Absolvent Oxfordu George Monbiot patří k ekologicky smýšlejícím autorům, kteří se čtou po celém světě už desítky let. Vystudovaný zoolog je autorem mnoha knih, z nichž první, “Otrávené šípy” z roku 1989, si posvítila na utlačování původních obyvatel na ostrově Papua Nová Guinea.

Mladší publikum zná Monbiota hlavně z jeho sloupků v britském The Guardianu, kde dnes vyzývá čtenáře k větší podpoře “urgent climate journalism”, protože “žádný náš sen nepřežije zkázu Země”.

Ačkoliv George Monbiot dlouhá léta ukazuje devastování přírody, stále se také snaží přicházet s novými nápady, jak ekologickou krizi řešit. Ostatně, jeho letošní kniha se jmenuje “Jak nakrmit svět, aniž bychom projedli planetu”.

Z řady Monbiotem prosazovaných idejí vybíráme následujících sedm, některé z nich už v nějaké podobě fungují v Británii na lokální úrovni. Stačí se inspirovat.

1. Food Assemblies

Zákazníci si hromadně objednávají přímo od místních výrobců. Scházejí se pak na jednom místě, aby si vyzvedli objednané zboží. Takové vylepšené farmářské trhy – protiváha supermarketům, které tlakem na cenu drancují přírodu.

2. Městské měny

Města se snaží o ekologičtější fungování tím, že zavádí společnou měnu (například Totnes Pound v Devonu), která se mění v poměru 1:1 k libře, ale podporuje výhradně lokální projekty.

3. Participatory budgeting

Občané rozhodují o části prostředků, které jsou alokovány z místního rozpočtu. Na tvorbě seznamu priorit se podílí až 50 tisíc lidí. Monbiot cituje jednu z účastnic: “Když jsem byla na svém prvním shromáždění, bylo to poprvé v mém dospělém životě, kdy jsem si říkala, že tohle je ta pravá demokracie, takhle by se mělo rozhodovat.”

4. Časové banky

V Japonsku již mnoho let funguje systém, jehož účastníci si navzájem vyměňují čas, který strávili na sociálních projektech s ostatními lidmi. Mohou například získat kredity za výpomoc starším spoluobčanům, které poté “utratí” za babysitting. Je to prostě výpomoc za výpomoc.

5. Husté sítě

Studie na příkladu londýnské čtvrti Lambeth zkoumá, jak vznikají tzv. thick networks, tedy aktivní společenský život, kterého se účastní podstatná část místní komunity. Jde o to, aby se alespoň zčásti účastnili komunitního života i lidé, kteří jinak nejsou dobře zasíťováni a nemají moc volného času. Důležitý v “hustých sítích” je onen “bod zlomu” – tipping point, jak říká Malcolm Gladwell. Ten nastává, když se alespoň jeden z 10 až 15 obyvatel účastní pravidelně komunitního života.

Vzniká solidní sousedský život, lidé účast začínají považovat za normální. Toto zasíťování se často může dít třeba i skrze společné vaření a stolování: companion se odvozuje od latinského slova compane, tedy “společnost” ale také “lámání chleba s někým”. Společné stolování obvykle vyvolává v sousedství velký zájem. A u dobrého jídla se dobře řeší, jak dál s produkcí potravin.

6. Fondy bohatství

Tato idea předpokládá vznik fondů (trusts) společenského bohatství, které budou nejprve skupovat půdu od dosavadních vlastníků, později ji spravovat a dělit vlastnická práva mezi členy komunity. Odprivatizováním (nikoli zestátněním) se bude půda využívat hospodárněji. Monbiot varuje, že podle World Food Programme je celosvětový fond půdy intenzivním zemědělstvím tak narušen, že lidstvo se nachází “pouhých 60 sklizní” od úplného zpustošení půdy, to znamená od zbavení organické hmoty. Fondy bohatství by část zisku investovaly do oživení půdy a její konzervace pro budoucnost.

7. Community ownership

Souvisí s předešlým bodem. Jde o to vrátit kontrolu nad půdou a zdroji v místě bydliště od firem zpět obyvatelům. Spravovat místní komunitu tak, jako se spravují třeba Wikipedie, Linux, ale třeba také bytová družstva. Community ownership není soukromé ani státní vlastnictví. Je to kontrola nad objektem s částí vlastnických práv.

Komunita je podle Monbiota z ekologického pohledu smysluplnější entitou než soukromá firma. Monbiot v této souvislosti používá termín commons. Původně jde o označení pro obecní pastviny. U půdy je celosvětově problém, že se postupně všechna stává majetkem někoho konkrétního. A velmi často někoho, kdo půdu využívá jen pro okamžitý zisk, ne z dlouhodobé perspektivy. Monbiot říká, že commons se staly obětí  “enclosure” (obehnání plotem – privatizace) a jsou nyní pod správou “landlordů”.

Díky těmto idejím, které dnes možná znějí ještě dost pionýrsky, můžeme začít vnímat, jak nepřirozená je dnešní představa, že půda, oceán, vzduch jsou pouhá surovina a lze ji kvantifikovat jako kapitál. Monbiot to trefně ukazuje na příkladu: “Věta, že každý rok je znehodnocena půda za 10 miliard liber, vytváří falešný dojem, že si lze za 10 miliard koupit novou půdu.” Jenže objem půdy je konečný. Země totiž není nafukovací a naše ekonomické modely na ní zkrátka a dobře neplatí.

Text: Jan Müller
Foto: John Russell, CC BY-SA 2.0 <creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0>, via Wikimedia Commons
Zdroj: G. Monbiot: Regenesis: Feeding the World without Devouring the Planet. London: Penguin Books, 2022, theguardian.com