Miluje orchideje, a proto před nedávnem zahájila výstavu orchidejí v botanické zahradě v Praze-Troji. Moderátorka StarDance a herečka Tereza Kostková žije pěkně udržitelně: nejraději cestuje vlakem, peče třikrát týdně rohlíky a pěstuje “bambilion” květin.

Krajta je trochu neobvyklý domácí mazlíček, jak si k vám našla cestu?

Krajtu si přál můj syn Toník, když jako malý chodil do stanice mladých přírodovědců, kde se mu ze všeho nejvíc líbili hadi a chtěl mít hada i doma. Lásku k přírodě a ke zvířatům prostě buď máte, nebo to nemáte a v naší rodině je dědičná. Krajta je dlouhověká, takže máme pořád tu samou, i když Toník je dnes už dospělý. Měří metr a půl a před lety mě i uštkla, ale nebylo to nic fatálního. Toník věděl už jako malý tolik o hadech, že by z toho mohl maturovat, ale v praxi bývala péče o hada hlavně moje záležitost.

Řekla bych, že s každým rokem se v naší rodině potvrzuje čím dál více to, že všichni máme rádi venkov, přírodu a klid. Máme domeček se zahradou, takže máme i pejska. Jsou rasy, kterým nevadí, když nejsou venku, ale ten náš potřebuje výběh, a tím je naše zahrádka, o kterou se starám stejně jako o terasu, kde mám spoustu květin. 

Jaké květiny máte nejraději?

Třeba orchideje. Vždycky žasnu, jak se dlouho nic neděje a najednou vypučí, což mi přijde jako zázrak. Orchidejí mám doma asi osm a miluju je právě proto, že jsou tak nevyzpytatelné. Jaké mám další kytičky? Těch jsou bambiliony a všechny je teď nevyjmenuju, ale třeba mám několik druhů růží, které také miluju. 

Kromě toho mám na zahradě také vyvýšený záhon, kde pěstuju zeleninu — rajčata, cukety, kedlubny, papriky… Samozřejmě tam mám také bylinky, jablůňku a švestku. Jablůňka ještě nenese, byť už ji máme několik let, protože byla malinká, když jsme ji zasadili, a tak čekáme. Vloni měla první jablíčko, zato švestka rodí nádherně, takže každoročně zpracovávám především švestky — jenom neumím tu slivovici! Zjistila jsem, že když něco můžu dělat ručně a vlastní energií, o to víc mě to baví. Práci s hlínou si užívám, ale vzletně o tom mluvit nechci. Když mě to táhne na zahradu, tak tam prostě jdu. Je mi tam dobře, a to mi stačí.

Vím o vás, že si pečete vlastní chleba, je to tak? 

Ano. Mám krásnou, francouzskou keramickou nádobu, která udělá efekt pece, takže pod plech s chlebem nebo s rohlíky nemusím do trouby dávat ještě jeden s vodou na odpařování. Recepty různě střídám a spousta dobrých receptů je i na internetu. Vzhledem k mojí profesi, která je různorodá a časově náročná, mi bohužel nevydrží kvásek, takže peču z droždí, a nejčastěji právě rohlíky — klidně i třikrát týdně. Jsou výborné i ze sušeného droždí. Kombinuju přitom různé druhy mouky — špaldovou, ječnou, chia, kaštanovou atd. Dělám si vlastní upgrade a chuťově je to pak i zajímavější. Podle mě je hlavně dobré nejíst globálně pěstovanou pšenici, která má k původní pšenici bohužel už daleko. 

Také o vás vím, že nejraději cestujete vlakem, je to tak? 

Ano, ale není v tom křeč. Jsou místa, kam se jinak než letadlem nedostanete, respektive lodí by to trvalo opravdu dlouho. Pokud to jde, dám před letadlem nebo autem vždycky přednost vlakům, a kdyby nebyly tak drahé, jezdilo by více lidí. Vlaky miluju. Je to dobrodružnější, zábavnější, hezčí, nemusíte řídit…, vidím v tom spoustu benefitů. V letadle se člověk navíc vystavuje ionizujícímu kosmickému záření a to také není dobré přehánět. 

Když mi bylo nějakých 27, v létě jsem si na měsíc zaplatila vlak po Evropě a vydala se na cesty s tím, že jsem vůbec nevěděla, co bude druhý den. Bylo to očistné a krásné. Zpětně jsem si uvědomila, že mi to dalo velkou vnitřní sílu.

Takže zlatá střední cesta a selský rozum?

Já to tak mám. Svoji ekologickou stopu vnímám a sama za sebe se snažím udržovat ji v určitých mezích. Patří k tomu ale nejen to, jak se člověk chová k přírodě, ale také k druhým lidem a ke zvířatům. Hodně chodím pěšky, jezdím metrem, tramvají, a to i proto, že si pohybem udržuju zdravou mysl. Velká slova nemám ráda, ale přirozená slušnost ke všemu kolem je pro mě základ. 

Dnešní doba mate v tom, jaké hodnoty jsou skutečně důležité, protože na první místo se dostaly peníze. Každý na to řekne, že to tak nemá, ale upřímně si na to musí odpovědět sám večer pod peřinou. Pro mě je důležité dělat věci pro radost a naplnění, a tak to musím cítit ráno i večer. Ono to pak přinese i ty peníze. Není to nic proti penězům, ale tak funguje princip. Všechno přijde v té míře, v jaké potřebujeme, ale když chce člověk na prvním místě peníze, skončí jako ten rybář zase v chatrči. Pohádka o zlaté rybce je moudrá a známe ji všichni. A stejně jako na jednotlivce se dá aplikovat i na celé lidstvo.

Foto: FTV Prima