“Circular is the new black!” řekla výstižně pařížská politička Antoinette Guhl. K trendu, který na Západě jede už nějaký ten pátek, se přidala už i Praha a další česká města – v dubnu u nás proběhl Swap Festival. Cestu na Swap Prague, který proběhl v Kongresovém centru, bylo snadné najít – stačilo sledovat dámy s přeplněnými IKEA taškami.

Princip swapu stojí na myšlence, že věci, které už nám nesedí, by mohly posloužit jiným. Každý z nás v průměru vyhodí, a teď se podržte, 13 kg textilu ročně. To pro představu znamená vyhodit jedny džíny týdně. Organizace Swap Prague se rozhodla dát těmto starým věcem novou šanci. Celorepublikový týdenní festival, který se uskutečnil ve spolupráci s Evropským klimatickým paktem, proběhl v týdnu 20.–26. dubna ve více než 60 městech, od Brna až po Most.

Swap si můžete představit jako návštěvu u tety, které odrostly děti a ona neví, co s plnými pytly starého oblečení. A tak vám nabízí, ať si vezmete vše, co vám padne do oka. A vy jí na oplátku přinesete pár kousků pro ni. Když jsem onu dubnovou neděli vešla do Kongresáku na finální den festivalu, první, kam jsem zamířila, byl odkládací pult, kde lidé odevzdávali oblečení, ale i knížky, hračky i nádobí, které jim už nesloužilo. O chvilku později jsem procházela mezi nekonečnými štendry s ramínky, kde jsem mezi stovkami kousků zahlédla už i mou žlutou sukni, kterou jsem krátce předtím předala pánovi, co oblečení třídil. Při odchodu jsem ji pak zahlédla vykukovat z plátěnky jedné z mnoha návštěvnic. Jaký to pěkný pocit!

Díra v rozpočtu 

Rostoucí popularita swapů není náhodná. Jak řekla Antoinette, ekologie a cirkularita jsou nové coolness. Má kořeny ve stále lepším chápání dopadu fast fashion, která vede k tomu, že lidé nakupují více oblečení než kdy dříve, ale zároveň ho nosí kratší dobu. Globálně módní průmysl produkuje 92 milionů tun odpadu ročně a většina končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Agentura Ellen MacArthur ve svém výzkumu „A New Textiles Economy“ uvádí, že méně než 1 % materiálu použitého k výrobě oblečení se recykluje a použije k výrobě nového oblečení – neboli že jde o výrobní „closed loop“, kde nevzniká odpad. 

Každý rok přicházíme o textilní materiály v hodnotě přes 100 miliard USD, protože oblečení místo dalšího využití končí jako odpad. S likvidací jsou spojeny také vysoké náklady: například ve Spojeném království na skládkování textilu každý rok připadá 82 milionů GBP (2,3 miliardy korun). 

Kvůli dopravě a energeticky náročné výrobě produkuje oděvní a obuvní průmysl 8–10 % světových emisí uhlíku, čímž převyšuje emise letecké a námořní dopravy dohromady. Podle výzkumu zveřejněného v ScienceDirect prodej z druhé ruky má největší potenciál ke zmírnění emisí tvořených fast fashion – může snížit emise uhlíku až o 90 %. 

Kaskádové využití

V celém odvětví se pouze 13 % veškerého materiálu zrecykluje. Jenže většina této recyklace spočívá v „kaskádovém využití“. Použije se na výrobky s nižší hodnotou, například izolační materiály, hadry na úklid nebo výplně matrací – tyto typy látek je těžké znovu využít, a tak většinou už představují konečné využití materiálu.

Je tedy naprosto jasné, proč Swap Festival existuje a proč bychom takových akcí potřebovali mnohem víc. Kristýna Holubová ze Swap Prague říká: „Festival potvrzuje, že Češi chtějí žít udržitelně – loni v rámci festivalu proběhlo 88 akcí po celé zemi, dorazilo přes 8 000 návštěvníků a vyswapovalo se 21 tun věcí.“ A letos to bylo určitě ještě mnohem víc. 

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)