Jsou lidé, kteří se neuklidní, dokud nemají holinky Hunters. Aspoň tedy v některých jihočeských vesnicích. Ale s Hunters to není jen tak; nechcete být za trotla, který se naparuje v zbrusu nových gumákách, které se lesknou, jako byste je ráno vytáhli z doručené krabice. Takto se prozradí tzv. globální buran. Globální buran je nový společenský druh konzumenta, který se povšechně dobře orientuje, ale nezná kulturní kontext.

Hunters, které se teď blýskají v českých vesnicích, jsou klasickým příkladem.

Holiny jsou na to, aby se jimi člověk brodil mrvou, vysokou trávou, kalužemi. Říkáte, že vás přišly na víc než vaše božihodové kožené polobotky? Ajajaj, chápu. Proto jsem osobně přesedlala na poslední gumáky, vyráběné pořád ještě ve střední Evropě. A teprve, když mě přestalo (po letech) bavit, jak se mi zařezávají při každém kroku do lýtka, začala jsem zase bystřit, když se ve slevě objeví holiny značky Hunters pro pohodlí vyladěné v devatenáctém století (kdy rozmazlená noha viktoriánce byla zvyklá na zakázku vyrobené obutí). Samozřejmě, že ve dvacátém století se Hunters proslavily na festivalech. Kate Moss si je nenavlékla, aby se v nich potila během letního vedra, ale aby se pohodlně proplétala legendárně hlubokým bahnem Glastonbury.

Karel III. a stromy

Nikdo není v gumákách elegantnější než vášnivý houbař Karel III., a i když se obuje do nových (už léta upřednostňuje model Argyll), netrvá dlouho než jsou solidně zablácené, zbrocené mrvou, oblepené trávou a osinami. Celé devadesátky se princi Charlesovi smáli, že si povídá se stromy. V době, kdy ochrana přírody byla jen pro pošetilé a pro blázny, řekl něco ve smyslu, že jsou stromy tak tajemné a komplikované, že by ho nepřekvapilo, kdyby mohly promluvit.

Divoká kráska

Jistý pěstitel anglických růží přišel minulý měsíc s novou varietou, kterou pojmenoval na počest krále. Je vlastně stejně neobvyklá jako Charles. Jemně proužkovaná (podobně jako růže Ferdinand Pichard – první růže, kterou princ ve své zahradě zasadil), s dvojitým a lehce nepravidelným okvětím, aby byla neodolatelná pro včely a čmeláky, trochu připomíná planou růži a přesto od pohledu poznáte, že je urozená a pečlivě pěstěná.

A právě ten neobvykle viditelný pelem obalený prašník růže mě nejvíc zaujal. Posedlá běsem starého zahradníka jsem po studené zimě letos vysadila v neobvyklém množství semínka, hlízy a rostlinky všemožných druhů. Mám terasu plnou krásných hlaviček černuch, karafiátů, růží slezských a klasických, lilií, hvozdíků a netýkavek… Ale čmeláci i včely se k nim chovají skoro lhostejně; nemůžou se nabažit planých máků, které vedle ušlechtilých krasavic vypadají jako chudičký plevel. Nezbavila jsem se jich jenom proto, že je tu před mnoha lety vysypala tehdy mrňavá dcera. Přinesla si je v kapse tepláků ze zahrady, kterou jsme opustili, a která jí obzvlášť přirostla k srdci.

Když dáme častěji na děti a na včely, znásobíme své šance na přežití. A taky – když se nebudeme štítit umazat si gumáky.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT4o)