Ještě před dvěma lety to bylo místo, kam byste nemohli jít ani se psem na procházku. Nepropustná džungle na levém břehu Blanice, místo bez života, odvodněná plocha zarostlá křídlatkou a nálety olše. Dnes tu najdeme největší mokřad v okolí – domov vzácných obojživelníků a luk bohatých na biodiverzitu. 

Projekt vznikl díky dlouhodobé spolupráci Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) a Nadačního fondu Veolia. Lokalitu nedaleko Znosimi vybrali, protože měla to nejdůležitější pro dlouhodobé fungování – jistotu vody a možnost odkupu větších pozemků. 

“Když se podíváme na letecké snímky z 50. a 60. let, tak všechny tyto nivy byly otevřené. Všude tu byly louky. Pak ale přišlo hospodaření ve stylu ‘kam se nedostane velký traktor, tam to necháme být’. Louky zarostly, zmizelo světlo, a tím se snížila biodiverzita. Třeba úplně zmizeli motýli,” vysvětluje Karel Kříž, autor projektu a jednatel ZO ČSOP Vlašim. „Lidé si často myslí, že Český svaz ochránců přírody vykupuje jen cenné lokality. My ale vykupujeme také zničené pozemky, které přírodě navracíme. A toto je právě ten případ.”

Sekat se musí

ČSOP pozemky přebíral dlouhodobě neudržované. Jako první byly zrušeny odvodňovací příkopy, aby odsud voda neodtékala. Byla odstraněna křídlatka – invazivní nepůvodní druh. A začal se modelovat terén, byl vybudován ostrov a místa vhodná pro různé živočichy.

Vznikly tak dvě vodní plochy – jedna přes 2000 m², druhá přes 1000 m² – napájené z pramenů a spodní vodou propojené s řekou Blanicí. Hlavní účel těchto tůní není zadržovat vodu v krajině. To nejcennější, co přinášejí, je místo pro život obojživelníků. Stojatých vod, kde by mohli naklást vajíčka, je v naší krajině málo. První fáze života už je vidět – v tůních plavou znakoplavky, mezi trávami přeběhne ještěrka, stopy bobra se objevují hned u hladiny. „Hlavní uživatelé mokřadů jsou čolci a žáby. Ropuchy, skokani, kuňky do nich putují i dva kilometry, aby se zde rozmnožili.  A sem už letos dorazili,“ dodává Kříž.

Druhý cíl je v nově vzniklém terénu vybudovat louky bohaté na biodiverzitu. Ty vznikají bez umělého výsevu – část osiva získali autoři nakartáčováním z okolních luk, většinu semínek ale přinese vítr, voda a ptáci. Jakmile se louky začnou pravidelně kosit, do pár let se sem vrátí motýli – babočky, okáči, admirálové. V sušší části se usídlí slepýši, ještěrky. 

“Pokud chceme mít v krajině louky, musíme je pravidelně kosit. Jinak tu do pár let máme neprostupnou džungli z náletů. Ta naše středoevropská krajina se musí udržovat. Její biodiverzita je závislá na údržbě. Tak jsme si ji to za 2 000 let naučili,” vysvětluje Karel Kříž. 

Mokřad se otevírá 

Lokalita navazuje na zámecký park ve Vlašimi, který ročně navštíví desetitisíce lidí. Tím, že budou louky kosené, se krajina stane prostupná a lidé ji mohou navštěvovat. Už dnes ČSOP zařadila místo do programů ekologické výchovy pro školy, který každoročně navštíví tisíce dětí od mateřských po střední školy. 

Celý projekt stál 1,5 milionu korun, z toho 400 000 korun na výkup pozemků, zbytek na přípravu a práce v terénu. A údržba? Jednoduchá – dvakrát ročně posekat louky, aby se nezměnily v les. 

Projekt trval od výkupu pozemků tři roky. Mezitím přišla i povodeň, která práce pozdržela – jako připomenutí, že krajina si dělá věci po svém.

Projekt je součástí spolupráce ČSOP a Nadačního fondu Veolia na programu Vraťme vodu přírodě, která trvá již od roku 2018. Díky ní se daří přizpůsobovat českou krajinu změnám klimatu a suchu, zadržovat vodu v krajině a zvyšovat její biodiverzitu. Na doporučení odborníků z ČSOP Nadační fond Veolia financuje výkup pozemků s potenciálem zadržovat vodu v krajině a pomáhá dlouhodobě pečovat o vzniklé mokřady. Dosud bylo na tyto účely věnováno více než 11 milionů korun.

Foto: Veolia