika minut.

Klíčové ale je vodou neplýtvat. Smysl proto mají systémy, které se spouštějí pouze při určité teplotě a využívají pokud možno zachycenou dešťovou vodu místo vody pitné. Ještě účinnější je spojit vodu se stínem a vegetací: voda dodává vláhu stromům, stromy stíní rozpálenou dlažbu a odpařováním vody dále ochlazují své okolí. Město tak vytváří síť malých „ostrovů chladu“ – se stromy, propustnými povrchy, vodními prvky a místy k posezení. 

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)