Výrobci plastů spotřebovávají přibližně 8 % světové produkce ropy, přičemž odhady naznačují, že do roku 2050 tento podíl vzroste na 20 %. Na obzoru jsou ale nové technologie, které by mohly způsobit revoluci ve výrobě.

Vzhledem k tomu, že se celosvětově recykluje pouze 9 % plastů a ročně se jen do oceánů dostane více než osm milionů tun, jsou alternativní způsoby výroby stále důležitější. Slibné jsou podle magazínu Happy Eco News přístupy k výrobě plastů, které by mohly pomoci řešit problém emisí skleníkových plynů i problém nakládání s odpady. Více viz studie „Bioplastics 2025-2035: Technology, Market, Players, and Forecasts“.

Než si ale přečteme následující řádky o skvělých pionýrech, kteří hledají cestu, jak svět zbavit igelitek z igelitu a nahradit je bioigelitkami, které se rychle rozpadají a nezatěžují planetu ani při výrobě, řekněme si narovinu, že zatím se žádná bioplastová revoluce nekoná. Zatímco v energetice jsme svědky skutečné revoluce díky rozvoji obnovitelných zdrojů, výroba plastů na svůj zásadní zlom teprve čeká.

A to se ostatně projevuje i v číslech. Segment výroby plastů bude mít na svědomí čím dál větší část globálních emisí. Výrobci plastů dnes spotřebovávají přibližně 8 % světové produkce ropy, přičemž odhady naznačují, že do roku 2050 by tento podíl mohl vzrůst až na 20 %.

Plasty jedna radost

Ale teď už slíbené dobré zprávy. Zde je několik slibných startupů:

1. Kalifornská společnost Newlight Technologies vyvinula AirCarbon, termoplast vytvořený kombinací zachyceného atmosférického CO2 s metanem ze zemědělského odpadu. Proces zpracování odpadu na bioplasty využívá přirozeně se vyskytující mikroorganismy k přeměně skleníkových plynů na materiál, který odpovídá plastům na bázi fosilních paliv.
   
2. Německá společnost Covestro představila cardyon, polyuretanový plast obsahující až 20 % CO2. Jejich technologie přeměny odpadu na bioplasty snižuje spotřebu ropy začleněním CO2 zachyceného z průmyslových emisí, což potenciálně ušetří až 20 milionů tun CO2 ročně. Proces společnosti Covestro představuje významný pokrok v katalytické chemii a umožňuje molekulám CO2 efektivně reagovat s konvenčními surovinami při relativně nízkých teplotách a tlacích, čímž se snižují celkové energetické nároky na výrobu.
   
3. Mango Materials vyrábí biologicky odbouratelné polyhydroxyalkanoáty z metanu shromážděného ze skládek a zařízení na čištění odpadních vod pomocí bakterií.
   
4. Nizozemská společnost Paques Biomaterials přeměňuje odpadní vodu a organické zbytky na zmíněné polyhydroxyalkanoáty.
   
5. Další výrobce jménem AgroRenew přeměňuje zemědělský odpad z melounů a dýní na biologicky odbouratelné plasty.

Je co zlepšovat

Navzdory těmto inovacím zůstávají v přeměně odpadu na bioplasty významné výzvy. Tento proces totiž především vyžaduje značné zdroje energie a vody. Současná spotřeba vody se pohybuje od 5 do 10 metrů krychlových na tunu vyrobeného bioplastu oproti 1,8 metru krychlovému u běžných plastů. Tradiční výroba plastů vyžaduje přibližně 65 megajoulů na kilogram vyrobeného plastu, zatímco u bioplastů to vychází na 80 až 130 megajoulů na kilogram.

Zatím je tedy „morální plast“ bohužel příliš drahý. Současné výrobní náklady na bioplasty pocházející z odpadu převyšují náklady na tradiční plasty o 150–300 %. Projekce trhu naznačují, že bioplasty budou do roku 2035 tvořit pouze 1,7 % celosvětové produkce plastů. Sám trh zatím tedy problém plastů řešit neumí. Pokud nebudou bioplasty podporovat i vlády, doba plastová jen tak neskončí.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)