Město Haag zakázalo ve svých ulicích propagaci všech ropných výrobků a služeb. Takže například i letenek, protože letadla létají jen “na fosil”. V Edinburghu už se zákaz vztahuje i na reklamy na auta poháněná fosilními palivy. O podobném kroku se jedná v Kanadě, Irsku nebo Francii. Je takový zákaz na místě? 

V nizozemském Haagu od ledna nesmí být k vidění reklamy na nic, co funguje na ropu. Tedy obyvatelé tohoto půlmilionového města už v ulicích ani na zastávkách či lavičkách neuvidí například billboardy a plakáty propagující benzin a naftu, leteckou dopravu nebo výletní lodě. Hlavní město Skotska Edinburgh již loni v květnu také vydalo zákaz městské reklamy na fosilní výrobky a služby, včetně osobních aut na benzin a naftu. 

Důvod? Spalování fosilních paliv způsobuje klimatickou změnu, a proto je nežádoucí. Účelem je podpořit přechod na ekologičtější dopravu a snížit emise skleníkových plynů. Je to také první krok cíli, který si Haag vytyčil – stát se do roku 2030 klimaticky neutrálním městem.

„Reklama na fosilní paliva povzbuzuje lidi k létání nebo nákupu znečišťujících automobilů. To přispívá ke klimatické krizi, zatímco my ji chceme potírat,“ zdůvodnil Robert Barker, radní za Stranu pro zvířata (PvdD), která návrh iniciovala. „Když se ocitnete v díře zvané klimatická krize, nejjednodušší je přestat kopat. A to znamená neinzerovat věci, které vás do problémů dostaly,“ doplnila jej Leonie Gerritsenová, členka haagské městské rady. 

Co ale tento krok skutečně znamená? Může mít zákaz reklamy fosilních výrobků a služeb reálný vliv na chování veřejnosti? Romana Jungwirth Březovská, analytička Asociace pro mezinárodní otázky, zprávu o haagském zákazu zachytila již v loni v září, když jej vedení města schválilo. „Zároveň jsem zaznamenala i výzvu generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese, který při příležitosti uvedení nových alarmujících dat o postupující změně klimatu uvedl, že i média a další instituce by měly přestat přijímat peníze z reklamy na fosilní paliva, když právě tato paliva stojí za stále intenzivnějšími požáry, povodněmi či suchy. Klimatickou krizi se zcela evidentně nedaří dostatečně rychle zmírňovat,“ říká Březovská.  

Síla billboardů

Ona coby expertka na klimatickou změnu v širších souvislostech, tento zákaz vítá. „V současné situaci, kdy vidíme, že překračujeme řadu ´špatných´ klimatických rekordů, je to logický krok. Vazba mezi spalováním fosilních paliv, změnou klimatu, extrémními klimatickými jevy a negativními dopady na naše zdraví je zcela evidentní. A proto dává smysl, že by se vysoce znečišťující činnosti neměly prezentovat jako něco, po čem máme toužit a co si máme kupovat,“ vyvozuje Březovská.

Svůj názor opírá o fakt, že celosvětově panuje na politické úrovni shoda, že je třeba nahradit fosilní zdroje jinými zdroji, které budou stabilní, levné a příznivé pro zdraví člověka i životní prostředí. Veřejný prostor by proto podle ní neměl být místem, kde se předvádí opak. „A to právě proto, že billboardy v ulicích měst a obcí jsou občanům často mnohem blíž než politická rozhodnutí učiněná x kilometrů od nás, o kterých následně skoro ani nevíme,“ poukazuje Březovská.

Za tímto názorem ovšem nestojí jen „pocit“, že by zákaz fosilní reklamy mohl být prospěšný, ale fakta. Jak říká Březovská, souvislost mezi pálením fosilních paliv a zhoršeným zdravím lidí i planety již byla prokázána. Měnící se klima má podle slov Březovské značné důsledky na lidské zdraví, ať už se jedná o častější vlny veder a extrémní výkyvy počasí, změna vzorců přenosu infekčních chorob či zdravotních problémů na celém světě. 

Například v Česku znečištění ovzduší, které je způsobeno prakticky výhradně spalováním fosilních paliv, způsobí tisíce předčasných úmrtí ročně.  Jen v Evropě došlo v létě 2022 zemřelo více než 60 tisíc lidí v důsledku horka. „Nemluvě o tom, že vlny veder vedou ke snížené produktivitě v práci. Uvádí se, že při teplotě 33-34 °C se ztrácí až 50 % pracovní kapacity,“ podotýká Březovská. „Zásadní jsou a budou i škody na infrastruktuře, sklizních, dodavatelských řetězcích a rizika spjatá s klimatickou migrací. Dopad na ekonomiku je značný. Studie National Bureau of Economic Research například uvádí, že každý stupeň oteplení znamená snížení globálního HDP o 12 %.

Ovšem bude zákaz fosilní reklamy na lidi opravdu fungovat? Nakoupí díky němu méně levných letenek, lístků na zaoceánské parníky a aut se spalovacími motory? Podle Březovské může diskuse na toto téma minimálně vést k zamyšlení, jestli tyto výrobky a služby člověk skutečně potřebuje a co znamenají pro jeho status. 

