30 let čtu Financial Times. Ne, abych se orientovala v pohybu akcií, ale abych se orientovala. Všimla jsem si dávno, že v každé vyvrácené době finanční zpravodajství chladnokrevně (a nudně) nejadekvátněji popisuje situaci.

A tento týden šéfovi americké automobilky na výrobu elektrických dodávek schválili (v automobilovém průmyslu neslýchaný) bonus ve výši 403 milionů dolarů. Zatímco barel ropy se vyšplhal na rekordních sto pětadvacet. Bonusy, které jednotlivcům umožňují žít v paralelním světě, normálně nejsou můj šálek Darjeelingu.

Ale tento konkrétní (dosaženými výsledky podmíněný) tučný balík vítám skoro s výskotem. Je totiž konkrétním potvrzením nedávno publikované (optimistické) zprávy o nezvratném posunu světa k udržitelným technologiím, která by jinak v současné geopolitické situaci vyznívala bláhově. Víc – absurdně. Podobně jako aktuální globální konference o snižování naší závislosti na fosilních palivech (Američané a Rusové nebyli pozváni, stačí, že blokují ekologický pokrok všude jinde; tato konference má ambici být akční). Organizátory jsou politici Kolumbie a Holandska.

Město svobody a zákazů

Něco se stalo. Přinejmenším v Amsterodamu. Město, kde jsme odjakživa zvyklí si v kavárně objednat trávu, kde prostituce je legální, město cool, je nově městem zákazů. V Amsterodamu jsou zakázané reklamy na Range Rovery. Jsou zakázané reklamy na lety do Zanzibaru, na Mauricius, do Dubaje, Thajska nebo New Yorku. Jsou zakázané všechny reklamy firem prodávajících maso: žádný Burger King nebo KFC. (Zástupci outdoorové reklamy z JCDecaux marně bušili do radních.) Zákaz je možný díky nedávnému případu v Haagu, kdy soudce rozhodl, že zdraví občanů je důležitější než obchodní zájmy. (S tím, že fosilní paliva a konzumace masa ničí životní prostředí.)

Fosilní kmotři

Generální tajemník OSN António Guterres roku 2024 přejmenoval fosilní společnosti na „kmotry klimatického chaosu“. Amsterdam se rozhodl přistupovat k problému naší závislosti na fosilních palivech stejně jako k závislosti na tabáku. Argument je jednoduchý: hůř se odvyká něčemu, co nám pořád někdo vnucuje, něčemu, co máme pořád před očima.

Kok*t v Bílém domě nám neskutečně zavařil, příští měsíce budou samé drama a přijde zoufalý nedostatek fosilního paliva, bez kterého se dosud nedokážeme obejít. Ale ledy se hnuly. Nejtěžší změna je vždycky změna myšlení, a to se nezadržitelně mění.

Nevěříte? Naše neukojitelná žízeň po seriálech vrátila z útrob televizní prehistorie Dallas, nekonečnou sérii dokumentující ropnou dynastii, která vládne Texasu. Do očí bije skromnost nezměrně bohaté rodiny. Její dospělí synové a jejich manželky mají kromě společných prostor jen vlastní ložnici a koupelnu. Ale v jednom nešetřili: manželé se vracejí domů z práce, každý vlastním, hektolitry benzínu požírajícím bourákem.

Víc než čtyřicet let poté působí bezuzdná fosilní rozmařilost vlastně komicky. Je totiž (konečně) opakem toho, co je cool. A nejen pro nejmladší generaci, kterou nezajímají značky aut a čím dál míň i řidičák nebo steak větší než talíř.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)