Chtěla jsem toho režiséra zabít. Svým stupidním gestem okradl miliony diváků o monumentální zážitek. Přeháním? Posuďte sami.

Několik týdnů jsem sledovala kuriózní zprávu, která se z krajského plátku (v polovině devadesátých let) prodrala na první stránky celostátních deníků.

Co se tehdy, kdy jsem jako mladá novinářka pracovala na Nově, vlastně stalo? Jedna kráva, která se volně pásla s ostatními, na podzim odmítla nechat se ustájit a za velmi dramatických okolností proskočila oknem, přelezla plot, přeplavala rybník a potupeným zemědělcům (kteří ji za bujného veselí celé vesnice honili traktorem) zmizela v lese knížete Kinského. Než se mi po několika dalších týdnech podařilo přesvědčit produkci, aby mi přidělila kameramana, případ přestal novináře bavit. Kuriózně ve chvíli, kdy se nečekaně rozvinul.

Uhodily mrazy. Vzdor všem očekáváním se kráva šťastně zabydlela v lese. Našla si potůček a jelenům ujídala seno. Zemědělec vybavený uspávací střelou ji nadále stopoval, ale nemohl se odhodlat ji uspat. „Museli byste ji vidět,“ rozplýval se. „Pobyt venku jí vyloženě svědčí. Je klidná, kypí zdravím. Ona nechodí, ale najednou se vyloženě nadnáší…“

Chlapík se nechal unést a bez ohledu na svou nadváhu a impozantní pivní břich začal na kameru demonstrovat, jak jeho (teď už nikoli proklínaná, ale obdivovaná) kráva chodí jako po špičkách, jako baletka.

Jenomže na place byl bohužel i tzv. režisér, který měl v TV Nova dohlížet na to, aby novinář přivezl dostatek vysílatelného obrazového materiálu. A ten, původně vystudovaný lesák, znechuceně prohlásil, že kráva do lesa nepatří, a že on tenhle nesmysl točit nedovolí.

Kráva, kterou jsem pokřtila Šarlota (byla francouzského plemene Charolais), svou inteligencí změnila chov skotu na Vysočině. Ilustrovala postsocialistickým zemědělcům, že určitá plemena šťastně přečkají zimu venku – šťastněji než v tísnivém prostoru kravína.

Podrbat se

Vzpomněla jsem si na Šarlotu, protože letos v lednu byla jednou z největších hvězd Instagramu rakouská kráva, která přizvaným vědcům demonstrovala, jak inteligentně používá starý smeták. Kartáčem si drbala hřbet, zatímco citlivější kůži (poštípanou hovady) jemně oťukávala držadlem.

Vědci užasli, že se ani jednou nespletla. Došli k závěru, že její inteligence (doložená chytrým používáním nástrojů) se rozvinula, protože byla domácí mazel, nikoli kus skotu alias příští steak. Na závěr připustili, že nejspíš většina krav je inteligentních, jen jsme si toho nevšimli, protože s nimi jednáme coby s užitkovými jednotkami.

Šarlota mě nevyléčila ze slabosti pro krvavé fláky. Ale teď najednou nevím. Nezaskočí mi kus masa z inteligentní krávy v krku?

V Indii je kráva posvátná a nedotknutelná (i když jen v některých regionech). V prvních hinduistických textech přitom kráva nedotknutelná nebyla. Teprve s filozofií karmy, znovuzrození a protivení se násilí obětování krávy vymizelo. Z rituálního symbolu se kráva stala morálním symbolem.

A jsme v roce 2026. Nenapadne nás žrát delfína nebo šimpanze (a poté, co jsme zjistili, jak inteligentní je chobotnice, je i její přítomnost na jídelníčku nejistá). Že by teď došlo i na krávy? Nechtějte, abych vám začala popisovat, jak spolehlivě se mezi sebou poznávají, jak formují přátelství…

Ještě loni by mě nenapadlo, že ke snižování spotřeby hovězího by namísto zákazů mohly přispět naše city. Pasák (krav) Krišna tam nahoře musí vesele pomrkávat.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT Image)