Zákaz fosilní reklamy Březovská přirovnává k ve své době podobně průlomovému zákazu reklamy na tabákové výrobky, který v Česku nabíhal postupně v několika vlnách od roku 1995. „Není to tak dávno, co tabákové společnosti směly oslavovat a propagovat kouření, ale nyní jsou reklamy na tabákové výrobky ve většině zemí zakázány. Zákaz reklamy spolu s dalšími opatřeními vedly ke snížení prodeje cigaret, výskytu rakoviny plic a počtu onemocnění a předčasných úmrtí způsobených tabákovými výrobky. „Postupně se potom vytvořil prostor pro zavedení nekuřáckých zón ve školách, veřejné dopravě a restauracích,“ připomíná Březovská. 

Továrna na lži

Pro hlavu Světové zdravotnické organizace Tedrose Adhanoma je znečištěný vzduch “novým tabákem”, jak cituje britský deník The Guardian. Zajímavá je podle Březovské také komunikace ohledně vnímání tabáku a fosilních paliv jako něčeho, co škodí. Právě fosilní průmysl uvádí – podobně jako kdysi tabákový průmysl – že jejich produkty neškodí zdraví. Zároveň ale šíří dezinformace snažící se zpochybnit existenci změnu klimatu, případně zasít ve společnosti skepsi a nejistotu ohledně jejího možného řešení. 

Polopravdy a zavádějící informace šířené jak tabákovým, tak fosilním průmyslem, přibližuje například kniha Továrna na lži sociologa Vojtěcha Pecky. Fosilní průmysl v podstatě přejal jak taktiku i know-how popírání závažnosti kouření. „Typicky se například snažil šířit nepravdivé představy, že klimatická věda nemá dostatek důkazů o závažnosti problematiky, že klimatičtí vědci podvádějí veřejnost nebo že klimatická změna není problém. Využívání reklamy jako nástroje pro tyto cíle je zajímavé i z toho důvodu, že reklamy pomáhají vytvářet k produktům emoční pouto, které nás podvědomě ovlivňuje, aniž bychom si to uvědomovali,“ vysvětluje Březovská.

Podle jejího názoru je tedy regulace reklamy potřebná. Jak říká, dnes už si nikdo nestěžuje na to, že by mu v ulicích chyběly reklamy na nejnovější střelné zbraně nebo cigarety. Spíše by takové reklamy vyvolaly pobouření. „Zvykli jsme si na to, že regulujeme reklamy na tabákové výrobky, které také evidentně škodí a způsobují závislost. O škodlivosti fosilních paliv toho už víme stohy a už dost dlouho, byť naše společnost na využívání fosilních paliv zbohatla. Nyní je tedy potřeba hledat nové, lepší zdroje, které budou pohánět naši ekonomiku,“ soudí Březovská. 

O omezení či zákazu reklamy na fosilní paliva už se jedná například v Irsku, v Kanadě nebo ve Francii. 

Protifosilní celebrity 

Na otázku, zda by Češi zákaz fosilní reklamy přijali, Březovská odpovídá, že i v Česku by se určitě mohla rozvinout diskuse nad tímto tématem. „Reklama na tabákové výrobky je u nás zákonem až na výjimky zakázána a bylo by zajímavé zjistit, komu to dnes vadí. Z průzkumů vyplývá, že Češi a Češky mají rádi přírodu a chtějí chránit životní prostředí, ale často nevědí, co pro to mohou udělat. Pokud bychom se zamysleli nad tím, co považujeme dnes za běžné a za několik let už bude z dobrých důvodů překonané, mohlo by to pomoci opustit dnešní zažité a emisně náročné vzorce chování,“ míní Březovská. 

Dodává, že zákazy a regulace zejména Češi nemají rádi, ale jen tedy do té doby, než zjistí, že dávají smysl. Například bezpečnostní pásy v autě. „Sdělení reklamy a vizuální smog tvoří jednu stranu mince. Tou druhou je to, co vidíme kolem sebe, co vnímáme jako trendy a co považujeme za běžné. Určitě by tak pomohlo, pokud by například politici nebo lidé ze (show)byznysu šli příkladem, změnili návyky tak, aby byly více v souladu s ochranou naší planety, hovořili o tom, a tím toto chování normalizovali,“ míní Březovská. 

Jedna z navazujících otázek však zní, kde vést linii zákazu? Protože v absolutním slova smyslu vše, například i stavba domu nebo výroba mobilního telefonu, má za sebou ropnou stopu. Podle Březovské si tuhle otázku mají položit i další politici. „Přístupy Haagu a Edinburghu mohou otevřít diskusi i pro jiná města, jaké produkty a služby spojené s ropou lze považovat za zbytné,“ navrhuje Březovská.

Města o zákazu neuvažují

Redakce Ecoisty oslovila také Prahu a Brno, jako dvě největší česká města, s otázkou, jestli o zákazu fosilní reklamy uvažují. „Obsahem reklamy se zabýváme jen v rozsahu, který nám dovoluje zákon – ten definuje výrobky či služby, jejichž propagace má své limity. Jde například o alkohol, tabák, zbraně, hazard, zdravotnické prostředky a další, jejichž dodržování hlídáme,“ vzkázal Vít Hofman, mluvčí pražského magistrátu. 

Podobně reagovalo i Brno. „O takovém opatření se v Brně v tuto chvíli neuvažuje. Pokud by k regulaci takové reklamy mělo dojít, tak z vyšší úrovně,“ řekl Filip Poňuchálek, tiskový mluvčí brněnského magistrátu.   

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)