Money, money, money… chytlavá melodie Abby (nebo obdobně zoufalá finanční mantra) protáčí mozkové závity jednoho důležitého staříka. John Kerry (neúspěšný kandidát na prezidenta USA, špičkový diplomat a příslušník bohaté liberální elity) v posledních třech letech svou tichou efektivností coby americký zmocněnec pro životní prostředí dokázal možná víc, než všichni aktivisté dohromady.

Naposled v prosinci (týden poté, co sfouknul osmdesátku na svém narozeninovém dortu) v Dubaji pomohl John Kerry dotlačit 200 zemí, aby se zavázaly k zásadním investicím. 

Co se týče záchrany planety, ví tento veterán americké politiky, že o peníze jde až v první řadě. Proto je tak povzbudivé, že gigantický americký penzijní fond Calpers, který sedí na 483 miliardách dolarů, poprvé veřejně oznámil, kam v příštích šesti letech investuje své prostředky. A k překvapení mnohých – víc než sto miliard postupně hodlá vložit do “zelených” investic. 

Tímto se zámožný penzijní fond stane jedním z největších investorů ve sféře tzv. klimatických řešení. Ve chvíli, kdy mnohde slábne politická vůle k rozhodným ekologickým krokům, jde o zásadní událost. 

Calpers přitom nejsou žádní idealisté. “Hlavním důvodem,” vysvětluje Peter Cashion, investiční ředitel fondu, “je to, že vidíme ohromnou investiční příležitost ve fundamentální změně fungování ekonomiky. To, že přitom budeme mít portfolio s nízkou ekologickou stopou, je další výhoda.” 

Triliony potečou

V Británii letos penzijní fondy poprvé zveřejnily svou ekologickou stopu a protože je často mimořádně neblahá, (stačila jednoduchá srovnávací tabulka těchto hodnot) vyvolala velký skandál. 

Lidem jde sice o peníze, ale taky jim začalo záležet na tom, do jakých odvětví se jejich prostředky ukládají a investují. (Všichni se budeme jednou zodpovídat dětem a pak vnukům). 

Takže zásadní a výjimečně “zelený” investiční krok tak významného penzijního fondu jakým je Calpers, je vynikající signál. Skoro 200 zemí se na klimatickém summitu Cop28 koncem loňského roku shodlo na přechodu od fosilních paliv. Tímto ztížily beztak zapeklitou finanční situaci současných vlád, které i bez přechodu na ekologická řešení zoufale balancují díry v rozpočtech. 

Odhaduje se, že potřebujeme do roku 2030 ročně najít 9 trilionů dolarů – jenom abychom dodrželi závazky z pařížské konference (jedná se o legálně závaznou mezinárodní úmluvu o klimatických změnách z roku 2015). A například v roce 2021/22 na tlumení rostoucí globální teploty stačilo 1.3 trilionu dolarů, což je malá část toho, co potřebujeme dnes. 

Zelenáš se, banko?

V současné politické situaci jsou proto zdroje z privátního finančního sektoru nesmírně důležité. Tím pádem finanční rozhodnutí kalifornského penzijního fondu, o kterém jste nikdy neslyšeli, je neobvykle povzbudivé. 

Money, money, money… potřebujeme je víc než kdy předtím. A hlavně, aby se co nejrychleji ubíraly směrem efektivních klimatických řešení. Stojí za to začít si všímat, jak moc zaneřáděnou ekologickou stopu má naše banka, náš penzijní fond. Jsou to totiž naše peníze a naše budoucnost.

Foto: Daniel Dočekal. ilustrace (DALL E 3)