Když se řekne ekologický životní styl, většina lidí si představí solární panely, elektromobily nebo třídění odpadu. Přitom jeden z nejjednodušších způsobů, jak se přiblížit přírodě, máme doslova pod nohama. Stačí si zout boty.

Bosé stezky, známé také jako „barefoot trails“, zažívají v posledních letech podle Happy Eco News zlaté časy. Najdeme je v národních parcích, lesoparcích i turistických areálech, návštěvníci na nich procházejí úseky s různými povrchy, od písku a trávy přes šišky, štěrk nebo dřevěnou kůru až po mělké vodní brody. Cílem není sportovní výkon, ale smyslový zážitek.

Bystřete smysly

Podle odborníků na pobyt v přírodě může chůze naboso posilovat vnímání okolního prostředí. Když člověk odloží boty, začne si více uvědomovat strukturu terénu, teplotu povrchu i vlastní pohyb. Z obyčejné procházky se tak stává aktivita, která zaměstná mnohem více smyslů než běžná turistika. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří tráví více času venku a vědomě vnímají své okolí, vykazují vyšší míru spokojenosti a nižší úroveň stresu.

Bosé stezky nejsou určeny jen dětem. Stále častěji je vyhledávají i dospělí a senioři, kteří hledají nenáročný způsob pohybu v přírodě. Mnohé stezky jsou navrženy tak, aby návštěvníky vedly ke zpomalení a pozornějšímu vnímání okolí. Studie naznačují, že pobyt v přírodě spojený se smyslovými zážitky může přispívat ke zlepšení psychické pohody. Kontakt s přírodními povrchy, zvuky lesa nebo tekoucí vody a omezení rušivých podnětů vytvářejí prostředí, které pomáhá snižovat mentální únavu.

Příznivci chůze naboso upozorňují také na možné fyzické přínosy. Nerovný terén aktivuje svaly chodidel a kotníků, které v běžných botách často zahálejí. Odborníci však doporučují začínat postupně a s rozumem. Chodidla moderního člověka nejsou zvyklá na dlouhé pochody po kamení nebo štěrku a příliš rychlý přechod může vést k přetížení.

Bosé Česko

Bosé stezky přitom nejsou žádnou exotickou novinkou. Najdeme je i v Česku, například v Krkonoších, na Šumavě nebo v řadě přírodních a vzdělávacích areálů. Jejich popularita roste i proto, že představují ekologickou formu rekreace s minimálními nároky na infrastrukturu a energii. Informace o tomto způsobu trávení volného času u nás nabízí sdružení Bosá turistika. 

Někteří lidé ale nechodí naboso jen v přírodě, ale i ve městě, do práce, a to klidně i v chladných měsících. Mezi přívrženci tohoto typu zdravého (ne)obouvání je např. i podnikatel Pavel Ryba, který vybudoval firmu GoldenGate, největšího prodejce drahých kovů v naší zemi a vyšla o něm kniha Zlatý boss, který chodil bos.

V době, kdy se stále více mluví o klimatické krizi, ztrátě biodiverzity nebo duševním zdraví, mohou být podobné aktivity připomínkou, že vztah k přírodě nevzniká jen čtením statistik a zpráv. Často začíná obyčejnou osobní zkušeností. Když člověk cítí pod nohama chlad lesní půdy nebo měkkost mechu, příroda přestává být abstraktním pojmem a stává se něčím, co si chce chránit. Možná tedy není nutné hledat cestu k přírodě na druhém konci světa. Někdy stačí udělat něco, co jsme jako děti považovali za naprosto samozřejmé: zout si boty a vyrazit ven.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)