Pátek 13. září 2024 přinesl vodu, ticho v kotelnách a obavy, zda se podaří udržet zásobování domácností. Přesto se klíčové provozy po povodni vrátily do chodu v řádu dnů. Co rozhodlo, že radiátory nezůstaly studené déle?
Velká voda zasáhla Moravskoslezský a Olomoucký kraj a s nimi i pět energetických provozů Veolie. Šlo o infrastrukturu, která vytápí stovky tisíc domácností, nemocnice i školy – tedy místa, kde přerušení dodávek rychle přerůstá v obrovské problémy.
První hodiny a dny byly o bezpečnosti a rychlém vyhodnocení škod. Tam, kde to šlo, se zařízení stěhovala do vyšších pater, jinde se připravovala odstávka a čerpání vody s pomocí hasičů. Zkušenosti z minulých povodní se okamžitě proměnily v konkrétní kroky.
V Elektrárně Třebovice se krizový štáb sešel už 11. září. Zaměstnanci demontovali klíčové elektrozařízení a přesunuli ho do bezpečí. O pár dní později byl provoz odstaven, areál zůstal bez elektřiny a v temných chodbách se chodilo po dvou a jen do bezpečných úseků.
Profesionální i dobrovolní hasiči odčerpávali zaplavené části areálu z devíti stanovišť. Jak hladina klesala, mohl se tým pouštět do obnovy rozvodů a postupného spouštění technologií.
Pozitivní zlom nastal 19. září, kdy se podařilo zajistit dodávky z plynové kotelny v lokalitě Jižní město. Do plného provozu se Třebovice vrátily během 11 dnů od odstávky – navzdory tomu, že hladina povodně byla vyšší než v roce 1997. Prevence a havarijní plán zde proměnily týdny práce na dny.
Krnov povodeň zasáhla mimořádně tvrdě: voda zaplavila většinu města a v teplárně místy stoupla až ke dvěma metrům. Po opadnutí zůstala vrstva bahna, poškozené technologie a v provozu jen zlomek výměníkových stanic.
Rozhodující bylo rychlé zajištění náhradního zdroje. Už 11 dní po odstávce se podařilo spustit záložní výtopnu Cvilín a město znovu získalo teplo. Plný provoz teplárny následoval v říjnu, po týdnech intenzivního čištění a oprav za podpory hasičů.
V teplárně v Přerově se od 11. září pečlivě sledovala hladina Bečvy, stěhovaly se do bezpečí technologie, počítače i vozidla, aby byly nad úroveň roku 1997. Když se situace zhoršovala, přišlo na řadu stavění provizorní ochranné hráze kolem výrobního bloku – nakonec byla o dvacet centimetrů vyšší než příchozí vlna.
Současně se připravila další čerpadla pro případ, že by voda pronikla do nejnižších pater. Pomohlo, že kanalizace zůstala průchozí a voda mohla odtékat; tým tak získal čas i prostor na opatrné spouštění zařízení.
Aby se minimalizovalo riziko, jeden kotel a turbína byly preventivně odstaveny, zatímco záložní kotel na vyvýšeném místě držel dodávky. Přerov těžil z „povodňových knih“ a zkušeností z let 1997, 2006 i 2010 – a ze spolupráce složek IZS, které na místě pracovaly bez zbytečných prodlev.
Ve všech třech příbězích se opakuje trojice faktorů: včasná příprava, fyzická opatření a lidé, kteří věděli, co mají dělat. Havarijní plány, zvedání zařízení nad kritickou úroveň a disciplína při odstávkách zkrátily dobu, kdy byly zdroje mimo provoz, z týdnů na dny.
Stejně důležitá byla možnost přepnout na záložní zdroje a rychle odčerpávat vodu. Bez koordinace s hasiči a integrovaným záchranným systémem by se návrat k vytápění zpozdil; s jejich pomocí se podařilo udržet páteřní služby v chodu i ve chvílích, kdy se zdálo, že voda má navrch.
Události z roku 2024 vedly k přísnějším standardům: klíčová zařízení se trvale přesouvají nad úroveň tehdejší hladiny a do plánů se doplnily postupy pro rychlejší zabezpečení elektrických rozvaděčů či IT techniky. Cílem je, aby případná další povodeň znamenala méně zásahů do technologie a kratší odstávky.
Zároveň se rozšiřuje spolupráce s partnery. Veolia jedná s Povodím Odry a ČHMÚ o přesnějších datech pro rozhodování a s městem Ostrava o pasivních opatřeních v okolí provozů. Lepší předpověď a chytrý terénní design mohou v kritických hodinách rozhodnout.
Povodeň ukázala, jak křehké i odolné umí být sítě, na které spoléháme každé ráno při sprše či večer při topení. Rychlý návrat dodávek nebyl náhoda – stál za ním plán, zálohy a lidé, kteří v těžkých podmínkách drželi pravidla i tempo.
Foto: Veolia